Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Autor předlohy byl jako student členem parlamentní Komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu a jeho deníkové zápisy z období působení Komise jsou autentickým svědectvím vnímání skutečnosti v čase bezprostředně po pádu totalitního režimu. Tato dokumentární rekonstrukce z dnešního hlediska, na jednání konkrétních postav, odhaluje především úpornou snahu odcházející moci zbavit se jakékoli zodpovědnosti nejen za události na Národní třídě, ale za represivní složky komunistického režimu vůbec, jednotlivé situace vyšetřování však postupně odhalují i smutnou skutečnost jak hluboce byla celá společnost touto anonymní mocí prostoupena a paralyzována.
Nemožnost dopídit se této konkrétní odpovědnosti vytváří dodnes řadu nejrůznějších (a nejfantastičtějších) interpretací a nejasností v hodnocení událostí, které nakonec byly posledním impulsem k pádu komunistického režimu. To je asi i důvod, proč se režisér Filip Renč vrací k původní výpovědi vznikající v zrychleném čase roku 1990. Příběh studentských hrdinů Václava a Romana je současně svědectvím jejich postupného zrání a poznávání - navíc Bartuškova předloha nepřímo na konkrétní události, tak dobře známé z dobových sdělovacích prostředků, postihuje i atmosféru a náladu oněch "dávných" dob počátků svobody. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (36)

Radek99 

všechny recenze uživatele

Velmi obtížně hodnotitelný ,,hraný dokument", jak už to u podobných snímků založených na konspiračních teoriích bývá. Televizní rekonstrukce vždy nutně zaváním přepisováním minulosti či dokonce tvořením zcela umělé historické reality, čehož je Polojasno zcela jasnou ukázkou. Kdo ví, jak to tehdy bylo, každopádně Filip Renč konečně natočil film, který má (chce se mi napsat jakékoliv jiné než komerční) ambice. Z celého snímku je hodně cítit, že Renč má k tématu silně osobní přístup a že je v popisované tematice osobně a citově zaangažován, odtud zřejmě pramení volba vysoce expresivních výrazových prostředků, rychlých nájezdů kamery, neurotického střihu, dramatizace až na hranice únosnosti, silně neurotizujících záběrů průmyslové kamery atd. Skvěle se podařilo zachytit strnulost mocenských struktur, jejich úpornou snahu zbavit se veškeré morální i faktické zodpovědnosti, fascinaci mocí i některé jednotlivé figury (zejména generál Lorenc a plukovník Václava Postráneckého jsou děsivá monstra). Přesně tenhle druh ,,bolavých" filmů nám chybí k proklamovanému vyrovnání se se svou minulostí... ()

mis-ko 

všechny recenze uživatele

Obsah poráža formu nie na body, ale rovno KO. Každý druhý záber je detail na oko a ak náhodou nie, tak na oko a spotené čelo. Do toho čiernbiele zábery akože priemyslenou kamerou sprevádzené "nepostrádetaľným" bzučaním zoomu, roztrasené a spomalené zábery, atď. Príliš veľa strihu, príliš málo filmu. ()

Reklama

Gary 

všechny recenze uživatele

Nechytil jsem to od začátku, proto jsem taky nevěděl, že to má pod palcem Filip Renč. Musím říct, že se mi velice líbil způsob, jakým je to natočené. Občas zachází do extrému (snímací kamery), ale povětšinou se mi jeho nápady líbí. Trošku sice pokulhává titulní hrdina, ale všechno zachraňují role vedlejší. Především, když se v pozadí pohybuje Josef Vinklář a popíjí kafe, máte dobrý pocit, že to tam někdo suverénně jistí. Nejen on, ale i Táňa Vilhelmová, (dokonce) Jan Hrušínský nebo Václav Postránecký, jehož závěrečná scéna byla natočená prostě úžasně. Dávám 80% a doufám, že si to jednou od začátku do konce v klidu pustím znovu. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Deník studenta a pozdějšího člena vyšetřovací komise Václava Bartušky je jedna ze zásadních zpráv o průběhu událostí ze 17. 11. 1989. Vágní a nicneříkající výpovědi tehdejších příslušníků SNB a StB jsou postaveny do kontrastu s osobními zkušenostmi těch, kteří byli na Národní třídě vystaveni brutálnímu útoku. Bohužel, Renčova režie je jakoby nepřítomná, vřazování autentických záběrů postrádá vlastní dramatický účin a vlastně jen kopíruje hrané pasáže. Někteří herci jsou ale přesvědčiví (vynikající Postránecký, Vinklář, oba Hrušínští, Ľubo Roman v roli generála Lorence) a díky nim vzniká před kamerou patřičné napětí. Určitě ale platí, že v tomto případě je mnohem lepší přečíst si stejnojmennou knihu. ()

BoredSeal 

všechny recenze uživatele

Renč svojí "invenční režií" kvalitní téma zruinoval. Snaha být i během konverzaček mě brzy umořila - neustálé akční zoomování kamery včetně zvuku, podivné ultrazpomalovačky (vrcholně pitomá postelová scéna) a démonizující detailní záběry dávají celé věci pocit propagandistického divadla, které si téma sametové revoluce nezaslouží. Tradiční zklamání je Renčova neschopnost pracovat s herci, hlavní hrdina je stylizovaný jako drsný detektiv s cigárem, většina neznámých tváří buď přehrává nebo hraje mizerně. Kašlete na to a přečtěte si radši knihu, tohle je opravdu trapárna nejtvrdšího zrna nehledě na informace a poznatky, které přinesla předloha. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (1)

  • Ve filmu jsou použity autentické záběry ze 17. listopadu 1989. (Elisebah)

Reklama

Reklama