poster

Černý narcis

  • anglický

    Black Narcissus

Drama

Velká Británie, 1947, 100 min

Předloha:

Rumer Godden (kniha)

Kamera:

Jack Cardiff

Hudba:

Brian Easdale

Střih:

Reginald Mills

Scénografie:

Alfred Junge

Kostýmy:

Hein Heckroth
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • jhrasko
    ***

    Päť mníšok, jeden hollywoodský štramák, ktorý nosí gate prekliato vysoko (to chcelo Oscara za kostýmy), vyšinutá miestna samaritánka, sofistikované dieťa a k tomu asi prvý gay amerického filmu, ktorého inakosť scenárista povýšil na niečo hlboké a spásonosné. Mozaika je až príliš "farebná", aby sa autorom podarilo úspešne preniesť na diváka častú a prirodzenú bezútešnosť rehole mníšok (i iných Božích dcér a synov). Technicolor nie je všetko, resp. menej je niekedy viacej.(21.7.2010)

  • Hwaelos
    ****

    Příběhově jde o trochu lacinou variaci na generické exotické příběhy, které ve čtyřicátých letech tvořily nezanedbatelný námětový repertoár hollywoodských studií (kdo by si při té příležitosti nevzpomenul na Mazaného Filipa - "Lidi po tom teďka šílej - Čína, Buddha, exotika, medicínmani, mandaly... Jmenuje se to 'Usrana Nasrata'."). Přičemž psychologizace ženských postav zploštěná na potlačovanou sexualitu (sestra Ruth se z toho návalu vysublimovaných pudů orosila natolik, že zůstala zpocená až do konce filmu) dává vzpomenout na popularitu freudiánské psychoanalýzy. Ani jedno z toho ale nepovažuju za výrazné negativum. Myslím, že milovníci klasické éry, mezi něž se počítám, tenhle druh naivity považují za základní kámen dobového vyprávění. Po ostatních stránkách je film vypiplaný, ať už jde o skvělou práci s mizanscénou a kompozicí, nebo o působivé používání technicoloru. Skutečně lze dobře rozumět tomu, proč organizátoři LFŠ zařadili film do technicolorové sekce, protože režiséři z filmu v tomto ohledu vyždímali, co se dalo. Konec snímku pak dává jasně na srozumněnou, že jde o britskou, nikoli americkou produkci.(5.8.2015)

  • DaViD´82
    ****

    Zahalená Deborah Kerr jako chodící reklama na běloskvoucí účinky Persilu a jezdec na poníkovi David Farrar v kloboučku a dušínovských kraťáskách (komu něco tak nevkusného vůbec mohlo přijít na mysl?) v technicolorově (z)malované nádherné poctě holandským mistrům plátna. A to v podobě exotického melodramatu o potlačované touze a povinnosti při bohulibých aktivitách v prostorách bývalého harému. Přesně dle očekávání powellovsko-pressburgerovsky precizní. Tedy až na ty kraťásky, které směle aspirují na nejhorrorovější kostým v dějinách kinematografie.(7.2.2013)

  • Sandiego
    ****

    Stále svěží zážitek s úchatným vyvrcholením, při kterém až oči přecházejí. Výprava je skutečně povedená a z technicoloru těží maximum. Škoda jen dobového melodramatického trendu, v němž se část filmu nese a který dodává osobitému dílu dvojice inovátorů hollywoodský nádech, který je zde spíše přítěží a jen zlehčuje psychologickou hloubku. I ve výkonu Kerrové se tento vliv trochu podepisuje, ale v závěru je nadmíru přesvědčivá.(9.10.2009)

  • Aidan
    ***

    Fascinace techinocolorem snad patří k době a byl bych ji i překousl, kdyby alespoň příběh byl víc než kašírovaná povrchnost. Dostal jsem však jen koňskou dávku béčkové romantiky a potlačovaného erotického dusna. A co hůř: musel jsem trpět pohledem na nohy pana Deana, který se po plátně věčně promenádoval v kraťasech, co připomínaly spíš seprané trenky, případně jezdil na zakrslé bílé mule půjčené odněkud z cirkusu. Jaká trestuhodná karikatura všech Humphrey Bogartů a Cary Grantů! Sestra Ruth musela být opravdu psychicky chorá, že jí imponoval. Při vší té haně je však filmu nutno přiznat přinejmenším jednu skvělou horrorovou scénu a také jisté duchovní body za mladou matku představenou - sestru Codagh - jež statečně odolává výzvám cizího prostředí i svůdně chlupatým končetinám výše zmíněného macha.(29.7.2009)

  • - V amerických kinech běžela verze uchuzená o vzpomínky sestry Clodagh na život před vstupem do řádu. Došlo k tomu na základě cenzorského příkazu ze strany katolické Legie slušnosti, jelikož šlo dle nich o scény prostopášné a tedy nehodící se ke katolické sestře představené. Zdroj: Wikipedia (DaViD´82)

  • - Celá specifická vizuální stránka filmu je výrazně ovlivněna tvorbou nizozemského barokního malíře Jana Vermeera (proslulého především obrazem Dívka s perlovou náušnicí). Kupříkladu hned v úvodní scéně (při čtení dopisu matkou představenou) je přímý odkaz na jeho obraz Dívka čtoucí dopis. Zdroj: IMDb/Wikipedia (DaViD´82)

  • - Film vyšel jen několik měsíců předtím, než Indie dosáhla nezávislosti na Velké Británii v srpnu 1947. (Terva)