Jak jsem uspořádal Ameriku

K panu účetnímu vážná témata nepatří. Zezačátku to vypadá na standartní postup, ale potom se nahrnou otázky menšin a jde spíš o příběh a témata než o vtip. Toho je celkově ve filmu strašně málo. Dívat se na to jako na komedii nedá. Vážnější témata jsou naopak spracovaná slušně, bohužel už je to trochu jiná doba, tak to ted málokomu ještě něco řekne. (27.09.2009)

Je zvláštní, že největším kladem tohohle filmu je jeho negativum. Očekávání další ztřeštěné účetní komedie bude zklamáno. Na plné čáře. Na druhou stranu, je velmi příjemné sledovat P. Villaggia opravu a normálně hrát a ne se jen pitvořit a i přesto vytvořit několik humorných scén. Což je ovšem ten nejhlavnější klad filmu. Jinak je to moc jednoduché a vlastně tak nějak i bezobsažné.... Ale koukat se na to dá, už pro ta nenaplněná očekávání a nečekaná překvapení. (19.11.2012)

Kritický pohled na Ameriku očima Evropana, konkrétně Itala, v humorné i dramatické poloze. Účetní italské firmy Giovanni Bonfiglio (mladší a ne tak trapný Paolo Villaggio, jako převážně později) je konfrontován s americkou skutečností a odlišností. S hrůzou přijímá skutečnost, že Američané neumí prát a žehlit prádlo. S nepochopením se stává svědkem rasistického rozdělení společnosti na bílé a černé, kdy obě komunity k sobě díky bělošské nenávisti a černošské umanuté hrdosti a vzdorovitosti nedokáží nalézt cestu. Naopak se potlačovaná a utlačovaná strana mobilizuje, radikalizuje a staví se na odpor i formou rebelie a násilí. Tím je vyvoláváno pouze brutálnější potlačování bouří a represe, které ale nejsou cestou ven ze začarovaného kruhu. Z dalších rolí: černošská basketbalová hvězda Ben Fergusson (Sterling St.Jacques), se kterým Giovanni podniká cestu napříč Amerikou, nekompromisní velký šéf italské firmy (Armando Brancia), toužící po velké basketbalové hvězdě do svého týmu, či Vanda (Rita Savagnone), nadržená manželka italského konzula. Kritika rasismu, nepochopení daného stavu, a to obalené trochou vtipu a humoru. Ale trochu mdlé a nevýrazné. (07.07.2012)

Nechápu, jak může tenhle film někomu přijít komický. A Villaggio? Ten rozhodně nezazářil, jen tam nesmyslně běhá od nikud nikam. Možná ale, že právě to je na tom to komické. Jediné zajímavé byly davové scény. Rozpočet musel být zřejmě pěkně nafouklý: Italové jeli do Států točit film, ve kterém hraje aspoň tisíc komparsistů. Ale možná že to ti komparsisté, protože většinou černoši, dělali zadarmo. (30.10.2008)

Od italských komedií tohoto druhu moc nečekám a u filmu Jak jsem uspořádal Ameriku se to jen potvrdilo ... ) Nanni Loy to dle mého názoru nevystihl tak , jak si přál scénárista a podle mého se z daného námětu dalo vymačkat více gagů , fórů a mnohem méně sociálně kritických prvků . Moje spokojenost je 50 % . (17.02.2013)