Režie:
Agnès VardaScénář:
Agnès VardaHudba:
Jean-Michel DefayeHrají:
Jean-Claude Drouot, Claire Drouot, Olivier Drouot, Sandrine Drouot, Marc Eyraud, Sylvia Saurel, Paul Vecchiali, Marie-France BoyerVOD (1)
Obsahy(2)
Štěstím je pro hrdinu tohoto filmu všechno, jeho manželka, děti, rodina, práce, příroda. Jednoho dne se objeví druhá, neméně láskyhodná žena, a štěstí je zase o něco větší. Navíc ho ještě umocňuje Mozartova hudba a Renoirovy filmové obrazy (v televizi „náhodou“ běží Snídaně v trávě). Jedna z milujících žen ale najednou z filmu nečekaně zmizí... štěstí nikoliv. Feministická kritika v hořkosladce ironickém podání? Nebo cosi jiného, méně jednoznačného a více znepokojivého? Dnes klasika, kdysi film vyvolávající značně protichůdné reakce. (NFA)
(více)Recenze (30)
Vardova nabizi velmi sofistikovany pohled na "stesti". A jestli rada divaku neni schopna jeji stanovisko v nadhernych, vycizelovanych, syte barevnych obrazech vycist, tak to patrne neni jeji chyba. Jeji pohled je navic ostre feministicky. A tim je to tak provokativni. Zadna legitimizace nevery tady ale nehrozi, nebo vam snad zaver prijde optimisticky? Skvely a vyhraneny film. ()
Utopení v jezírku se příliš věřit nedá... řekl bych, že člověk není kvůli základním pudům schopný se úmyslně utopit. Jestli byla postava hlavního hrdiny zahrána tak, jak měla být, přišlo mi, že nebyla schopná pravé lásky a tíhla spíše k sobectví a vlastnímu požitku. Bylo zde mj. k vidění několik chybek ve střihu, barevné prolínačky mezi scénami byly dost rušivým prvkem. ()
perverZní ()
Jediné, čo ma na tomto filme baví, sú tie komentáre ľudí, ktorí ho nepochopili a napríklad "přijímali lásku, štěstí a nevěru po francouzsku" alebo si myslia, že film hovorí o "hipisácky šťastnom rozdávaní lásky". Byť Agnes Varda, tak si v hrobe ešte pre istotu vystrelím mozek z hlavy, aby som náhodou ďalej nemusel byť svedkom tohto ignorantstva. Ale odhliadnuc od toho, že Le Bonheur môže byť akokoľvek dokonalým filmom v tom, jak chladno a s jakým odstupom predstavuje nosnú tému, mňa chladné filmy asi nemajú šancu zaujať. ()
Štěstí je ve své podstatě dost jednoduchým počinem - sledujeme obyčejný rodinný život. Nic víc. Pak nějaký techtle mechtle s cizí ženou, později milenkou. Myšlenka se mi líbila až v samotném záběru, kde máme několik po sobě jdoucích záběrů s hudebním vážným doprovodem a vidíme, jak se celé toto fungování vztahu má. Otázkou je, zda může muži fungovat manželství, ve kterém miluje svou ženu ale i milenku stejným dílem? Vyhodnocení: Hlavní myšlenka filmu by se asi dala shrnout od scény s posledním piknikem až po konec (jablečný sad ohraničený plotem) ()
Záměrně jednoduchý snímek "o muži, který vymění manželku za milenku." Příběh o pomíjivosti lásky je zároveň její demýtizací. Tak cynický přístup k tématu je k vidění zřídkakdy; o to více pak překvapí jestliže autorkou je žena. Hodně Intenzivní zážitek. ()
Myslím, že jsem ještě neviděl film, který by tak důsledně pracoval se záměrně přehnaným rodinným idylismem, ztvárněným po všech stránkách překrásným mixem (doslova i obrazně) bujně kvetoucího impresionismu a dobové reklamní estetiky kladoucí důraz na domácí štěstí ženy v rámci "tradiční" rodiny. Právě tato opojná krása umocněná Mozartovou hudbou je patrně důvodem, proč snímek leckdy bývá brán doslova a tím pádem všelijak nepochopen, ač jde ve skutečnosti o záměrný subverzivní kontrast k tragičnosti příběhu a bezohlednosti hlavního hrdiny (obzvlášť kouzelná byla jabloňově metaforická obhajoba nevěry) ve skvělém Drouotově podání, což je umocněno mrazivě provokativním závěrem. Perfektně zafungoval též veristický nápad s obsazením skutečné Drouotovy rodiny, neboť se plně podařilo přenést před kamerou autentické city, a i herecký ansámbl tvořící širší rodinu s ní skvěle splynul. ()
nádherně natočený film podkreslený skvélým mozartem. vše je krásné milé, má to zářivé barvy, postavy se mají dobře, všichni všechno zvládají a pak bum a... vlastně se nic neděje. ve mě film dlouho dozníval a mrazil mě. aneb žít tak jak velí cit nebo ne? ()
Velmi silný film. Není divu, že i dnes vzbuzuje rozporuplné reakce, ať už pro nedostatek morálky (absence trestu, nebo alespoň pocitu viny), nerealističnost, nebo třeba jen přemíru barev. Ale nepochybuji, že Varda věděla, co chce říct, a udělala to přesně takovým způsobem, jakým chtěla. Štěstí se zažere se pod kůži, z hlavy ho jen tak nepustíte, a přitom je tak dokonale jednoduché, že nepotřebuje komentář. ()
Francouzské filmy často přinášejí něco úplně jiného....a to je tento případ - film, který lze vyložit asi třemi možnými způsoby, vyberte si.....krásný mladý pár, děti, léto, nevěra, obyčejný život, smrt, barvy, 60. léta...... ()