Le Dernier Combat
The Last Combat
The Last Battle
The Last Battle
Režie:
Luc BessonScénář:
Luc BessonKamera:
Carlo VariniHudba:
Eric SerraHrají:
Pierre Jolivet, Jean Bouise, Fritz Wepper, Jean Reno, Christiane Krüger, Pierre Carrive, Maurice LamyObsahy(2)
Příběh z blízké budoucnosti tohoto světa. Zemi pokrývá písek, prach, z civilizace zbyly trosky. Každý další den je pro lidi jen zoufalým bojem o přežití. Osamělý hlavní hrdina se setkává v opuštěném městě s doktorem, který se urputně snaží zabránit tajemnému muži proniknout do jeho pevně střežené pevnosti. Uvnitř skrývá něco velmi cenného... (Vapet Production)
(více)Recenze (78)
Tak by vypadal Šílený Max, kdyby ho točil Jim Jarmusch (včetně uspávání diváka) poté, co zhlédl Konec srpna v hotelu Ozón. Poslední bitva přešlapuje a chvílemi nudně tápe, nabízí toho ale dost. Stylizace a grotesknost dění v pustém světě připomíná Moebiovy krátké příběhy a postkatastrofická budoucnost jako by strhla svět někam do minulosti s absencí rozumné řeči, zato s tvorbou nástěnných maleb a ochotou riskovat ránu kyjem do hlavy, aby muž sehnal nějakou zjevně velice nedostatkovou buchtu. ()
Nebudu tvrdit, že jsem film zvláště ke konci nějak chápal a jistě by se našla spousta nelogičností, hlavně co se událostí, předcházejících ději filmu týče. (Takové jako co se stalo, proč lidi nemluví, jaktože se dochovala spousta věcí ve zničené krajině apod.) Ale atmosféra zničené země je docela sugestivní a film je zvláštním způsobem přitažlivý. Také černobílá kamera se občas vytáhne, i když nijak nápaditá není. ()
Spousta nevyřčených myšlenek a vjemů, promítnutých umně na černobílé plátno. Kousek po kousku tak člověk navykne na jednotlivé posunky a pochopí, že i méně slov řekne mnohdy více, než bezduché dialogy složené z nic neříkajících, abstraktních "frází" dnešní doby... ()
Nádherná postapokalyptická vize až komixově expresionistická. Je to fantazie, je to sci-fi a samotná logika tu hraje druhé housle, což ovšem není na škodu. Právě naopak. Ačkoli se celý příběh odehrává v bizarním světě, vše má nějaká hlubší význam či alternativně výtvarnou hodnotu. Já jsem byl spokojen a tak dávám 5 hvězdiček (89%). ()
Film bez slov,, z coho som mal najprv rozpaky, ci mi tam nahodou nebudu chybat slova. Vobec to filmu neuskodilo, comu som len bol nesmierne rad. Zaujimavy dej filmu ma aj obcas priklincoval ku kreslu, ale chcelo by toho aj viacej, aby to malo ten spravny smrnc a lesk. Priemerny scifi snimok, ktory sa da pozriet v klude bez casteho frflania, co je to za splataninu nezmyslov. ()
Tenhle film mě skutečně okouzlil. Atmosférický postapo svět, který si ve filmu můžeme jen přát, spousta náznaků, sem tam nějaký kýč, který ale spíš pobaví, tři důležitá slova, bez kterých bychom nemohli být, za celý film, dívky jako předmět touhy ale i zbožňování a Jean Reno, nechybí mi prostě nic :-) ()
Niektoré pasáže boli naozaj celkom milé i vtipné, ale bohužiaľ k celkovému dojmu filmu to nepomohlo. Čistý Priemer. ()
Jen málo kdy se mi stane, abych si ve 2 ráno pustil film u kterýho budu moct usnout a neusnu... tohle je jedna z věcí, který do této definice spadá. celkem dost jsem překvapenej, že je tady tak moc hodnocení s jednou hvězdou. Celí film je jedno velké duševní cvičení, spousta myšlenek, spousta nevyslovených hádanek, na které musí divák přijít sám. a odpovědi nejsou nikdy nijak euforické. mám pocit, že tak nízké hodnocení má čistě z důvodu, že se tam nemluví a lidé nechápou ten podtext. ()
