Kde je moje tělo?

Že Kde je mé tělo? nebostalo oscara kvůli Toy Story 4 je ohavný zločin, Jérémy Clapin zachytil dospívání a první lásky z velmi nečekané perspektivy s dechberoucí poetičností. Navíc je to jeho celovečerní debut, tak můžeme doufat že i v dalších dílech vrátí francouzskému animovanému filmu jeho už poněkud zašlou slávu.. (30.03.2020)

Až někdy budu mít špatné období, kdy uvidím dlouhou řádku neoslnivých filmů a budu si pohrávat s myšlenkou, zda už můj plamen cinefilství nezhasíná, tak si pustím I Lost My Body, které mě bezpochyby vyvede z omylu a bleskurychle mi připomene, proč v mém životě hrají filmy tak důležitou roli. Ohromně silné filmové veledílo, které mě zasáhlo tak hluboce, že jakmile si na něj vzpomenu, tak hned cítím ten příval emocí, který mnou během projekce cloumal. Stačí si jen pustit kousek z dokonale podmanivého soundtracku Dana Levyho a nabíhá mi husí kůže. I Lost My Body pro mě ztělesňuje obrovskou sílu, kterou mohou filmy disponovat, jestliže je tvoří talentovaní umělci s vlastní osobitou vizí a neotřelými nápady. (14.11.2019)

Poměrně zajímavý surrealistický francouzský milostný příběh prezentující se coby animovaný film, který jako první vyhrál hlavní cenu v Critic's Week v Cannes. Snímek je svým rozkvětem a pohádkovostí nemálo podobný snímku stejných autorů 'Amélie z Montmartru' (2001). Tentokrát tu na jedné straně máme příběh oddělené ruky snažící se vrátit domů a na straně druhé osud chlapce Naoufela pocházejícího z Afriky, kterému vlivem automobilové nehody zemřou rodiče a živí se jako rozvozce pizzy. Zdánlivě nesourodé dějové linky jsou však překvapivě ve svých výpovědích plně harmonizující. Samotná ruka se snaží přežít v drsné realitě všedních dnů se všemi svými nástrahy a chlapec se snaží naopak přetrvat a vzejít do přízně dívky, do které se zamiloval, a však určitý ostych mu nedovolí to dát přímo najevo. Je to film, který mísí hororové prvky s prvky milostného milosrdenství. Je to film plný filozofie a životního očekávání. A do třetice je to film plného pocitu strachu nad ztrátou určitosti, kterou svou cestou životního údělu Naoufel získá. Příběh se liší stylem, tónem a dokonce i žánrem, ale ve svém smyslu je sepsán tak, že se vše vzájemně dokonale doplňuje. Ve svém artovém pojetí je snímek krapet složitější. Ve jádru má však ohromnou sílu představivosti života jednotlivců pocházejících odjinud a myšlenkové přizpůsobení místních lidí k takovému jednotlivci. Snímek je tedy v jádru věci politickým moralyzačním aspektem, avšak nenásilně uchopitelný. A tak u6 záleží jen na samotném divákovi, jak už s touto poutavou jedinečností naloží. (12.02.2020)

„To nemůže fungovat, mouchy všechno vidí!“ - „To je pravda. Ale neví, že přijdeš ze strany. Zkus to znovu.“ - „Nefunguje to!“ - „Neřekl jsem, že je to lehké. V životě občas i prohráváš.“ A Naoufel těch proher zažil až příliš…Už po chvilce jsem instinktivně věděl, že se mi film bude moc líbit. Už jen to, jak plynule fungují přechody mezi světy ruky/jejího majitele. Překvapila mě i zdařilá, „živoucí“ animace. Scény s rukou (např. útěk, souboj, podvodní dobrodružství či třeba deštník) jsou perfektně zpracované. A Clapin zvládá udělat napínavou scénu i z vyprazdňování popelnice. Ale nejvíc jsem si užíval působivou, hypnotickou a posmutnělou atmosféru (spolu s minimalistickou, ovšem o to lépe pasující hudbou). Při druhém zhlédnutí to bylo ještě silnější. A lépe jsem vzal i konec, u kterého jsem měl napoprvé trochu pochyby. Plný počet. „Improvizace. Něco, co bys neměla dělat, ale udělala jsi to a dostalo tě to jinam…a nelituješ toho. Něco takového.“ - „A pak? Když obelstíš osud, co pak?“ - „Pak? Držíš se, co nejdál. Slepě utíkáš a držíš si palce.“ (25.10.2020)

Nezvyknem sledovať animáky, tu sa však dostal odporúčanie a urobil som dobre. Silný melancholický zážitok, ktorý postupne gradoval a pri lepšom závere bez otvoreného konca by to bolo na plný počet. Vysoko hodnotím podmanivú hudbu, ktorá úplne reflektovala emócie, ktoré mali byť vzbudené. V mnohých ohľadoch až depresívne, pretože toľko nešťastia, čo sa tomu chudákovi stalo, to je dosť aj na tri životy. Aj keď musím povedať, že záver na mňa pôsobil celkom pozitívne, možno to nakoniec pre hlavného hrdinu skončilo všetko dobre. Žiaľ, viac sme sa nedozvedeli. (14.06.2020)