Portrait de la jeune fille en feu
Portrét ženy v plameňoch
Portrait of a Lady on Fire
Portrait of a Lady on Fire
Portrait of a Lady on Fire
Portrait of a Lady on Fire
Režie:
Céline SciammaScénář:
Céline SciammaKamera:
Claire MathonHrají:
Adèle Haenel, Noémie Merlant, Valeria Golino, Luàna Bajrami, Armande Boulanger, Michèle ClémentVOD (1)
Obsahy(1)
Bretaň, Francie, rok 1760. Talentovaná malířka Marianne dostane zadání odjet do panského domu na izolovaném ostrově a namalovat tam svatební portrét Héloise – mladé dívky z bohaté rodiny, která na přání své matky právě opustila klášter, aby se provdala do Milána. Héloise domluvenému manželství vzdoruje tím, že se odmítá nechat portrétovat, Marianne proto hraje roli najaté společnice a maluje svůj objekt po večerech zpaměti. Mezi oběma dívkami postupně roste vzájemná přitažlivost umocněná blížícím se koncem svobody. (Artcam Films)
(více)Videa (3)
Recenze (160)
Síla obrazu. Už roky mám ve zdejším osobním profilu poznámku o tom, že - "Kinematografii jsem vždy chápal jako výsostně vizuální umění, a z nezanedbatelné části na ni podle toho taky tak nahlížím." Tenhle film bych rád doporučil jako přímý příklad toho co tímhle pohledem na umění, které tady máme všichni rádi, myslím. Působivě vtahující, esteticky meditativní, vášnivé. ()
Zbytečně hollywoodsky vyčištěné nasnímání a výprava, které mezi všemi jinými prostředími zrovna tradičně svérázné a drsné Bretani ani trochu neodpovídají a nesluší, a pak: celý příběh by byl o tolik působivější, mocnější, kdyby zůstal v rovině prapodstatné ženské spřízněnosti a důvtipného, silného spojenectví v nelehkém osudu - tam, kde funguje od začátku mezi všemi třemi, i se služebnou Sophií, a svým způsobem i s Héloisinou matkou, vesničankami na slavnosti a kořenářkou-andělíčkářkou - a nesklouzl k potřebě fyzické úlevy lesbického spojení mezi dvěma z nich. V tu chvíli mu to vzalo vítr z plachet, všechno kouzlo se tím oslabilo a znehodnotilo, bylo to neústrojné, nevěrohodné, nepodmanivé, žádná nezbytná spalující vášeň a tělesná přitažlivost mezi nimi nebyla cítit, nefungovalo to, spojovala je reálně bytostná a souznivá potřeba emancipace, respektu, oprávněnosti touhy být sobě srozumitelnou a věrnou plnohodnotnou ženou a vzájemné rafinované podpory k tomu, nikoli touhy po jiném ženském těle a objetí. Škoda tohoto zbanalizování, včetně vizuálního, jinak má snímek i příběh své důstojné silné momenty a předpoklady. ()
Nádherné. Tak by se dal popsat tento snímek jedním slovem. Netuším, zda je to francouzským citem pro umění, ale poslední dobou mě tamní produkce nepřestává udivovat. Portrét dívky v plamenech sice příběhově nijak nevyniká, nemá žádnou temnou, lépe řečeno výraznou zápletku a akčnější scény se dočkáme jednou, možná dvakrát, ale film oslní diváka naprosto opačně. Mladá, a vskutku nádherná, malířka Marianne dostane možnost namalovat portrét bohaté dívky, ale má to háček. Dívka se nechce nechat namalovat. Tudíž Marianne nezbývá nic jiného, než ji sledovat. V tom mezi dívkami vzniká určitá symbióza, která diváka neskutečně baví a chce vidět, jak se vztah mezi hlavními postavami vyvíjí. A jelikož je příběh o malířce, jde o dosti detailní práci (jak v malířství, tak ve scénografii). Divák se začne tedy soustředit na jednotlivé pohyby, pohledy a pohnutky postav, které ladně herečky vyjadřují. Způsob, kterým je tento romantický příběh totiž vyprávěn, jsem dosud jaktěživ neviděl. Minimalistická režisérka snímku Céline Sciamma dokázala tento prosťoučký příběh zformovat tak, že divák neodtrhl od plátna oči celé dvě hodiny. A to pozor! v celém snímku zazní jediné dvě skladby. Právě režisérčin minimalismus jde ve snímku patřičně vidět. Minimalismus se totiž do filmu neskutečně hodil. Začínáme širokými plážovými scénami a nepřestávajícím duněním moře. Postupně se však scény přibližují, šum utichá a s vytvořením citového pouta mezi postavami a divákem se začínáme soustředit na doposud nepatřičné jevy, jako je například zrychlování a zpomalování dechu hlavních postav a změna jejich pohledů, ze kterých najednou dokážeme vyčíst dokonce věci, které bychom na začátku nedokázali (režisérka nám to ani nedovoluje, servíruje příběh přesně tak, jak rychle se k němu divák přibližovat chce). Uvědoměním režisérky onoho prostého příběhu, pokouší se nám zážitek alespoň zintenzivnit hudbou, která když zazní, jde o neskutečný orgasmus. Jako celek na mne film působil dokonale. Nic, co bych mohl vytknout. Od první po poslední scénu jde o jedno velké, vizuální vyvrcholení. