Shall we dansu?
Smiem prosiť?
Shall We Dance?
Režie:
Masajuki SuoScénář:
Masajuki SuoHrají:
Kódži Jakušo, Tamijo Kusakari, Naoto Takenaka, Eri Watanabe, Jú Tokui, Hiromasa Taguči, Hideko Hara, Akira Emoto, Masahiro Motoki, Misa Šimizu, Kunihiko Ida (více)Obsahy(2)
Shohei Sugiyama (Kōji Yakusho) je úspěšný slušně vydělávající muž, s domem na předměstí, oddanou manželkou Masako, (Hideko Hara) a náctiletou dcerou Chikage (Ayano Nakamura). Pracuje jako účetní ve firmě v Tokyu. Přesto, že patří k úspěšným lidem, Sugiyama začíná cítit ve svém životě prázdnotu, ztrátu směru a propadá depresi. Jednoho večera, když se vrací domů tokyjským metrem, zahlédne krásnou ženu tančící v taneční škole. Je to Mai Kishikawa, (Tamiyo Kusakari), známá tanečnice v Západní taneční škole. Sugiyama je jí uchvácen a rozhodne se zapsat do tanečního kurzu, aby ji mohl lépe poznat. Sugiyamův život se okamžitě změní, jakmile začne brát lekce. Spíše než Mai, je jeho učitelem Tamako Tamura (Reiko Kusamura), který se stane jeho významným rádcem. Setká se se svými spolužáky. Tokoichi Hattori (Yu Tokui) tu je, aby okouzlil svoji manželu a Masahiro Tanaka (Hiromasa Taguchi) se zapsal, aby zhubnul. Setká se s dalším instruktorem Toyokem Takahashim (Eriko Watanabe). Zjistí také, že jeden z jeho kolegů z práce Tomio Aoki (Naoto Takenaka) chodí pravidelně do tanečního studia. Aoki, který je v práci neoblíbený pro svůj nekompromisní přístup, je odhalen při svém tajném životě dlouhovlasého (v paruce) tanečníka. Přestože je od Mai vydálen, taneční hodiny v něm probouzí bláznivou lásku k ní. Jeho tajemství tím pádem musí býd střeženo dvojnásobně. Nemusí tajit lekce pouze před svojí ženou, ale také před svými přáteli a kolegy v práci. Navštěvování kurzů Západních tanců je navíc pro tradiční japonskou kultutu nepřijatelné. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (28)
Gereův remake byla tragédie, to tu snad ani nemusim psát, ale asijský předlohy bývaj povětšinou kvalitativně úplně jinde, i když to je třeba o tom úplně samým, což je více méně i tady, atmosféra je báječná, postavy skvěle vykreslený i zahraný, obzvlášť začáteční nervozní neohrabanost hlavní mužský postavy je přesná, ale je to bohužel zbytečně dlouhý, trochu unylý a nedokázalo mě to nějak pobavit, prostě sem to zkouknul bez nějakýho výraznějšího dojmu ()
Krize středního věku byla stěží někde zpracována tak chytlavě jako v tomto pohádkově dokonalém příběhu. Pohádkovost evokuje námět se kterým se nedalo vyhnout některým žánrovým klišé, oproti běžným limonádám však zde působí upřímně a naprosto přirozeně. O to se zasloužilo zejména vynikající obsazení, kde krom tradičně bezchybného super-versatilního Kôji Yakusha září prakticky všechny vedlejší postavy. Jeden z nejsympatičtějších filmů pod Sluncem. ()
Jediná věc mě na tomto filmu mrzí - že jsem ho neviděla dříve než americký remake. Japonskou kulturu trochu znám (čyři roky jsem bydlela s jednou japonkou) a film bych si bezpochyby užila a vychutnala. To, co nám může připadat jako příliš toporné a strojené, je pro japonce přirozený způsob komunikace. Myslím, že českého diváka asi tento film nezaujme. Ale hodně by mě zajímala reakce japonského publika. ()
Jako první jsem viděla americkou verzi z roku 2004 a ta mě zaujala asi tolik, že si ji vůbec nepamatuji. Proto mě docela zajímalo, jak vypadá původní japonská verze. Bohužel musím říci, že mě nezaujala o moc víc, i když pár věcí se mi na ní líbilo a nenudila mě. Námět není příliš originální, ženatý muž jednoho dne vidí ženu, vyklánějící se z okna taneční školy a rozhodne se do taneční školy zajít ne proto, aby se zdokonalil v tanečním umění, ale aby byl v blízkosti té ženy a pokusil se získat jeho srdce. Tanec ho však uchvátí a on brzy nemyslí na nic jiného, což ženu zaujme. Potud nijak zajímavý film. Ovšem není to typický romantický film a dopadne to jinak, než by asi většina lidí čekala, to je jedna z věcí, která mě potěšila. Také se ve filmu vyskytuje vtip, i když hodně decentně, tak i tyto občasné scény jsou velmi milé. A samozřejmě zde perlí Naoto Takenaka. Nuže, není to zážitek měsíce, ale přesto docela příjemně strávený čas. ()
Pozerať tento film s dabingom bola asi chyba, pretože keď som ho videl kedysi dávno s titulkami, mal som z neho lepší pocit. Dabing musí nutne pri filmoch z exotických krajín aspoň mierne kaziť dojem. Ale k filmu. Najzaujímavejšie je na ňom sledovanie prístupu japoncov k veciam, ktorým sa venujeme aj my. Ich ostych pred ženami je väčší, respektíve sa chovajú akosi zdvorilejšie a viac upäto. V tom je kúzlo filmu a preto nemôže fungovať žiaden jeho remake (nevidel som ho a ani neuvidím). Inak sa jedná o trochu netradičnú romantickú komédiu, ktorá má inú trajektóriu, ako konkurencia, ale výsledok je nám jasný od začiatku. Záver dokáže diváka dojať, len mi tie dve hodiny prídu na žáner trochu veľa. Hlavne v prvej hodine. Pokiaľ chcete spoznať aj japonskú komerciu, Shall we dance by nemalo nikoho vyložene sklamať. 70%. ()
Reklama