Laura

Dokud Clifton Webb glosuje okolní dění a všechny uráží, je vše v pořádku. Když ale dojde k zásadnímu dějovému zvratu, film se začíná zbytečně komplikovat, zamotávat a závěru pak chybí údernost a pořádné vyhrocení. Laura je nicméně díky kvalitě Premingerovy režie, hře se stíny a ne úplně nezajímavé hudbě žánrovým nadstandardem. Jenom tomu detektivovi chybí jistá dávka bogartovského charismatu. 3,5* (26.02.2011)

Vynikající film-noir, který je uhlazený a zároveň dekadentní - stejně jako jeho postavy. Téměř celou dobu nenechá diváka klidného, kdože je vrah. Pravda, dějové zvraty i samotné rozuzlení můžou někomu připadat jako prachobyčejné detektivka, všechny možné výtky ale vynahrazuje stylistická vytříbenost, perfektně napsané postavy, bezchybní herci a hlavně dialogy plné kouzelného cynismu. (01.08.2006)

Sražte ikony k zemi! Pramálo mě zajímá, že LAURA dle některých kritiků patří mezi nejlepší noir snímky. Ano, atmosféra je k nakousnutí - hodně tabákového dýmu, temné ladění, stíny, neustávající déšť. Bohužel dějově Premingerův film neobstojí ani jako průměrná detektivka, dialogy jsou banální a závěrečné rozřešení je tak neskutečně triviální, že se nabízí už od samotného začátku. Jedno z největších zklamání na letošní LFŠ. (31.07.2006)

Milujem retrospektívne poňatie a prerozprávané flashbacky, pri ktorých mám občas pocit, že vražda, ktorá je najpodstatnejšia, "chvíľku počká". Tajomstvo Laury je fascinujúce rozprávanie, rovnako ako spôsob jej správania sa k mužom a osudová vražda. Vyšetrovateľ je výborný herec, takisto aj Laura či nepríjemná vtierka Waldo. Tento príbeh sa dá rozprávať hneď z niekoľkých uhlov pohľadov a v superlatívoch. Prvých 15 minút trocha rozpačitých, ale zbytok je výborné filmové predstavenie. (26.06.2013)

Vlajková loď temně stylizovaného žánru noir. Tahle černá detektivka (pozitivně laděný název - ženské jméno, přímo kontrastuje s atmosférou filmu) působí jinak než klasické adaptace Chandlerovek, ale detektiv Mark McPherson je stejný cynický typově vyhraněný macho jako filmové postavy ikony filmů noir Humphrey Bogarta... Najdeme tu všechny úhelné kameny vymezující tenhle žánr - věčné příšeří, temno, expresivní, skoro expresionistická, práce se světlem (což ještě více umocňuje černobílý filmový materiál), dobře promyšlenou mizanscénu, temnou náladu (točící se obvykle kolem zločinu...v Lauře se však nesetkáme přímo s příznakovým prohnilým světem plným korupce a bezcharakternosti - uvnitř policie i politiky...), tomu odpovídající počasí percipované jako objektivizovaný psychický stav hrdinů (obvykle tedy prší a je noc či doba někdy nad ránem, počasí které bolí a drásá...), vyhraněně mužský svět, zásadní dějové zvraty (ten v Lauře je tedy skutečně překvapivý a přijde již asi v polovině filmu...), panoptikum postav v různé fázi propletení s vyšetřovaným případem, s čistým štítem však obvykle nevychází nikdo (detektiv Mark McPherson zůstává ale překvapivě racionální a jeho hnací silou je cit k ženě...která je ale předmětem vyšetřování vraždy:-)), doslova posedlost až obsese prací a vyšetřováním, které zcela pohlcuje a zatlačuje do pozadí civilní život, náklonnost k tvrdému alkoholu, redukující se obvykle jen na whiskey, cynismus, drsný humor, ústřední ženská hrdinka coby femme fatale, vše příznakově zahaleno do nikotinového oparu a neodmyslitelná cigareta, která ještě tehdy nebyla politicky nekorektní... To vše pozorný divák objeví a pochopí, že tohle jsou kořeny žánrového stromu, na jehož větvích evoluce nechala vyrašit temné filmové květy, mezi nimiž můžeme hledat kupříkladu i takové kultovní dílo, jako Sedm Davida Finchera...ano, nyní jsme u kořenů... (27.10.2007)