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $2,936,245▐ Prvá hodina to dáva dosť dole. Nevýrazne, ospalé, proste zívačka ako svina. Nevie sa to poriadne k ničomu odraziť, ničím upútať. Oproti takej tipovo podobnej Favoritke to je dosť nemotorné. V druhej hodinke to už konečne začne iskriť a hra na to artové umenie ako už konečne aj je k niečomu. Chrlí to pekné obrázky, prípadne aj obrazy, kresby do knižiek, náhrdelníkov, proste radosť, začne fungovať chémia. Ústredná dvojica to rozohrá priam delikátne, má to zmyselnosť ale pre mňa aj tak dosť premárnené a nezachránilo mi to tú pretrpenú prvú polovicu filmu. /videl v kine: 45%/ ()
Galerie (33)
Zajímavosti (10)
- Ve scéně festivalu ženy zpívají „non possunt fugere“, což je latinsky „nemohou utéct“. V závěru písně zazní „nos resurgemus“, což lze z latiny přeložit jako „povstaneme“, případně „stoupáme“. (PozorGranat)
- Celosvětová premiéra filmu proběhla 19. května 2019 na filmovém festivalu v Cannes. (ČSFD)
- Film byl natočen v 8K rozlišení. Céline Sciamma tím chtěla zachytit širokou škálu barev a aby se film jevil moderněji. (PozorGranat)
„Portrét dievčaťa v plameňoch” ( » obsah filmu môže obsahovať spoilery, a tak ak nechcete poprípade vedieť, čo je vo filme, tak asi už ďalej nečítajte, ale kľudne môžete « ) sa jednoznačne vzťahuje na sprvoti melancholickú Héloïse, žijúcu na ostrove vo veľkom dome so slúžkou Sophie, keď maliarka Marianne zároveň dostáva lukratívnu zákazku, aby ju do týchto odľahlých končín prišla následne aj namaľovať... Od jej matky, Grófky, má ale jasne zreteľne znejúce príkazy: „Maľujte ju iba tak, že si toho ani nevšimne, t. j. veľmi pozorne ju pozorujte, všímajte si všetky detaily s tým spojené a potom to preneste štetcom na plátno” ... Povedal som to vlastnými slovami, zhruba v takomto význame to bolo i odprezentované. Veď už asi dobre viete, ako je to myslené ? To je samotný ÚVOD tohto dobového filmu, odohrávajúceho sa na konci 18. storočia, niekde vo Francúzsku. Marianne jej spočiatku robí len garde na prechádzkach, trebárs po pláži, či po útese, že počas toho ne ustále premýšľa, ako profesionálna umelkyňa, ktorou aj je, no má to trochu sťažené, keďže ju nemôže klasicky (na)maľovať, kedy by prirodzene pózovala v danom rozpoložení, a tak si jednak potajomky kreslí poznámky, alebo po večeroch sa to snaží preniesť i do praxe. Prejdem teraz ku JADRU, t. j. ku stredu. Prizná sa jej, čo na ňu po celý čas osnovala , ukáže jej hotovú prácu, s ktorou ale nie je vôbec spokojná, kedy prvá verzia smeruje rovno do koša. Prechádzame k druhej : "začína sa postupne čoraz viac uvoľňovať, byť oveľa otvorenejším modelom, než si dokážeme predstaviť, čiže tým pádom vzniká veľmi silné puto medzi dvomi babami, hraničiace s erotickým vzťahom, nemajúci dlhého trvania" ? Nočná oslava pri ohni veľa napovie. A na ZÁVER sa ich cesty snáď navždy rozídu, keď ju ešte raz uvidí, ale Héloïse ani nepostrehne, že sú na spoločnom koncerte, započúvaná do vážnej hudby... ? / Francúzi síce o dušu nakrúcajú filmy, a to jeden za druhým, ale len máloktorý z nich, má celkovo vyššie ambície výslednej kvality. Už tretíkrát po sebe (Dôstojník a špión, Zažiť to znovu a aktuálne recenzované dievča v plameňoch), sú snímky z roku 2019, ktoré sú z môjho pohľadu iba priemerné, a to i napriek tomu, že disponujú početnými Césarmi. Akademici asi nemajú extra z čoho vyberať, a tak sa automaticky dostáva na to, čo je zrovna po ruke ? Mám tu takmer komplet ženský ansámbel, od samých (troch, štyroch) herečiek až po ženský štáb, totiž režisér(ka) a kameraman(ka) sú ženy, čiže dôkladne prezentovaný ženský cit pre film ? Možno, áno, ale na mňa to dnes akosi neplatilo, i keď obľubujem ženy rovnako ako pred kamerou, tak aj za ňou, no bohužiaľ, ani jedna strana mi nemala bohviečo ponúknuť, ak aspoň neberiem do úvahy prácu Claire Mathon, zase napríklad krásavice Adèle Haenel a Noémie Merlant, určite neboli na zahodenie, skôr v inej produkcii. Valéria Golino mala miniatúrny herecký priestor, čo beriem na škodu, ale o ňu tu v podstate aj tak vôbec nešlo, stelesnila matku hlavnej hrdinky. PS: Najskôr si dám Tour de France a až následne potom niečo od galského kohúta z filmovej brandže !? () (méně) (více)