Kvality režiséra se prokáží, když beze slov využívá jen pohyblivé obrázky. Besson dokazuje, že má skvělé filmařské vidění a svým způsobem točí Bressonovský film, je škoda, že z té skvěle nasměrované cesty sešel.... ()
Bessonove filmy mám celkom rád, hlavne Piaty element, ale toto ma vôbec nedostalo. ()
Postapokalyptické to (asi) je, ale 90 minut koukat na betonovou suť mě nebaví. ()
Postapokalyptická, černobílá sci fi bez dialogů, kde Jean Reno hraje zápornou postavu . Ve filmu je asi deset lidí a prakticky nic se tam neděje. ()
Na prelome sedemdesiatych a osemdesiatych rokov boli populárne filmy s post-apokalyptickou tematikou. V tomto období bolo natočených niekoľko filmov, ktoré postupne získali kultový status a dodnes sú filmovými tvorcami citované. Keď v roku 1982, rok pred Bessonovym debutom, natočil režisér George Miller film Mad Max 2: The Road Warrior, boli zrazu kiná plné lacných imitácií a podobných filmov. Každý režisér, ktorý mal prístup k púšti, koženým kostýmom, rozbitým autám, mohol natočiť post-apokalyptický film. Diváci boli zavalený neúspešnými a nepriznanými kópiami Mad Maxa. Prvým dôstojným nasledovníkom spomínaného filmu bol však až debut Luca Bessona Posledný súboj. Prvotina Luca Bessona je čiernobiela post-apokalyptická sci-fi z neďalekej budúcnosti, kde sa spoločnosť totálne zrútila. Ľudia žijú v malých kolóniách v púšti, vedú medzi sebou vojny s primitívnymi zbraňami o nerastné bohatstvo. Osamelý hlavný hrdina (Pierre Jolivet) sa stretne v opustenom meste s doktorom – intelektuálom a obidvaja spolu odolávajú nájazdom obrovského rytiera. Doktor skrýva v jednej miestnosti ženu, s ktorou sa hlavný hrdina zoznámi. Žena je pravdepodobne tým, po čom mohutný nájazdník v brnení túži. ()
Mnohdy je určitě kladem, pokud film nezodpoví vše a nechá něco i na fantazii diváka. Ale nic se nemá přehánět :). Každopádně i přes spousty neznámých má tento film své kouzlo. Tedy pokud máte rádi postapokalyptickou atmosféru a přesně takovou zde najdete - což je něco pro mě. Nelogičností by se zde našlo víc, ale utkvěla mi v hlavě jedna a to scéna kdy se hlavní hrdina vrací do svého ehm aeroplánu a v klidu odlétá. Měl jsem za to, že předtím s tím samým havaroval. Ať tak či onak film je to rozhodně zajímavý. ()
Mne sa tento film páčil, možno práve pre jeho výnimočnosť a netradičnosť. Nie je veľa filmov, v ktorých sa nemusí predniesť ani jedno slovo (ak nerátam ono dvojité pridusené bonjour) a pritom dokážu povedať veľa. A to myslím celovečerné filmy, natočené dávno po vynájdení zvukového filmu, aby sme sa rozumeli. Takmer nemé, čiernobiele... proste skvelé a dupľovane, ak ide o režisérsky debut. L. Besson už svojou prvotinou dokázal prítomnosť veľkého talentu vyjadriť myšlienky vhodne zvolenými obrazmi a zaujať. Koho to nudilo - nech si ide dať hambáč s kolou a čumí na Priateľov. ()
Silný film, ktorý svoju silu naberá postupne (s výnimkou častí kde som sa aj zasmial chtiac či nechtiac), pričom v posledných minútach a v práve záverečnom kombate to bolo nervy drásajúce, so zvláštnymi emóciami, nemými. Film mal pre mňa dva konce, ten prvý, úmyselne bodol do srdca. Nabudúce ale...reálnejšie situácie a viac pohľadu na krásne ženy :) ()
Ksakru. Zase nedokoukáno, protože mě film vůbec nechytl. ()