Hořký měsíc

Upozornění: Komentář může obsahovat bojler! Syrové vyprávění o tom, jak se může vše takříkajíc posrat, když se dva, co k sobě měli blíž než nejblíž, již nemilují. Barvy duhy rázem vyblednou a kam se jen hrabe padesát odstínů šedi. Tohle by měly zhlédnout ty připitomělé otylé fanynky, toužící po bláznivé lásce a vášnivém vztahu, kdy se vám partner vymočí do xichtu a vy z toho máte intenzivní orgasmus. Při sledování si jistě každý z nás vybaví, jaké to je, když něco končí a jak mizerně si pak člověk připadá. Já si sáhl na své dno, když Emmanuelle Brežněv s jistým snědým imigrantem odcupital za oponu, hlavní hrdina, manžel, zůstal v místnosti sám a jen poslouchal, jak se vedle za pootevřenými dveřmi šuká. Ne snad, že bych to kdy zažil na vlastní kůži, ale doslova mi bylo blivno, když jsem se do toho bezmocného člověka vžil. Netušil jsem, jak bych se ve skutečnosti zachoval. Asi by bylo druhý den nalezeno pár mrtvol v dost choulostivé situaci a jeden rozmašírovaný kripl dole na chodníku. Zkrátka a jednoduše je tato romantika skutečně jen pro silnější povahy, které se dokáží smířit s toporným Grantem, nevytrhaným obočím a slátaným příběhem, který sám o sobě vlastně ani zábavný není. Nicméně je to mistrovský kus a výtečný příklad toho, jak to ve skutečnosti většinou bývá, když láska vyhasne a vztah přeroste v otevřenou nenávist. Tedy až na ten konec. 75% (05.09.2017)

Je to síce veľmi extrémne vyhrotené, ale pritom skvelo zachycujúce vzťahové vývoje. Od prvotného pobláznenia, cez živočíšnu príťažlivosť až posadnutosť, k pocitom absolútneho šťastia, ktoré vystrieda dojem nasýtenosti pretekajúci do podráždenosti z maličkostí. V tom všetkom sa vo vlnách mení kapitán u kormidla a tým pádom sa upravujú aj pravidlá "hry". Príbeh o dvojici, ktorá mala svoj dátum spotreby, mala vymedzený priestor pre šťastie, ale skrz rôzne okolnosti, motivácie spolu vydržali a navzájom sa nenávratne poznačili. Hořký měsíc je ako chutné ale nedravé jedlo. Viete, že by ste nemali, ale neviete odolať. A to presne zažíva ústredná štvorica, v rámci ktorej dominuje predovšetkým Peter Coyote. (12.12.2021)

Protivné lpění na polocelcích, splachovací kamera, takřka nijaká režijní invence, barevné tónování bez života, toporně odporný Hugh Grant a rigorózně obstarožní Vangelisova hudba (představující jeden z jeho nejhorších výkonů), souhrnně tedy jeden neduh vedle druhého. Následkem tohoto "kvanta" pasiv nedokáže zajímavé (a mnohdy i vtipně podané) téma celkovou průměrnost vybalancovat, a to navzdory celé škále životních jakože polopravd. A přitom by stačilo jediné, načež by vše bylo napraveno: dosadit ke kormidlu kohokoliv kromě dýchavičného Polanského. Minimálně ovšem děkuji za tu milou kosmickou alegorii s výhledem skrze kruhové lodní okénko. S domýšlivostí lze tento obraz uplatnit i na samotný profil filmu. Moře klidu a na něm se ztrácející zapšklý opilý koráb, jehož pohár hořkosti jsem si byl nucen protrpět až do dna. Před spuštěním jsem si navíc namlouval, že v rámci mého seznamování s dílem Romana Polanského snad konečně dojde řada i na těch prvních "five twinkle little stars". Omyl je, jak se praví, bez viny. (12.10.2008)

Francie bez absinthu už nikdy nebude to co byla. Co k tomuhle filmu napsat… Jedná se v podstatě o velmi otevřenou intimní a pro hodně lidí asi šokující zpověď jednoho páru při setkání s jiným párem na lodi, směřující do daleké Indie. Z toho by se postavil i knězovi. Schválně jestli chodili ke zpovědi do kostela… To ale odbíhám od tématu. Ve filmu se střídají dlouhé retrospektivní pasáže, odehrávající se v Paříži, s děním na lodi a druhý pár se díky vlivu Mimi a Oscara začíná měnit a probouzet se ze stereotypu všedních dnů. Opravdu všechno plyne k nevyhnutelnému konci? V každém z nás je něco sadomasochistického a nejlíp se to pozná, když je nám někdo vydán na milost a nemilost. (17.06.2008)

„Isteže mi chýbala. Ale zároveň som cítil slobodu a budúcnosť mi pripadala sľubná a jasná, plná lákavých obrazov.“ Polański, vyhnanec odvšadiaľ, ktorý od útleho detstva všetko a všetkých strácal, mal v roku 1992 na konte bomby HNUS a ROSEMARY MÁ DIEŤATKO a do HORKÉHO MESIACA dal všetko. Anglický pár cestuje výletným parníkom, kde mu cestu viac znepríjemňuje, než spríjemňuje tajomný Američan na vozíku s francúzskou manželkou (vždy nedocenený Peter Coyote alias Muž s kľúčmi z E.T. – MIMOZEMŠŤANA a 26-ročná Emmanuelle Seigner, ktorú si Polański tri roky pred nakrúcaním vzal a neskôr mu hrala v satanskej detektívke DEVIATA BRÁNA). V spomienkach a rozknísanej kajute sa začína spomínanie na milenecký vzťah, ktorý, ako sa na milencov patrí, nedokázal včas skončiť. Po spaľujúcej vášni, fascinujúco podmaľovanej umelecké múzy podporujúcim do noci vysvieteným Parížom s priľahlými kaviarničkami, mútnou Seinou a domami otrieskanými minulosťou, do vzťahu, založenom len na sexe, prudko a bez ohlásenia vnikli strašidelná rutina, vyčerpávajúci stereotyp a sadizmus. Film je najmä o tom, že ubližujeme tým, ktorých milujeme, že ak sa dvaja milujú, nič im nie je cudzie a že ak vzťah neskončí včas, ide to už iba dole kopcom. Michal Šobr pre českú Cinemu (č. 12 rok 2000 s. 145) napísal: „Je tam (skoro) všetko, čo ste kedy s niekým zažili, opustili a vzápätí znova úpenlivo hľadali – a tiež Paríž, kde vám to pôjde vždy lepšie od ruky, srdca i ostatných relevantných orgánov“. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://www.recenzie.org/mladezi-nepristupne/314-horky-mesiac-100- (15.03.2009)