Hra na oliheň

Jestli něco dělá tenhle seriál výjimečný, tak jsou to hry. Ty jsou vizuálně, hudebním doprovodem, choreografií i napětím naprosto - já vím, je blbý to slovo vzhledem k obsahu použít - fascinující. Za tím se ale bohužel schovává plytký příběh, který je v porovnání s tím, co Korejci dokážou vymyslet, podprůměrný. Rozuzlení bohužel dopadlo přesně tak, jak mě napadlo (četla jsem podobnou knihu). Šok mě na konci taky nečekal, protože jsem postavu odhalila už v první polovině (těch náznaků je tam až moc), a když promluvila anglicky osoba pod maskou, okamžitě jsem věděla, kdo se pod ní skrývá. Ale cameo pěkný, a ne jedno. Mám pocit, že by si divák zasloužil větší objasnění. Bohužel se obávám, že ho tvůrci budou teprve vymýšlet a představí nám ho v další sérii, nad jejíž kvalitou mám trošku pochybnosti. Takže jo, myslím si, že další korejskou vlnu měl spustit jiný seriál. Ale na druhou stranu chápu, že korejskou filmografií nepolíbený divák si to mohl užít zase úplně jinak. A ty hry jsou fakt hodně, hodně dobrý. (17.10.2021)

Po vizuální stránce naleštěná podívaná, která je dotažená do nesmyslu. Netflix z Olihně bude těžit prodejem merche ještě hodně dlouho. Po příběhové stránce neoriginální, ale drsný kousek, od kterého člověk sem tam odvrátí zrak. To, co odlišuje Hru na oliheň od všech těch Battle Royale, Hunger Games nebo Escape rooms je to, jak se každá z her zaměřuje na jinou stránku osobnosti. Škoda jen, že ta nejsilnější stránka se odehraje v epizodě Kganbu, která je absolutním vrcholem sezóny. Závěrečné tři epizody pak v celém kontextu slouží pouze jako servis pro případné další pokračování. Celkem vyměknutí. (03.10.2021)

Schématem zábavné, minimalistickým vizuálem chytlavé a délkou tak akorát odpovídající bohatosti příběhu, který to chce vyprávět. Vytkl bych možná až přílišnou předvídatelnost osudu některých postav a ten prapodivný zvrat v poslední epizodě, bez kterého bych se obešel. Jinak jde o velmi solidní show z Jižní Koreje. (18.11.2021)

To sa na stretávke po rokoch stretne Batoru rowaiaru koncept s Takeši džó disciplínami a farbičkami z I´m cyborg but that´s OK, v barovej telke ide Parazit a tak si hovoria: poďme spraviť niečo originálne aby to zarobilo kopu bubákov. Nie, nie je to nič originálne, všetko z toho tu už bolo a v lepšom a chytrejšom vydaní a väčšinu "zvratov" som prečítal tak tri časti vopred. Že Kórejci vedia, vieme už dvadsať rokov a preto vieme, že vedia aj lepšie. Hit to je práve preto, že nie všetci to vieme. A nemá to Kou Shibasaki ako fenomenálnu Mitsuko Souma. P.S. To ste si fakt nevšimli, že stačilo vymeniť vrecká s guličkami a mohli všetci žiť ?! P.P.S. shockig spoiler na druhú sériu - 1 je otcom 456. 6/10 (24.10.2021)

Pohádkově zbohatni nebo se rozbij o studenou podlahu. Jihokorejské bankovky mají zatraceně hodně nul. Ale právě nedostatek wonů po kapsách má jistý gambler, který nastoupí do dodávky a probudí se až uprostřed opuštěného ostrova s číslem 456 na zádech a spolu s dalšími chronicky nespokojenými zoufalci. Jeho sousedem z dětství, emigrantkou ze Severní Koreje, starcem s nádorem v hlavě či potetovaným gangsterem. A tak trochu si zahrají pár eliminačních dětských her. Nespokojení jsou, ale chcípnout ještě nehodlají, i když na někoho z nich čeká na konci pohádková výhra. Jenže ani ta realita venku pro ně není nejrůžovější. Dystopické jihokorejské drama Hra na oliheň po nás chce, abychom tu a tam přivřeli oči, protože mnohé se děje na úkor logiky a scénáristických zkratek. Náročná cesta, která skončí vším, nebo ničím. Lidská přirozenost má zelenou. Za každým počinem je bez obalu pitvaná podstata daných rozhodnutí, která kolikrát nemáme pod kontrolou. Jenže když pak dostane kulku do hlavy ten nebo tamten, nechává mě to chladným. A v druhé polovině série je už patrné dost značné natahování nenatahovatelného. Pro někoho je tenhle projekt předmětem vášnivých diskusí, pro jiné násilnou baštou, pro další výborným psychologickým dramatem, pro mě bohužel nekonzistentním divadlem, které se tváří jako sofistikovaný projev nějaké mnohovrstevnatosti. Nicméně pološílený vizuál, hudební doprovod či choreografie jednotlivých her: tady je to na palec nahoru. Začalo to jako poukázání na třídní rozdíly v asijské společnosti, končí jako krvavé drama, které se celou dobu naklání nad propastí absurdity. Někomu to stačí, já všeobecné nadšení nesdílím. V mnohém nedomyšlený kalkul. (31.10.2021)