Sandokan

Djó, když jsem byl malej, tak každej správnej prďák musel mít tričko se Sandokanem, přes to nejel vlak. Nejzásadnější vzpomínky mám na vlezlou znělku seriálu, kterou odporně odmečel Michal David se Standou Hložkem, zatímco divák sledoval sled fotek divokých zvířat; dodnes nechápu, že takový paskvil někomu (umělecky zodpovědnému) v ČST prošel. (22.06.2011)

Kdo chtěl být ve školce opravdu frajer, musel mít tričko se Sandokanem. Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem. Takže období, kdy jsem tomu po zkusmém prvním dílu dal výsměšně-nostalgické dvě, mám za sebou. Legendě, Subjektive, vývoje postav netřeba. A dokud je to legenda o zamilovaném (jinak nepřemožitelném, spíš teda neoddělatelném) národněosvobozeneckém pirátském králi, je všechno právě tak, jak má být. I s chlupama veškeré té šmírácké naivity. Že ten příběh od půlky předposledního dílu nedává smysl, není chybou Sandokana, nýbrž jeho tvůrců, nepochopivších, že vyprávění o legendárním bojovníkovi, který dosáhl cíle a naplnění, nemůže pokračovat. Takže rok po svatbě je z Mompračemu, nedávno nedobytného sídla postrachů severobornejského moře, sluníčkový ráj a zároveň v celé oblasti obávaná mocnost, kterou hravě zlikviduje výsadek několika žabích mužů. Ovšem tématicky to dává smysl až do konce. James Brooke, skutečný bílý rádža ze Sarawaku, by se sice nepoznal, ale globální imperialismus poznáváme dosti dobře. Při tom je trapné, že snad s několika marginálními výjimkami (regent, který má jediný dialog v prvním díle, načež z děje mizí, poté svatý muž z Indie, který téměř jen sedí a mlčí) je ze všech samostatně jednajících a nějak souvisle myslících postav Sandokan jediný neevropan (dokonce i jeho pobočník, v uvedených ohledech velmi exponovaný, je - Portugalec). Takže jo. Nikomu nechci tvrdit, že je to na víc než dvě, ale prostě pět. Sandokán Sandokán zabil tygra a muchy se bál. Prší prší jen se leje, Sandokan se z okna směje, Mariana za lesem miluje se s Janésem (Mariana na dvorku, spravuje tam motorku). A tohle, tohle je prostě kult. (01.06.2020)

Říkejte si, že to je naivní, že triky stojí za prd, že souboje nic moc a já nevím co ještě. Ale srdce na duši, kdo z nás, kteří jsou dnes chlapi, a kdysi byli kluky, tento serál nehltali. Sandokán byl mnohokrát zfilmován, ale Sollima dal Sandokanovi dar divokosti, přírody, Malajzie, domorodců, tygry a slony a tvář Sandokana v podobě inda a tím exota a ne itala nebo američana. Navíc úžasná hudba bratrů Angelisových. A já zpívám ....tygr z Mompračenu. Jo, kdysi naši uměli dabing. Sandokan ala Prais, Mariana ala skvělá Macuichová, James Brook jako kouzelný Růžek. (30.12.2015)

Předesílám, že dávám 5* z čistě nostalgických důvodů. Bylo mi asi šest a Sandokan byla pro mě totální pecka. Ten souboj s tygrem nebo to, jak si vzal z prstenu dočasně smrtící jed, nechal se pohřbít do moře, pak rozřezal provazy a z hrozné hloubky vyplaval na hladinu, na to si pamatuju dodnes. Od té doby jsem ho už neviděl, škoda... :) (03.04.2006)

Hudba, znělka, lokality, zápletka, velká lákadla pro kluky, a i když jsem Sandokana v 80 ´s minul, dneska si ho v původním dabingu mého ročníku narození užívám dosyta. Je to sice v hodně kolísavém tempu (začátek fajn, pak se půl dílu díváme na břišní tance domorodců, a do posledního dílu narvali tak 50 % příběhu celku), ale Kabir a Philippe Leroy všechno utáhnou. Právě postavu Yaneze jsem si postupně hodně oblíbil, od první scény, kde jako machýrek seděl v kádi z vodou a byl protivnej, se z něj stal postupně velkej frajer s cigárem. Pro postavu perly Marianny mohli vybrat přeci jen někoho víc sexy. Ve své době tohle musela být pecka, magionovka a vegovka jak hrom (žádná krev v soubojích vidět není). (01.12.2018)