Hnus

Filmařské kvality i úmysly nezpochybnitelné, ale k vysoce sugestivnímu zážitku má Hnus pořád daleko. V neúprosné subjektivizaci vůči hlavní hrdince podobně laděné jako pozdější Rosemary, která ale měla vynikající Miu Farrow, zajímavé vedlejšáky a emocionálně silný, perfekcionisticky gradující vývoj. Repulsion má sice krásnou, ale herecky nemotornou Deneuve, a bezpochyby vynalézavou režii, která však nedokáže zcela zastínit šíleně zdlouhavou expozici a sám o sobě rutinní námět. Druhá půlka je ovšem zásluhou nepříjemné zvukové stopy a enormně sílícího pocitu mentální i fyzické izolace, vyvolané zmíněnou subjektivizací a promyšlenou prací kamery ve vztahu k bizarnímu prostředí, vskutku silnou filmovou zkušeností, kterou zpod kůže jen tak nevyškrabete. Škoda, že si takovou úroveň nedrží Polanski celou dobu... 70% (28.09.2018)

V poradí tretí Polanskiho film a spolu s Les Parapluies de Cherbourg lacná vstupenka mladučkej Catherine Deneuve, telesne vyvinutej, no herecky ešte v počiatkoch do seriózneho filmového sveta. Spoly amatérska, spoločensky nonkonformná štúdia ženskej psychiky vystavenej kontraproduktívnej spoločenskej debate o sklonoch mužského pokolenia k sexuálnemu násiliu ako parafráza na množiace sa prípady domáceho násilia v dôsledku masívneho emancipačného hnutia (v tej dobe ešte stále dobre vryté do pamäti mužov a žien po celom svete). Výsledkom je asexuálna, asociálna a introvertná mladá žena s tendenciou všetko skrývať a utápať svoj strach a paranoju hlboko v útrobách svojej mysle. Polanski vsadil na minimalizmus, eliminoval všetky nadbytočné prvky a nechal sa (zjavne) ovplyvniť čiernobielym výtvarným expresionizmom nemého hororu z počiatku 20. rokov (Kabinet doktora Caligariho). Klaustrofobické prostredie a vízie uprostred bytu, v ktorom sa hlavná hrdinka väčšinu času nachádza, sa pretvára vplyvom jej vnútorných pocitov. Polanski s radosťou využíva všetky možnosti, ktoré poskytuje expresionizmus a budovanie atmosféry prenecháva čiastočne tieňom, detailom, desivým výjavom, halucináciám a sugescii (opakovaná ilúzia znásilnenia). Taylorov kameramanský kumšt postavený na detailoch je vskutku na pohľadanie (že točil s Hitchcockom kontroverzné Frenzy a s Donnerom The Omen ma vôbec neprekvapuje). Znepokojivosť dolaďuje do záverečného štádia hudobná zložka (a teraz nemám na mysli ten príjemný mestský soundtrack, to vážne nie). Čo do amatérizmu by som vedel vytýkať len jedinej scéne, keď Carol zaútočí svietnikom na príchodzieho muža; tu sa najviac prejavujú podmienky, za akých film vznikal. Viac mi vadilo, ako je Repulsion egoistický a do seba zahľadený film, ktorý občas zabúda na také faktory ako je príbeh, logika či divák a nezdá sa, že by mu to vadilo. Zážitok je to však jedinečný a neopakovateľný, s jemnou a krásnou Catherine ako čerešničkou na chutnej torte. 85% (16.06.2014)

Parádní film o ženě která se začala všeho bát. Uzavře se v bytě a je jí všechno odporný. Film na mě působil dost nepříjemným pocitem a dost scén bylo fakt nepříjemných, parádní atmosféra všechno dokonale podtrhuje. A výkon Deneuve byl naprosto bezchybně parádní. Ale je tu jedno velký mínus a to že film je strašně zbytečně dlouhej. Zkrátit tak o 15 minut tak bych šel k 5* hodnocení. Takhle dávám slušné 4*. Polanski je ďábel a umí u obyčejných věcí udělat něco nehorázně hnusného. (14.11.2012)

Mně se ten film prostě nelíbil. V porovnání s Rosemary má dětátko to podle mého prohrává na všech frontách. Líbí se mi snaha o minimalistický horor s psychologickým přesahem, ale Deneuve není Farrow a atmosféra i příběh je v Hnusu taky slabší než v Rosemary. Škoda, že Polanski vygradovaný závěr děsivě prostříhal, myslím, že trochu delší záběry by v celkem povedeném závěru nebyly na škodu. (29.11.2012)

Vskutku mistrovský sugestivní halucinogen v téměř hororové studii ženské úzkosti. Samotný úvod v detailu Carolininy oční panenky je originální podobně jako třeba u Hitchova Vertiga s rotujícími spirálami..V hlavní roli psychicky labilní, šílená a osamělá paranoička ale jinak vynikající a hlavně krásná Catherine Deneuve, její ponurý byt který obývá společně se svou sestrou Helen (Yvonne Furneaux) obě jak už to bývá naprosto povahě rozdílné..Ten konec filmu kdy divák vidí Carol na konci duševních a tělesných sil totálně paralyzovanou je vážně hodně silný..Člověk-divák mezitím nerozeznává vůbec nic, skoro se neorientuje ale co se týká pořádných šoků tak ty tu dostává hojně..Kontrasty světel a stínů, akustické šoky, scény téměř beze zvuku, šoky vizuální-telefon, zvonek atd. Vyzdvihl bych především bravurní kameru šikovně vedenou na hlavní hrdinku (která diváka vztahuje přímo do pokřivené mysli mladé dívky) tak aby i nám tedy divákovi přinášela svůj hnus a samotu...Nechtěl bych pracovat a nebo se setkat s takovýma to lidmi a co jich v naší společnosti je, je to choroba...Komentář zde jako 9. v pořadí. (09.05.2006)