Ďábel

Nevím, co mají Amíci neustále za potřebí ukazovat, jak to na Středozápadě stojí za hovno, že lidi tam jsou vypatlaný, mluví nesouvislým jazykem náhodného kmene a navíc v každé dědině narazíte na nějakýho pobožnýho psychopata, kterej jede v nějaký úchylárně. Bejt tam policajt musí bejt za trest a musíte bejt asi stejně vypatlanej, abyste to tam ustál bez ztráty růžičky. Ďábel ukazující ďábla v místních lidech má přesto docela dobrý námět, docela dobrou atmosféru a celkově je poměrně zajímavým filmem. Jen by nemusel být tak dlouhý a nemusel by tak šíleně tlačit na pilu. Chvílemi jsem myslel, že upadnu do mdlob, atmosféra neatmosféra. Největší plus nicméně stojí na hercích. Ti si teda s tím jazykovým patvarem zatraceně vyhráli. (29.09.2020)

"Some people were born just so they could be buried." ____ Přesně takhle si představuju plnohodnotný ekvivalent amerického dramatického celovečeráku od Netflixu, který zároveň plagiátorsky vykrádá stylistický rukopis Paula Thomase Andersona, a mixuje jej pesimisticky explicitní náturou jak od bratří Coenů - myšleno ve zcela pozitivním slova smyslu - jenže ty signifikantní prvky těchto tří autorů se zde prostě nezapřou. Poněvadž snímek 'Devil all the time' je těžko zařaditelnou kategorií svého média - nedisponuje totiž žádnou konkrétní žánrovou specifikací - počínaje samotným vypravěčem, který je heterodiegetický - divák pouze ví, že jde o Donalda Raye Pollocka, autora originální literární předlohy.... Pokud by jste film ale přeci jen chtěli klasifikovat, lze jej eventuelně definovat jako epickou rodinnou ságu - jakousi pomyslnou perignózu a sugestivní sondu do rodokmene rozpolcených duší, mentálně labilních nymfomanů a fanatických náboženských puritánů. Režisér Antonio Campos zde prostřednictvím stygické poetiky a subdepresivně koncipované monotónní rytmiky famózně prezentuje až nevídaně poutavé neo-westernové gotické reálie z luhů a hájů Západní Virginie, jejichž klíčovou devizou není narativ, ale hvězdný herecký ansámbl, který je prostě bezchybný - sice je snaha aktérů evropského původu (Pattinson, Holland, Skarsgård, Stan, etc.) mluvit typicky jižanským dialektem hotový martyrium pro uši, ale když si vzpomenu na jejich autentické performance a aptitudy jimiž pouhou replikou dokážou vykreslit svůj neméně komplexní charakter, je mi nějakej přízvuk prostě u řitě.... Kameraman Lol Crawley bravurně využívá kompoziční škálu širokoúhlého formátu, zrnitého vizuálu, a celkově expresivní rámování jednotlivých scén - interpretačně takřka nelze nic vytknout. Ony baladické leitmotivy jsou posléze umocněny velice znepokojivým hudebním doprovodem, v němž mají pré skřípavé kontrabasy, a dobovým soundtrackem - mimochodem americká verze songu 'Mýdlový princ' potěšila. Všeobecně vzato, ona řemeslná zručnost jakožto samostatný element je k nezaplacení. Krapet má snímek nějaký ty ošemetný mouchy - některé příběhové aluze dokáže divák snadno predikovat, no a závěr zbytečně trpí syndromem deus ex machiny, a celkově předvídatelnost je nejspíš tou zásadní negací - ale to nekazí celkový zážitek, který přímo ĎÁBELSKY zevnitř sžírá a emocionálně drásá diváka. Letos tolik kvalitního materiálu želbohu nezmerčíte. Jen tak dál, pane Netflix - víc do harmonogramu sázejte tyhle kinematografický libovky, a možná vám dám konečně i ten subscribe.... VERDIKT: možná kapánek nadhodnocuju, ale prozatím si za svým hodnocením v podobě 8,8 kněžských blowjobů pro Roberta Pattinsona z 10 stojím. (19.09.2020)

Velmi dobre vypraveny pribeh a zive vykony hercu.Casem to ale pada do moralni propasti. Predstira pribeh nejakeho poetickeho mytu. Vypráví se krutý příběh vražd v amerických státech Ohio a Západní Virginie. Wasikowska se představuje jako uťáplá submisivní žena, také Scanlenovou vidíme jako ublíženou a křehkou, až nezdravě působící osobu. Pattinson coby charismatický, ale amorální farář svádějící dívky ze své farnosti už nakloněným držením těla dává najevo něco o své povaze. Harry Melling hraje fanatického kazatelského blouda Roye, Riley Keoughová jednoduchou ženu lehkých mravů. Film pojednává o tom, že víra se snadno mění v posedlost a posedlost v úchylné činy. Vše se odehrává ve světě chtíče a nevědomosti. Zdá se, že Campose fascinuje zvrácené překračování hranic. Snímek Ďábel přináší portrét temné strany Ameriky se spoustou podnětných řešení a detailů, ale nepřesvědčuje o tom, že má hlubší vizi víry, morálky a společnosti. (25.10.2020)

S "Ďáblem" je to těžké. Scénář totiž skvěle pracuje s jednotlivými charaktery, čímž činí jednání postav uvěřitelným, ale místy se snaží až moc. Třeba taková linka Sebastiana Stana už je docela nadbytečná, ale "musí" tu být jen proto, aby konec vyzněl přesně tak, jak si tvůrci představovali... A právě díky této "vsuvce" začnete vnímat, jak moc se jednotlivé motivy v průběhu filmu opakují. Campos má přitom k ruce schopné herce, obstojnou atmosféru a "věčnou" problematiku víry. Celkem obratně totiž předkládá, že víra sice "ukazuje cestu" v nejtěžších chvílích lidských životů, ale zároveň je zhoubným nástrojem mysli, který překrucuje realitu. A přesně to je nám vysvětlováno prostřednictvím jednotlivých "příběhů", které se na konci (naštěstí) postupně prolnou a dají snímku mnohem větší smysl. A hlavně díky posledním 40 minutám a skvělému úvodu se Skasgardem nemám problém dát čtyři hvězdy. (16.09.2020)

Další film podle knižní předlohy, který se v některých pasážích snaží být až moc cool a dramatický. Děj se odehrává v 60. letech 20. století v malém městečku, kde je každý posedlý bohem a chozením do kostela. Režisérovi se nějak podařilo do snímku dostat spoustu známých tváří, ačkoliv mi byl sympatický pouze jediný herec, a to říkám s nadsázkou. Jason Clarke je mi totiž krajně nesympatický, ale jeho postava podivného úchyláka, který si libuje ve fotografování aktů s jeho ženou a neznámými muži, které následně zabíjí, mu sedla na sto procent. Při pohledu na něj se mi vždy obracel žaludek. Kdyby se film věnoval více téhle podivuhodné linii, hodnotil bych výše. Protože se tak ale nestalo, zcela určitě na film zítra zapomenu a už si ho nikdy nepustím. Každopádně těchhle těžkých negativních filmů začínám mít po krk. (19.09.2021)