Kamera:
Jack CardiffHudba:
Brian EasdaleHrají:
Marius Goring, Moira Shearer, Anton Walbrook, Austin Trevor, Esmond Knight, Irene Browne, Ludmila Tchérina, Albert Bassermann, Hay Petrie (více)Obsahy(1)
Nepřístupný Lermontov, arogantní a egocentrický, angažuje Juliana Crastera jako dirigenta pro zkoušky orchestru a Victorii Pageovou jako alternaci primabaleríny Boronské. Ta se však vdá, a proto soubor opustí. Lermontov to považuje za zradu umění a Boronská si stěžuje: "Ten muž nemá srdce." Díky odchodu Boronské dostane Victoria příleřitost - Lermontov z ní udělá novou hvězdu a z Juliana svého skladatele. Produkce bude mít úspěch na celém světě. Lidská přirozenost se nedá změnit, míní baletní mistr, ale lermontov oponuje: "Můžete ji odporovat." Mýlí se - Victoria se zamiluje do Juliana. Vezmou se, ale Lermontov se ji snaží znovu získat pro divadlo. (Krasus)
(více)Videa (1)
Recenze (85)
Klasický balet obyčejně nijak nevyhledávám, takže jsem se chtěla soutředit na příběh s tím, že taneční vsuvky přinejhorším přeskočím, kdyby mě hodně nudily. Jenže k mému úžasu to byly právě scény z představení Červených střevíčků, které jsem sledovala doslova se zatajeným dechem, jak moc mě okouzlily. Tohle si někdy musím pustit znovu a tentokrát možná přeskočím spíše ten příběh... ()
Umění je kruté ke svým řemeslníkům, umění si žádá obětí. Proč tedy tolik lidí chce být umělci? Protože umění je schopnost přetvářet, a to umí jen příroda, Bůh a umělec. ___ Volba, před kterou je postavena hlavní hrdinka, je mnohem komplexnější než jen výběr mezi uměleckým a obyčejným životem. Baletka Vicky musí vyřešit v jediný okamžik nerovnici s vícero známými i neznámými proměnnými. Vybírá tak mezi sebevyjádřením a naplněním svých vloh a potřeb v tanci na jedné straně a v ženství na straně druhé, mezi rolí vedoucí tanečnice a úlohou dobré manželky, mezi společenským a osobním, mezi rozdáváním se lidem a věnováním se manželovi, mezi extází v baletu a jihnutím v lásce, mezi kolektivem a rodinou, mezi zničujícím maximem a spokojeným průměrem. A přitom tato volba vůbec nemusela být, kdyby ji před ni nepostavila dvě mužská ega, která sledovala pouze své vlastní zájmy. U emočně studeného impresária Lermontova to nepřekvapuje, ale u vlastního manžela je to jemně řečeno sobecké. ___ Jen při dívání se na nehollywoodský film dochází, jak hollywoodský je Hollywood. ___ Aronofského Černá labuť jednoznačně vychází z tohoto poválečného filmu, ale nemá šanci ho překonat. ___ Zdá se, že západní balet existuje jen díky ruskému baletu. ()
Baletní scéna je bezkonkurenčně za pět hvězd, a vůbec celý film je natočen opravdu precizně, jenže když v závěrečné třetině mají na povrch vystoupit emoce, dokonalý stroj selhává. Vicky totiž není plnokrevná postava, ale jen pasivní nástroj, na který chtějí hrát dva muži najednou. Její role je redukována na pingpongový míček, lítající od chladné dokonalosti baletu k emoční vášni hudby. Červené střevíčky dokázaly zachytit filmovou řečí balet, ale nepodařil se jim krok do reálného života. ()
Nepreafektovaný, vizuálne brilantný, kompozične novátorský, rozuzlením odvážny a nadčasovo inšpiratívny SKVOST, pri ktorého sledovaní som ani na sekundu nemohol uveriť, že bol natočený v roku 48 ! Resp. áno, na 3min., pri záverečnom (patetickom) prejave B.Lermontova. Odpúšťam. A je mi jasné, Martin, Baz, Miloš, Alan P. a ďalší, od koho ste sa učili. ZÁŽITOK. ()
Takřka mistrovské dílo. V baletu našli Powell a Pressburger adekvátní způsob jak zúročit své nesmírně náročné vizuální cítění. Každá scéna, každý pohyb v záběru - dokonale vyvážen.Ty jisté sklony k exaltovanosti v žáru tance kompletně zanikají a motivace hrdinů lze díky jejich zápalu pro věc snadno pochopit. Dobu Červené střevíce ale nepředběhly jen obrazotvorností, ale taktéž svolením postavám narušovat tradiční naraci (bez důrazného střihu není elipsa elipsou, máme tendenci spojovat si filmový čas sekvence s dobou uplynulou v realitě - zde v úvodu například uběhne 45 minut bez jediné prolínačky) a vystupovat ze svých rolí (nic nového, ne ale po hodině naprosto korektních a v realitě ukotvených kreací). ___ Překvapilo mě, že je i tak prvoplánově bídáckému Lermontovovy dovoleno projít velmi působivým vývojem. Kde by si jiní usnadnili práci, tam přidává režisérské duo další rozměr. A stvořili postavu daleko zajímavější, než je Vicky či Julian. Vševědoucí vyprávění sice nikomu nenadržuje, ale právě skrz Lermontova se informujeme o dějových zvratech, které jsou nám do té chvíle chytře utajeny, přestože nemusely být (milostné vzplanutí, dopisy). ___ Nevyhnu se srovnání s nedávnou Černou labutí. Ač ji považuji za skvělý film, ta destruktivní póza a černá paleta barev přeci jenom nemá na opojnou a inteligentní červenou knihovnu a stejnobarevné střevíce. Ne v tomto brilantním provedení. ()
Galerie (82)
Zajímavosti (16)
- Michael Powell a Emeric Pressburger si spolupráci po 30 letech od dokončení snímku zopakovali, když v roce 1978 zaštítili novelizaci filmu, jejíž děj byl zasazen do roku 1920. (DaViD´82)
- Příběh je inspirovaný stejnojmennou pohádkou dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena. (Hans.)
- Kameraman Jack Cardiff vymyslel způsob, jak během natáčení baletu měnit rychlost (frekvenci) kamery, aby se tanečníci na vrcholu skoku téměř nepozorovaně zastavili a na okamžik jakoby se vznášeli. (DaViD´82)
Reklama