Dva papežové

Skvělý Hopkins a výborný Pryce v zajímavé konverzačce, kterou ve druhé polovině zbytečně tříští flashbacky (tlačící až příliš na city), čímž film ztrácí na působivosti. Neotřelé téma je bezesporu plusem, ale jinak děj nic navíc nepřináší a dojmy po dosledování rychle vyprchají. Dva výteční herci v jednom dobrém filmu. Nic více, nic méně. (16.01.2020)

Tak tady je celkem jasné, komu autoři fandí, ale moc se mi líbilo, že i přes viditelné protěžování budoucího papeže Františka tu nedochází k lacinému odsudku konzervativního směru reprezentovaného Benediktem XVI.. Během vzájemných rozhovorů sice Benedikt tahá za kratší konec, ale Meirelles to dokázal podat natolik jemně, že má divák pocit absolutní vyváženosti. To by samozřejmě nešlo bez kvalitně napsaných dialogů a obou hereckých veteránů veteránů přičemž si troufám napsat, že pro Pryce se jedná o životní roli. Jeho podoba s papežem Františkem je úžasná. Vedle slovních cvičení se film věnuje i minulosti současného vatikánského šéfa a jeho nejasné úloze během tzv. špinavé války probíhající v Argentině v 70.letech, jeho proměně z konzervativce pokrokáře a působivé jsou i výjevy z konkláve. Fotbalový závěr pak pohladí po duši. Pokud měli autoři za cíl přiblížit nejvyšší představitele katolické církve lidem, tak se jim to povedlo téměř dokonale. Dukovu kritiku nechápu. 90% (19.06.2020)

Výtečné konverzační drama s fantastickým obsazením. Svižně zpracované, humorné a tklivé. Papežové jsou oba sympaťáci a díky skvěle napsaným dialogům přesně chápete postoje obou dvou. Když si Tony Hopkins dává fantu a pizzu za dveřmi sixtinské kaple nebo s Prycem koukají na kopanou a popíjí pivo, jsou to chvíle k nezaplacení. Neuvěřitelně lidský a pozitivní snímek. (06.09.2020)

Film vyvažuje lehkovážné momenty s vážnými. . Téma víra a odpovědnost, vývoj víry jak postupně rosteme a hlavně příběh dvou mužů na osobní a ideologické křižovatce. Anthony Hopkins a Jonathan Pryce podávají vynikající výkon a plně vykreslují postavy a dělají je uvěřitelnými. Film má také skvělé kostýmy a je příležitostí dozvědět se něco o Racingerovi a Františku. Zdá se nemožné, aby 125 minut rozhovoru dvou vrcholných představitelů římskokatolické církve v roce 2019, ještě navíc v bezvěreckém Česku, někoho dokázalo zaujmout. Benedikt a Jorge, budoucí František, se ale, stejně jako jejich reálné předobrazy, v otázce naboženství a jeho přístupu k věřícím absolutně neshodnou, velmi rychle tedy přejdou do filozofičtější roviny a diskutují o podstatě víry samotné. To už je zajímavé pro každého, jehož uvažování alespoň mírně přesahuje zvířecí úroveň každodenního přežívání. Kromě hlubokých rozhovorů o těžkých tématech ale sledujeme také dva muže na osobním rozcestí. To už je něco, s čím se dokáže ztotožnit opravdu každý bez ohledu na postoj k Všemohoucímu. Snímek může vzdáleně připomenout Sorrentinovo Mládí, kde Harvey Keitel a Michael Caine coby dva umělci před důchodem přemítají nad významem největších hodnot, které bohém zná - krásy a mladosti.Režisér scény citlivě prokládá odlehčenými momenty a drží se nenáročného vyprávěcího stylu. Meirellesův film má díky tomu sílu vtáhnout a bavit i ateisty. (22.01.2020)

Nemusíte být vyznavačem křesťanské víry, abyste si tento snímek vychutnali, což se také stalo v mém případě stalo. Film jako takový se církev snaží prezentovat v dobrém i špatném světle a jeho středem je názorový střet dvou zcela odlišných papežů, jejichž debatováním se víceméně celé dílo zabývá. Pokud vás tedy baví konverzační filmy, které ke všemu navíc ještě vycházejí ze skutečnosti, mohu vám Dva papeže jen doporučit. Nedivím se, že byli Pryce s Hopkinsem nominováni hned na několik cen, protože ať už tito dva hrají v čemkoliv, vždycky do svých rolí dávají všechno. Rozhodě se tedy jedná o kvalitní dílo, které vám o svatých mužích odhalí i věci, o nichž jste možná vůbec nevěděli. 80% (27.02.2020)