Sen (S01E10)

Jedno bylo jasné a zřetelné od samého začátku a to dokonce i mně, která nikdy (!) v detektivkách na nic nepřijdu a jsem vždycky v prostoduchém úžasu, jak jen na to mohl ten či onen detektiv, v tomto případě Hercule Poirot, přijít! Jenže na otázku KDO? jsem stejně jako on odpovědět neuměla, ale na rozdíl od něj jsem se tím netrápila a nad svými šedými buňkami jsem nezoufala a z ničeho jsem je neobviňovala A nakonec se ukázalo... No nic neprozradím, nebojte se! A nakonec se ukázalo, že šedé buňky svého malého, elegantního, roztomilého a neuvěřitelně bystrého majitele ani tentokrát nezklamaly! (11.05.2019)

Ve srovnání s povídkou The Dream, která byla nejdříve vydána v USA v Saturday Evening Post 23. Října 1937, a poté v The Strand v únoru 1938, kde sen pana Benedicta Farley je popisován takto : ‘At twenty-eight minutes past three I open the second drawer on the right of my desk, take out the revolver that I keep there, load it, and walk over to the window. And then – then I shoot myself.‘ , jste si určitě všimli, že čas je jiný, ale i celková zápletka je lepší, než sama A.Christie vymyslela. Kromě případu i tento díl vypovídá o panu H.Poirotovi v jeho osobním životě v souvislosti s vtípkem s psacím strojem a hodinami. Samozřejmě si neodpustím úryvek. HP a inspektor Japp scházejí ze schodů od Farleyovy pracovny : Když říkám sebevraždu, mám na mysli, že byl ve své pracovně sám a tam ho našli s pistolí v ruce. Nikdo tam nevešel ani odtamtud nevyšel v době, kdy se zastřelil. Co to znamená, inspektore ? Že není jiná možnost – byla to sebevražda. Au contraire ! To znamená, že to byla velmi nezvyklá a velmi chytře plánovaná vražda ! Myslíte ? A Kdo ji naplánoval ? To by nebylo ono, inspektore, kdybych vám to hned pověděl. Dobře. No, teď musíme nechat malé šedé buňky mozkové pracovat . Takměř dokonalé. (21.11.2011)

Rozhodně patří mezi ty lepší kratší Poiroty, ať už kvůli psacímu stroji, nebo té finální neobvyklé honičce, to však ubírá už z tak krátkých 50ti minut čas pro podstatnější části příběhu a tak divák nezvládá řešit případ sám a pouze čeká, až Poirot prohlásí, že už na to přišel. Je tu také nevšední zápletka a musím pochválit výběr herců, protože jsem si je snad poprvé vzájemně nepletl, ale to také může být tím, že tam prostě bylo málo postav. Myslím, že kdyby to mělo aspoň hodinu a půl a dali šanci divákovi, tak bych tomu 5 dal. ... Psací stroj, zvací dopis, silné brýle, sen o sebevraždě, pirohy. (18.02.2013)

Veľmi dobrý diel síce s prehľadnou zápletkou, ale veľmi príjemne natočený a s neočakávaným rozuzlením. Keď Poirota sklamú šedé bunky, je to vždy zábava, ale slečna Lemonová nevedomky príde na pomoc. Za to sa jej dostane odmeny v podobe darčeka, len trochu odlišného, ako očakávala. –––– P.S. Prosím vemte tento dopis sebou. –––– Příliš respektuji potřeby svých zaměstnanců. (11.07.2014)

Tak by mě zajímalo kolikrát vlastně Agatha ve svých detektivkách použila podobné zápletky. Ale vždycky ji buď ona nebo tvůrci seriálu dokáží něčím „ozvláštnit“, takže vlastně nikdy není přesně tatáž. :-)) Z těch 50 minutových, které jsem zatím viděla, tedy z první série, je to podle mě (a jak vidím, tak nejen podle mě) ten nejpovednější Poirot. (26.01.2012)