Naděje

Vynikající drama o (ne)umírání s dokonale věrohodnými postavami, natočené zcela realisticky, civilně a bez patosu a přílišného tlačení na pilu. Díky skvělému scénáři a vynikajícím (místy až dechberoucím) hercům dokáže nabídnout silné okamžiky jak v emocionálně vypjatých momentech, tak ve ztišenějších pasážích. Bezútěšné pobíhání po nemocnicích a konzultace s ne vždy soucitným personálem v období vánočních svátků a na přelomu roku, dávkované v příběhu důsledně den po dni, kupodivu není jen propadem do deprese a chmur, neb snímek se ve své druhé polovině a zejména s blížícím se závěrem snaží vynahradit dosavadní smutek enormní dávkou dojímavého cukrkandlu, čímž paradoxně emocionálně již trochu ztrácí. I tak jde ale o suverénně režírovanou a po všech stránkách precizní vztahovou studii, na níž je zajímavé i to, že zpočátku poněkud odcizená partnerská dvojice hlavních hrdinů v ní k sobě znovu najde cestu a jejich povadlá láska znatelně nabere druhý dech právě až díky vidině potenciální blízké smrti jednoho z nich. (30.09.2020)

Nádej je film, ktorý vás necháva pozerať dve hodiny na príbeh ženy, aby ste nakoniec vy žiadnu nádej nedostali. Žiadnu nádej na rozuzlenie jej stavu. Nádej je film len o tej nádeji pre ňu, lenže či tá nádej bola alebo nebola márna sa nikdy nedozviete. Myšlienkou je len to, že je dobré tú nádej mať. Ale pre diváka by sa kľudne mohol volať aj Beznádej. Bolo by to výstižnejšie. (08.02.2022)

Mnohem víc než o nemoc jde mnohdy o smíření se s ní a znovunalezení si cesty k srdci těch, které milujeme či jsme milovali. Naděje je dost možná na první pohled seversky chladná, nebo spíš poněkud odosobněná sonda do emocemi zmítaného života umírající ženy a jejích nejbližších, která by zasloužila poněkud jistější přístup ve střižně a místy se poněkud vleče. Přesto z ní je paradoxně v mnoha záběrech cítit, jak osobní pro režisérku téma dost možná bylo. Jakkoli se díky výborně sestavenému obsazení nejedná o špatný film, natož průměrné drama, chybí mu přeci jen nějaká výraznější scéna (což možná lehce zachraňuje povedený, jakkoli nejednoznačný závěr snímku, končící tak trochu neuzavřenou otázkou), moment, který by opravdu chytil nebo zahřál u srdce. Byť tu takové potenciální okamžiky jsou, snímek funguje jako poněkud chladný počin, kterému jako by sem tam scházela tu více, tu méně patrná míra empatie. Jedinou postavou, ke které si vlastně vytvoříte nějaké výraznější pouto je hlavní protagonistka, všichni ostatní jsou poněkud dvojrozměrní. Přesto rozhodně stojí za to dát filmu šanci. (28.09.2020)

Maria Sødahlová má můj obdiv. Natočit o svých vlastních zážitcích s (ne)umíráním na rakovinu celovečerní film je dost ošidná záležitost, ale autorka to zvládla bez patosu, a ani ze sebe neudělala světici. Samozřejmě jí byli oporou oba skvělí herci v hlavních rolích (Stellan Skarsgård svoji předlohu zná přes dvacet let, tak nevím, jak se mu to hrálo). Rozhodnutí blíže nepředstavovat zbytek rodiny bylo vzhledem k množství jeho, jejích i jejich potomků správné, protože by to film neunesl. Takhle sice působí jen jako sympatický komparz, ale o to přehlednější je hlavní motiv filmu a jeho poselství. Civilní drama, ve kterém se bilancuje celý život, podané s příměsí humoru a romantiky. Rozhodně stojí za vidění. (29.09.2020)

Hovigová jela celým příběhem jak rozžhavené lamborghini.I když některé scény spadly do amerického klišé.O nehynoucím chápání a pochopení.Samozřejmě téma je na depresi pro lidi v blízkém okolí.Tohle je snad už druhý film který spíš mi přijde jako osvěta,návod jak v takových situacích postupovat.A neustále se ptát.Naděje umírá poslední.Skarsgard mi přišel jakože přešlapuje na místě a neví co si s tou rolí počít.On je spíš akčňák a ne aby ho postavili někam bokem a jen se měl nějak tvářit (26.12.2021)