poster

Černý narcis

  • anglický

    Black Narcissus

Drama

Velká Británie, 1947, 100 min

Předloha:

Rumer Godden (kniha)

Kamera:

Jack Cardiff

Hudba:

Brian Easdale

Střih:

Reginald Mills

Scénografie:

Alfred Junge

Kostýmy:

Hein Heckroth
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • xxmartinxx
    ****

    Ta kamera! Místy svou malebností a nádherou ty obrazy tlačí hranici kýče, ale skvěle to pasuje k ději, jehož hlavním motivem je nekonečné potlačování emocí, pudů a prostě sebe sama. Kdyby to bylo jen o trochu míň doslovné a polopatické, bylo by to špičkové. Ale nakonec je to jedno, protože i kdybych se měl jen kochat těmi úchvatnými záběry, budu spokojený. Nedivím se, že samotná firma Technicolor považovala tenhle film za nejlepší užití jejích barev - osobně nejsem největší fanoušek Technicoloru, ale tady je rozhodně dechberoucí a nevím teď z hlavy, kdy by se mi tak moc líbil. (I když taky nutno podotknout, že ne každý technicolorový film prošel tak kvalitní restaurací.)(15.7.2017)

  • Anderton
    ***

    Výprava je opäť, ako sme u dua P+P zvyknutí, majestátna a vynaliezavá. Niektoré zábery berú dych, predovšetkým ten pohľad, ktorý vidíte na plagáte a zopakuje sa vo filme viac krát. Možno je Black narcissus scenáristicky najvyspelejším dielom tohto dua a najmenej naivným, aspoň z toho, čo som videl, napriek tomu mi film príliš nesadol. Pôsobil dlhším dojmom, aj o hodinu dlhší Plukovník Blimp mi ubehol rýchlejšie a v spoločnosti hysterických jebtišiek som sa necítil tak dobre, ako by som sa v tom "hrade" na vrchole Himalájí cítil bez nich. Čakal som obšírnejšie ukončenie línie s Jean Simmons a k tým šortkám len toľko, že Deana tento rok prekonal Wawrinka so svojimi oranžovými šortkami na French open. Ale nečudujem sa, že sa z takto oblečeného chlapa tie ženské zbláznili.(8.11.2015)

  • Aidan
    ***

    Fascinace techinocolorem snad patří k době a byl bych ji i překousl, kdyby alespoň příběh byl víc než kašírovaná povrchnost. Dostal jsem však jen koňskou dávku béčkové romantiky a potlačovaného erotického dusna. A co hůř: musel jsem trpět pohledem na nohy pana Deana, který se po plátně věčně promenádoval v kraťasech, co připomínaly spíš seprané trenky, případně jezdil na zakrslé bílé mule půjčené odněkud z cirkusu. Jaká trestuhodná karikatura všech Humphrey Bogartů a Cary Grantů! Sestra Ruth musela být opravdu psychicky chorá, že jí imponoval. Při vší té haně je však filmu nutno přiznat přinejmenším jednu skvělou horrorovou scénu a také jisté duchovní body za mladou matku představenou - sestru Codagh - jež statečně odolává výzvám cizího prostředí i svůdně chlupatým končetinám výše zmíněného macha.(29.7.2009)

  • Hwaelos
    ****

    Příběhově jde o trochu lacinou variaci na generické exotické příběhy, které ve čtyřicátých letech tvořily nezanedbatelný námětový repertoár hollywoodských studií (kdo by si při té příležitosti nevzpomenul na Mazaného Filipa - "Lidi po tom teďka šílej - Čína, Buddha, exotika, medicínmani, mandaly... Jmenuje se to 'Usrana Nasrata'."). Přičemž psychologizace ženských postav zploštěná na potlačovanou sexualitu (sestra Ruth se z toho návalu vysublimovaných pudů orosila natolik, že zůstala zpocená až do konce filmu) dává vzpomenout na popularitu freudiánské psychoanalýzy. Ani jedno z toho ale nepovažuju za výrazné negativum. Myslím, že milovníci klasické éry, mezi něž se počítám, tenhle druh naivity považují za základní kámen dobového vyprávění. Po ostatních stránkách je film vypiplaný, ať už jde o skvělou práci s mizanscénou a kompozicí, nebo o působivé používání technicoloru. Skutečně lze dobře rozumět tomu, proč organizátoři LFŠ zařadili film do technicolorové sekce, protože režiséři z filmu v tomto ohledu vyždímali, co se dalo. Konec snímku pak dává jasně na srozumněnou, že jde o britskou, nikoli americkou produkci.(5.8.2015)

  • jhrasko
    ***

    Päť mníšok, jeden hollywoodský štramák, ktorý nosí gate prekliato vysoko (to chcelo Oscara za kostýmy), vyšinutá miestna samaritánka, sofistikované dieťa a k tomu asi prvý gay amerického filmu, ktorého inakosť scenárista povýšil na niečo hlboké a spásonosné. Mozaika je až príliš "farebná", aby sa autorom podarilo úspešne preniesť na diváka častú a prirodzenú bezútešnosť rehole mníšok (i iných Božích dcér a synov). Technicolor nie je všetko, resp. menej je niekedy viacej.(21.7.2010)

  • - V amerických kinech běžela verze uchuzená o vzpomínky sestry Clodagh na život před vstupem do řádu. Došlo k tomu na základě cenzorského příkazu ze strany katolické Legie slušnosti, jelikož šlo dle nich o scény prostopášné a tedy nehodící se ke katolické sestře představené. Zdroj: Wikipedia (DaViD´82)

  • - Celá specifická vizuální stránka filmu je výrazně ovlivněna tvorbou nizozemského barokního malíře Jana Vermeera (proslulého především obrazem Dívka s perlovou náušnicí). Kupříkladu hned v úvodní scéně (při čtení dopisu matkou představenou) je přímý odkaz na jeho obraz Dívka čtoucí dopis. Zdroj: IMDb/Wikipedia (DaViD´82)

  • - Natáčení probíhalo v Anglii a Irsku v lokalitách County Galway, Horsham nebo West Sussex. Himalájská scenérie byla natočena ve studiu Pinewood pomocí skel a miniatur. (Terva)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace