Tony, You Are Nuts
Scénář:
František PavlíčekKamera:
Vladimír SkalskýHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Josef Filip, Josef Masničák, Zdenka Smrčková, Jiřina Šolcová, Ľudovít Króner, Adam Matejka, Věra Tichánková, Pavla Maršálková, Jiří Bakeš, Martin Procházka (více)Obsahy(1)
Přitažlivě natočená moralita sděluje, že vůbec nezáleží na komfortu a hmotném vybavení, důležité jsou fungující mezilidské vztahy. Přesvědčí se o tom i čtveřice kamarádů z dětského domova, kteří najdou opravdové rodinné zázemí v obyčejné venkovské chalupě a u svérázného svobodného mládence. A vůbec nevadí, že tam chybějí nejrůznější civilizační vymoženosti. Podařilo se tu vyhmátnout velice přesvědčivě i hravě různorodé povahy malých dětí, které teprve v prostředí vzájemné lásky a pochopení skutečně pookřejí... Film byl natočen, ukončen a schválen v roce 1968, ale v úvodních titulcích je copyright 1969. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Neskutecnej film o prazdninach, detech z decaku, a o "Tonym" Kronerovi. O takovych detskych hercich si dneska muzeme nechat jen zdat. A o tak prirozenem chovani vsech zucastnenych taky. To je balzam na dusi. Nadhera. Nechapu, z jakeho duvodu je tento film tak malo znamy... ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1969. ()
60% — Režisérka Věra Plívová-Šimková je většinou zárukou kvalitní zábavy. Vcelku to platí i pro tento spíš zapomenutý film, k čemuž určitě přispěla postava scenáristy Františka Pavlíčka (ke kvalitě i k tomu zapomenutí). Příběh je trochu naivní, to přebírání dětí z dětského domova, byť sourozenců, svobodným a svérázným mužem bylo až nereálně jednoduché. Ještěže se tam v druhé části aspoň mihla sociální pracovnice s varovně zdviženým prstem. Jinak to byl celkem pohodový film s několika věcmi k zamyšlení. ()
Film, který patří nerozlučně do našeho dětství a mládí. Filmy Věry Plívové-Šimkové jsou nám o to bližší, že samotná režisérka celý život žije nedaleko od nás v Chuchelně u Semil, kde také natočila množství záběrů ze svých filmů - a to s místními dětmi. Byla skutečnou mistryní v režii amatérského dětského herce a do velké míry i průkopnicí žánru dětského filmu u nás. Film Tony, tobě přeskočilo byl jeden z prvních. Jejím oblíbeným hercem se stává Ľudovít Króner, bratr mnohem známějšího národního umělce, který právě v tomto filmu prokázal, jak umí představit skutečně prostého člověka z lidu. Podkrkonoší mu přece bylo tolik vzdálené, ale dokázal se převtělit v našeho skutečného krajana. Příběh o čtyřech sourozencích z dětského domova dnešnímu divákovi asi nepřijde tak zajímavý, jako když jsme si ho promítali na našich vesnických kinech. Krásný záběr na Podkozákovsko nad vsí Kozákov se záběrem od Turnova k Tatobitům, v němž se režisérka mistrně vyhnula Troskám. To člověka chytne za srdíčko. ()
Už jsem se tak dlouho nenasmál a nebyl tak příjemně dojat. Žádná moralita. Jen zhmotněný vzpomínek sen. Výrazem pro mne neuvěřitelně silný „dětský“ a „spravedlivý“ film, který mě neochvějně přenesl do mého chlapeckého zrání, byť jsem v době jeho vzniku nebyl zdaleka ještě na světě. …ano,měl jsem štěstí, ještě jsem tu „prachobyčejnou“ dobu trochu u prarodičů na dvou chalupách chytil a svezl se na její hřejivé vlně. Myslím, že je to utajený majstrštyk před výpravnějšími „Pány kluky“. Pro mě vlastně lepší. ()
Tak oznamuji, že jsem byl u tohoto filmu brutus mimo mísu. Hlava mi hodně dlouho nebrala, že se tam o nic nezajímala sociálka. Až někdy hodně pozdě. Děcka si tam lítají bez dozoru, tedy pokud to byly děcka z děcáku. U filmu jsem se neskutečně nudil. Nebyl ani k smíchu, ani k pláči, ani na pořádné vztekání za promarněný čas. Takhle to dopadne, když k něčemu pustíte dvě ženské najednou. Hlavně že obě nechaly panu Kronerovi cigáro v hubě, když se sklání k malému dítěti. A přitom ostatní tvorba těch dvou paní není zase docela k ničemu. Když jsem to ani po 45 minutách nepobral, vzdal jsem to a koukal jen jedním okem a tiše trpěl. ()