Hrana zlomu

Příběhová skládačka je sice působivá, ale v tomto případě si její vhodností nejsem úplně jistý. Některým scénám by přímé pokračování slušelo, takto se ze zajímavě rozehrané situace rychle odchází a ta nemá čas doznít. Naštěstí to neplatí vždy, třeba nemocnice, nebo propuštění, doznívají ještě hodně dlouho, na čemž mají velkou zásluhu výborní herci. Těžko totiž v těchto scénách odhadnout, co se odehrává v hlavě Štěpána Kozuba a Pavly Gajdošíkové, co udělají dál. Barva a chlad jejich světům sedne, vizuální pojetí celkově je na solidní úrovni, zvuk znepokojivé atmosféře ještě pomáhá. 65% (17.11.2021)

„Co se mnou chceš udělat?! Ublížit mi?“ - „Nechci ti ublížit. Ale udělám to…“ Tak tomuhle říkám sebevědomý a nápaditý celovečerní debut! Hrana zlomu je nefalšovaným českým thrillerem, který navíc v mnoha momentech přechází až do hororu. Oceňuju, že jsem po celou dobu neměl potřebu se začít dávivě smát, jak je to hloupé, nebo nadávat, že mě snímek svou tupostí uráží. Je pravda, že způsobem natočení si Křižka ukousl poměrně velký krajíc (jak zaznělo i na besedě po projekci, inspirace stylem vyprávění ala 21 gramů je zřejmá), přesto jsem neměl pocit, že by se mu to nějak výrazně rozpadalo pod rukama. A sbírání střípků, ze kterých si má divák složit celek, mě docela bavilo. I díky filmovému prostředí („přírodní“, nepříliš udržovaný barák se zahradou versus sterilní, moderní byt), nepříjemné atmosféře či ujetým postavám. Představitelka despotické matky byla fajn, ale herecky tu vládne Kozub, který si svého magora zjevně užíval a nic komického na něm nebylo. A zazvonil zvonec a pohádky…dám ještě slabší 4*. (02.08.2022)

Tím Lynčem v obsahu opravdu nebylo vyhrožováno nadarmo, neb šlo o vskutku velmi zvláštní počin, ve kterém sice muselo hrabat i té dechovce v gramofonu, ovšem jinak je to celkem ukousávací nepříliš záživná nuda. Herecky ovšem vynikající, to nemohu říct. Takže i s přihlédnutím (přičuměním/přislintáním) k Páje v upnutém tílku za sumasumární slabší trojici. (13.01.2024)

Emil Křížka ukřižoval, umučil a upálil Phoenixe na Hranici! Češi se snaží o něco jiného, ale tady jde vidět, že nám to absolutně nejde, nesedí. Raději zpátky k těm komediím a pohádkám, protože tohle je ostuda a trapas. Tady je špatně úplně všechno, že jsem při sledování šel 5x zvracet. Téměř vůbec se tu nemluví, vůbec nic tu nedává smysl, vypravěč míchá dějové linky jak se mu zachce ( asi podle zrovna nalitého panáku), je to nuda k posrání, postavy jsou nesympatické a jediné, na co se tady dalo dívat byly kozy Pavly Gajdošíkové. Přál jsem si konec jak už dlouho ne. Já jsem větší sračku letos ještě neviděl. 1 Hvězda z milosti. (03.05.2023)

Jsem nadšený, že takovýto film u nás vznikl, a velmi doufám, že jeho tvůrci budou pokračovat tímto směrem dál. A právě proto ho nechci urážet tím, že jej pocitově nadhodnotím ("protože český film"). Radši plnotučná trojka, než neupřímná čtyřka. Hrana zlomu je po většinu stopáže velmi působivá, občas to ale trochu zadrhne. Pro mne nejvíc v momentech, kdy by snímku, vzhledem k tomu, co se na plátně odehrává, slušela hysterická dynamika, ale tvůrci jedou spíš v takovém artověji laděném odtažitém tónu s delšími, často statickými scénami a málomluvností. Na mne to bohužel nepůsobilo jako volba kreativní, ale jako racionální volba začínajícího týmu, který se nechtce pouštět do nějaké střihově dynamické divočiny, protože by to pravděpodobně dopadlo blbě. V několika dalších momentech pak pro mne byla rušivým elementem hudba, respektive zvukové řešení scény. Třeba v nemocnici. A od takhle puzzlově poskládaného filmu by člověk v závěru čekal nějaký zvrat, který vyjeví dosud netušené souvislosti ... a ono prd, obrázek je složenej zhruba půlhodinky před koncem a pak už žádná velká pointa nepřijde. Každopádně těch 86 minut jsem si užil a jsem rád, že jsem si v Praze odchytl projekci, moc jich není. (11.11.2021)