Večerní zvony

Zafranovič pochopitelně svůj režijní styl oproti předchozím dvěma dílům volné trilogie o Jugoslávii zmítané běsy 2. světové války nezměnil. Poslední část se od Okupace a Pádu Itálie liší jen větším záběrem - místo soustředění na jeden citlivý bod historie a konkrétní události sledujeme proměny společenské atmosféry země na osudech jednoho člověka a jeho nejbližších. Hlavní hrdina organizuje odpor proti okupantům, pozná důvěrně komfort německého koncentráku a po válce i ošemetnost politické angažovanosti v období stalinismu a Titova kultu osobnosti. Na dobu vzniku jde o značně otevřenou výpověď - minimálně oproti zbytku socialistického tábora. Pokud chcete zachytit čtvrtstoletí v dějinách tak komplikované země, nevyhnete se určitému zjednodušení a zploštění některých charakterů, které by si zasloužily větší prostor. Přesto se čtyřmi hvězdičkami a 80% spokojeností nemám problém. Z jediné scény, kdy se dva ustašovci vracejí z lovu na Židy, si člověk uvědomí hrůzu genocidy a důvod, proč je moderní historie jugoslávského území nasáklá krví. (14.11.2013)

Při prvním zhlédnutí cca před deseti lety se mi film líbil více. Nyní už se jevil spíše takový utahaný, stejně jako hudba, která ho provází. Příběh už na předcházející díly nenavazuje, což je škoda a v duchu perestrojky (jugoši byli v tomto vždy v prvních řadách, zejména, když už byl Josip Bros po smrti) se víceméně nese v kritice komunistů. Nic proti tomu. Tomislav je pěkná svině už od začátku a svůj osud si zcela jistě zasloužil. Zůstalo jen nepochopeno, proč ho tolik lidí, pro které kontakt s ním nedopadal vůbec dobře, tak milovalo, když to byl sobec a na ně víceméně kašlal. Jinak schéma, podle kterého se děla ta svinstva, ta nesvornost, rozeštvané rodiny a přátelé, v poválečném období, je stejné ve většině východních, převážně slovanských zemích. Schéma je stejné protože Alan Dulles. Čtyři hvězdy jen díky obligátnímu připsání jedné za plné autorství. (19.04.2024)

Príliš veľa tragédie v jednom filme. Podobne ako kontraverzný režisér Lordan Zafrenovič ide o jednen z najkontroverznejších filmov natočených počas komunistickej Juhoslávie a celého sovietskeho bloku. Režisér Zafrenovič patrí do tzv. „Pražskej školy“, študoval u Oskarového Emara Klosa. Ako Chorvát (!) kritizoval fašistické Ustašovské Chovátsko, bol disidentom a väznený za Tita, ale v 1989 bol členom vedenia komunistickej strany Chorvátska, po nástupe nacionalistického Tudžmana odišiel radšej do dobrovoľného exilu na viac ako 10 rokov. Žil v Paríži a Prahe. Po smrti Tudžmana sa vrátil a pokračuje v práci v Chorvátsku. Film Večerné zvony je politická dráma a zachytáva obdobie rokov 1928 až 1948 veľkých spoločenských zmien v Juhoslávii. V Európe nastupuje nacizmus, v Chorvátsku fašistické Ustašovské hnutie a zároveň silnie komunistické, až napokon vypukne druhá svetová vojna. Po vojne v 1948 sa Tito, teraz už Krvavý pes rozchádza so Stalinom a Východným blokom. Nastupuje znárodňovanie, vyháňanie iných národností (Maďari, Nemci), kolektivizácia. Hlavným hrdinom je Tomislav, intelektuál, spočiatku až fanatický komunista. Neváha dať stranícky pokyn k bratrovražde. Všetky tieto udalosti majú vplyv na jeho rodinný a súkromný život a domino efektom všetko padá k tragédii. Na rozdiel od predchádzajúcich filmov Zafrenoviča (Okupácia v 26 obrazoch, Pád Talianska) tento až protikomunistický film Východný blok sabotoval. Na svatbe Tomislava sa objavuje ako gratulant budúci minister domobrany Chorvátskeho fašistického štátu Slavko Kvaternik (dvojka po Pavelovičovi) a mladomanželom blahoželá biblickým : Milujte sa a množte sa. Pripitý svadobčan Edo doplňuje... a jebte a jebte. Našťastie (aspoň pre mňa) to 3 roky po uvedení filmu s celým socialistickým blokom jeblo. (31.08.2019)

,, Někdy historie není učitelka, ale kurva..." Působivé drama o temné straně světa i našich duší. Podobně jako předhozí dva filmy se i tento rozjíždí pomalu a zaznamenává poněkud bezstarostný život, kde se nic moc dramatického něděje. Poučený divák však tuší, že objevující se a narůstající konflikty budou mít nedozírné následky. Byť kulisou této kroniky jsou 2.sv.válka i občanská válka, fakticky se zde příliš neválčí. Režisér se opět zaměřil na osudy jednotlivých postav, často v rámci společnosti nijak výjimečných, přesto navzájem zasahujících do svých i ostatních osudů. A opět je velmi težké najít sympatie k lidem, kteří jsou často kam vítr, tam plášť, kteří ve jménu idejí vraždí své nejbližší či kolaborují s nepřítelem. Je ospravedlnitelné, aby žena se kvůli záchraně manžela stala nacistickou děvkou? A ocení on její oběť, bez níž by dávno nežil? Film klade nesmírné množství otázek a částečně i odpovědí. Nejvíce také ukazuje surovost a zvrhlost komunismu, kde láska, cit a vášeň nemají místo. Kdo se nepřidá k povstání, bude zabit...neúcta k životu, přátelství a všem kladným hodnotám. Komunisté, kteří povstání zahájili, jsou nakonec nově příchozími komunisty po válce, a také těmi zbabělými, označeni za zrádce. Politické procesy zasáhly většinu zemí východního bloku. Ne že by člověk truchlil nad tím, jak se komunisté vraždí. Ale jejich činnost ubližuje i nevinným. R.Šerbedžija předvedl skvělý výkon, který především v poslední třetině filmu připomene nejlepší role R.Brzobohatého (zjm. ve Všech dobrých rodácích a Uchu) Ubylo symbolistních a snových scén, přesto občas se kamera zaměří na detail - kapající voda, nebo až oxymóronový obraz - umírající ženu vezou dva zřízenci, všichni tři jsou v bílém, uprostřed záhonů rudých růží. Rudá a bílá, krev a maso, život a smrt... (20.04.2012)

Hluboce lidská a opravdová výpověď o dopadu politiky, ideologií a války na konkrétní lidské životy. Podle mě nejlepší film Zafranovičovy válečné trilogie. Neuvěřitelně silný příběh, který mi hodně připomíná některé filmy Istvána Szabó. Tato slova by se mohla tesat do kamene: "Historie umí krutě zasáhnout nejčastěji ty, kdo ji tvořili. A to i ty nevinné. Někdy historie není učitelka, ale kurva." (14.03.2014)