Režie:
Jiří StrachScénář:
Lucie KonášováKamera:
Petr PolákHudba:
Zbyněk MatějůHrají:
Bára Munzarová, Jiří Schmitzer, Jana Hlaváčová, Jiří Dvořák, Ladislav Županič, Pavel Kříž, Michaela Maurerová, Aleš Háma, Roman Štolpa, Michal Čeliš, Jaroslava Obermaierová, Antonín Procházka (více)Obsahy(1)
Dramatický příběh o lidské touze, lásce a odpovědnosti k bližnímu na pozadí konce 2. světové války, kdy zemi osvobozovali Američané... V květnových dnech roku 1945 končí druhá světová válka. Pro Annu Zofovou (B. Munzarová), žijící s matkou (J. Hlaváčová), manželem (J. Schmitzer) a nevlastními dětmi na statku kdesi u Kašperských Hor v západních Čechách, nastává chvíle těžkého rozhodnutí. Přivdala se sem po návratu z Anglie, kde se učila cukrářkou, aby po smrti své sestry spolu s jejím manželem převzala zodpovědnost za statek i děti. Venkovské prostředí je ale Anně cizí, vztah s mužem je nenaplněný. Když na statek přijíždějí američtí vojáci, kteří osvobozují kraj, silně prožitý vztah k jednomu z nich jí nabízí novou životní šanci. Má Anna právo všechno opustit a odejít se Stanleym (J. Dvořák) do Plzně a možná i do Ameriky? (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (83)
Vcelku hezký příběh, jak vzácné mezi českými novodobými kravinami. Naprosto exceluje Jiří Smitzer a Barbora Munzarová si myslím, že to zvládla průměrně až nadprůměrně. Do role posledního padlého amíka v Plzni nemusel Strach obsadit pitomce Hámu, působí to jak estráda ve Slaném. Stavba příběhu je mi sympatická i proto, že ač z venkova, vždy se mi hnusil a zejména myšlení lidí. Takže jsem taková Anna Zofová s koulema. Ještě zmíním polokanaďana Kříže, kdyby si tu žvejkačku sem tam vyndal z držky, nebylo by to tak americky strojené. ()
Docela by mě zajímalo, jak by dopadl celovečerní kinofilm z druhé světové, když by na něj Jirka Strach dostal dostatečně obsáhlý pakšiš, už operace Silver A (ačkoli, možná je to trochu nefér, ona sama je vskutku interesantní a rozpočet naň byl dozajista štědrý) jasně ukazuje, jak zajímavý počin by to mohl být. U vůně vanilky televiznost díky dobře zvolenému scénáři nijak nevadí, snad až na moment vjezdu do Plzně, kde v šest ráno v samém centru pobíhá jeden jediný člověk a druhého dne zas jen dva metaři, to ale výsledku nijak nepřekáží, to jen lehká rozháranost a fakt, že ani jeden z aspektů příběhů není dostatečně vytěžen. Mimochodem, příslušníci 2. pěší divize byli předabováni do angličtiny výtečně, hlasová podoba s českými herci je neskutečná. ()
Další z televizních snímků Jiřího Stracha, které jsou postaveny na námětu, v němž hrají skvělí herci (hodně zajímavá je kombinace Jany Hlaváčové a její dcery Báry Munzarové též v rolích matky s dcerou). Konec možná trošku předvídatelnej (přišlo mi od začátku nemožný, že by Anna dala přednost americkému vojákovi před rodinou), co už ale tolik předvídatelné není je závěrečná reakce jejího manžela v podání vynikajícího Jiřího Schmitzera (byť v typické své poloze), který se k Anne nakonec zachová lépe než její vlastní matka. ()
Herci jsou moc dobří, Schmitzer je výborný, ve scéně, kdy vchází do pokoje se slovy „nebudu tě bít“ a výrazem „já tě zabiju“ pak přímo nezapomenutelný. Spíše úsměv vzbuzují ryze čeští herci v rolích amerických vojáků – mluvící navíc s dokonalým anglickým přízvukem. Jiří Dvořák si jako jeden z nich střihl další roli libového frajera, kterému není cizí obtáhnout vše, co má dvě nohy a prsa („People do it. It’s normal“), čímž se opět dostáváme k největšímu problému českých herců – jsou příliš škatulkováni. Formálně jde o dílo velice prosté, bez jakýchkoliv vizuálních kudrlinek (až na jednu pěkně nasvícenou milostnou scénu). Scénář je OK, jen nemá jasno, o čem chce v prvé řadě být, jestli o vyrovnávání se s poválečnou situací u nás, jestli o osvobozování spojeneckými vojsky, jestli o milostném trojúhelníku – asi o všem a přitom pořádně o ničem, aniž by však přestal o něčem být. :) Nic v něm není černobílé, ačkoliv je zprvu založený právě na kontrastu domácího teroru a pohodičky s hodnými Amíky, ale všeho dočasu. Vůně vanilky není zdaleka tak okázalým projektem jako později vzniknuvší Operace Silver A (právě nadšení z ní mě přimělo se na Vůni podívat), obsahuje příliš mnoho klišé, snad se i bojí jít vlastní cestou, stále před sebou nicméně máme kus poctivě odvedené práce. Ideální coby nenáročná večerní tečka za dnem plným práce. 70% ()
Emotivní cukrářská záležitost, kde B.Munzarová představuje krásu ženskosti a J.Schmitzer protikladně drsnost mužství...kde "ušaté torpédo" Háma speakuje tak,že v dramatu pobaví ne-jednoho diváka...kde líbivá hudba Z.Matějů pohladí na duši-ne jednoho melancholika...kde závěr je bohužel tak předvídavě slabý, že niči do té chvíle kvalitní dílko...70% ()
Galerie (17)
Zajímavosti (11)
- Na velitelství se objevuje nesprávná vlajka USA. S ohledem na rok, v němž se příběh odehrává, by na ni správně mělo být pouze 48 hvězd, nikoliv 50. Vlajka byla změněna až později po připojení států Aljaška a Hawai. (ČSFD)
- Při natáčení na plzeňském náměstí město vyšlo filmařům vstříc. Poskytlo štábu několik policistů, omezili dopravu a celé dopoledne nejezdili na náměstí tramvaje. (morgos)
- Starý umírající kůň, který si v tomto filmu zahrál, bylo ve skutečnosti ještě skoro hříbě. Aby působil staře, hodili na něj tvůrci starou ošuntělou deku. (icare)
Reklama