Ticho ve sněžném městě

Má to hodně včel, teda... much. Hodně škodí, že divák uvidí vraha hned záhy, takže nám tvůrci vzali možnost hádat, kdo by to mohl být. Příběhu také rozhodně škodí roztěkanost a neucelenost. Jasně, celkový kontext je asi dobrý, ale musí se uchopit tak, aby to diváka vtáhlo. Celé to bylo takové bez emocí. Nechytlo mě to. Přitom provedení vražd, motivace - to vše je super. K samotnému závěru se vyjadřovat snad ani nemá cenu. Úsměvné, velmi. Toto fungovalo před dvaceti lety ve filmech, takové klišé už dneska neobstojí. Ale rozhodně se Španělé snaží, o tom žádná! (30.03.2020)

Jsem moc rád, že jsem tenhle film poslal (zatím) do modrých čísel. Na lepší, než průměrné hodnocení nemá ani náhodou. Už od počátečního „náhodného“ setkání při běhu na mě působil až moc prvoplánově a jen stěží uvěřitelně. A to se týká skoro všeho. Herců, rádoby šokujícího příběhu, plných pěkně naaranžovaných vražd a poté také konce, který mě absolutně neuspokojil. Poslední dobou nemám na španělské filmy moc štěstí a tohle kriminální drama sem musím bohužel zařadit také. Možná s lepší náladou, která mi dnes očividně chyběla a s jinou herečkou v hlavní roli. Ne, že by mi Belén Rueda něco někdy udělala, ale tady mi přišla jenom jako kdysi známá herecká tvář, která už dávno ztratila svůj lesk. (09.03.2020)

Dvě s odřenýma zádíčkama.Asi od třicáté minuty odpadlo pro krimi filmy to nejdůležitější pro diváka.A to odkrývání vraha.Toho nás autoři ušetřili,a asi věděli proč.Ten příběh je nejen překombinovanej,ale až trochu scifi.A já sem se v něm slušně ztrácel.A tak mi zůstali jen obrázky.Na kriminálku málo napínavý,málo akční,všeho málo.40%. (04.05.2020)

Mlčení Blanek chtělo strašně moc být Purpurovými řekami. To by se ale režisér nesměl jmenovat Kašparózo a Eva García Smaženz de Efedrini být plagiátorskou grafomanskou feťačkou. A tak se v tom jen hodně a dlouho běhá pro zdraví, všichni zúčastnění se většinu hrací doby chovají jako nesvéprávní kokoti a během těch kokainových zpětných a současných záblesků bez jmenovek budoucích příbuzných a potenciálních sociopatů se může jednomu snadno stát, že mu unikne ta skrz naskrz prefíkaná a dokonale sofistikovaná zápletka o dvojčecím trojčeti, kterého nějaký iberský zrzek, říkejme mu třeba Chozé Armando Oukonor, na polední chvíli přismrkl mezi dva cigoše do lůna Končity Farzekašové. No a narodit s korozí doprostřed černočerného Baskicka, to by jeden idiotsky komplikovaným způsobem hned vraždil jako pominutý! A tak jediným rozptýlením v tomto eitopfu z lysohlávek a přiblble vybrakovaných kafilérních zápletek sériově vražedných filmů je sledovat oje inspektorky Kozotřasové. Beléna je již sice kapku tlející a mohutně balzamovaná alfasamice, nicméně s trochou gerontofilní fantazie by se jí pořád celkem dalo zaklikat na kastaněty a v případě nouze do ní i zapíchnout banderilu, kdyby náhodou po Klusákově mementu začaly dvanáctky odmítat Čupačupsy. (15.03.2020)

Akonáhle je takmer od úvodu odkrytá identita vraha, vytráca sa kľúčový moment prekvapenia. Človek natrafí na veľmi málo thrillerov, pri ktorých platí, že výnimka, potvrdzuje pravidlo. Musí sa jednať o naozaj kvalitného scenáristu a “zručného” režiséra, ktorý následne dokážu diváka ohúriť odhalením motívu, či priebehom samotného vyšetrovania. Za mňa (asi) slabší priemer, lebo toho napätia (až na úplný záver) je tiež asi toľko, ako koronou nakazených predavačiek v Lidli za pokladňou. (03.08.2020)