Asi to ukončím

Priznávam, že som to nie úplne pochopil a musel som si pustiť vysvetľujúce video na Youtube. Po pochopení uznávam, že ide o nádherný a smutný snímok, ktorý mal na mňa veľký dopad a hlboko sa mu skláňam. Vadí mi tu však jedna vec: aj keby som pochopil zvrat v závere filmu, stále by som prežil prvé dve hodiny kompletne stratený. Taký Šiesty Zmysel má takisto záver, ktorý od základu mení celý film, no aj dovtedy ide o plnohodnotný príbeh, ktorý je napínavý, vyvíja sa a hladko plynie. Pri I'm Thinking of Ending Things to tak nie je. Prvé dve hodiny ide len o surrealistické scény a príliš dlhé dialógy v aute, ktoré bez posledného kúsku skladačky nedávajú žiaden zmysel. A áno - sú krásne natočené, dobre zahrané a občas dosť znepokojivé, ale nijak sa nevyvíjajú. Znepokojivé napätie vrcholí niekde v polovici filmu a potom znovu na dlhší čas stagnuje. Je to škoda, lebo keby ma film dokázal udržať v nervozite po celý čas, stupňoval by moje obavy o hrdinku a na konci trochu jasnejšie vysvetlil zvrat, vybuchla by mi hlava a dal by som 5 hviezd. Takto za 3 s poklonou. (24.09.2020)

Pokud se na tento film nezačnete dívat s myšlenkou, že se všechno odehrává v hlavě jednoho staříka, který tímto vlastně přemýšlí o sebevraždě, film vás bude asi neskutečně nudit. Co jsem z tohoto snímku pochopila je, že je důležitý uplně každý detail, každé slovo, jakýkoliv zvuk. Vše má velice důležitou spojitost a po větším zapřemýšlení to ten smysl opravdu dává, jen je třeba se soustředit. Jake a Lucy jsou vlastně jen takovými mentálními výtvory jednoho starého pána a zaroveň jedna a ta samá osoba. Proto občas ty nesouvislé dialogy nebo uplné odmlčení se od jedné scény k jiné. Lidská mysl je občas temné místo, takže když to pak někdo jako Kaufman, dokáže převést na filmové platno, může to na jednoho působit jako naprostá blbost. Mě se tento snímek v tomto ohledu líbil hodně a určitě oceňuji smysl pro každičký detail. - "How can a picture of a field be sad without a sad person looking sad in the field." (15.06.2021)

Je to Kaufman utržený ze řetězu, takže metaforický a symbolický bizár až na půdu. Mám rád divné věci a tentokrát není ani takový problém, pochopit celkový smysl. ALE film má vražedně unylé tempo a po famózní návštěvě u rodičů drasticky poleví a finále mě také nijak nevytrhlo. V paměti se to docela zaseklo a pro pochopení jednotlivých detailů by bylo opakované shlédnutí nasnadě, ale já to prostě už nedám. I kvůli té přetažené stopáži. Herci a kamera jsou famózní! (29.09.2020)

Na tohle mě opravdu neužije. S Kaufmanem už nějakou tu zkušenost mám, sice ne že bych jeho snímky pochopila zcela úplně, ale aspoň dokázaly zaujmout a odnesla jsem si z nich nějakou tu duševní potravu. I'm thinking of ending things je ale nuda až na dřeň, když se tam zrovna neděje něco mysteriózního. Scény jsou nepřiměřené dlouhé a nicneříkající. Neříkám, že se mi nelíbilo nic, třeba herecké výkony byly úžasné (zejména Toni Collette) a vizuál a výprava taky krásná. Zkrátka pro oči je to pastva náramná, ovšem pro mozek a duši už je to horší. Já fakt těžko překousnu nudu a tady to na mě dolehlo až dost a nevyrovnaly to ani ty twisty a časové posuny. Prostě když si z toho absolutně nic neodnesu, protože nejsem schopná to uchopit, tak mě to jaksi neba. Škoda. (22.12.2020)

V dialozích a pocitově mě zde Kaufman bavil, stejně tak odvážným minimalistickým pojetím 130-minutového vyprávění ve třech obrazech a epilogu. Oba herci fajn, především Jessie Buckley se pro tyto zasněné intelektuální konverzačky narodila. Ale co ten epilog jako vyústění všech předešlých myšlenek? V něm Kaufman uletěl od diváka a nechal ho v neuspokojeném rozpoložení. (16.10.2020)