Hra na oliheň

1. séria - 80%. Ľudia majú radi súťaže a aj násilie a Squid Game ponuka mix všetkého. Hlavný hrdina mi trošku liezol na nervy svojím správaním (hlavne zo začiatku) a niektoré pasáže mi prišli trošku nudné, ale samotné hry sú skutočne brutálne a pôsobivé. Tak isto poteší aj vedľajšia detektívna linka, ktorá je skutočne zaujímavá a tiež dokáže strhnúť. Veľké mínus je podľa samotné finále, konkrétne debilný koniec prvej série. Som zvedavý, či druhá séria ponúkne nejaké rozumne vysvetlenie k tomu znova nepochopiteľnému správaniu hlavného hrdinu. Ako celok spokojnosť. 2. séria - ?? (13.02.2022)

Jestli něco dělá tenhle seriál výjimečný, tak jsou to hry. Ty jsou vizuálně, hudebním doprovodem, choreografií i napětím naprosto - já vím, je blbý to slovo vzhledem k obsahu použít - fascinující. Za tím se ale bohužel schovává plytký příběh, který je v porovnání s tím, co Korejci dokážou vymyslet, podprůměrný. Rozuzlení bohužel dopadlo přesně tak, jak mě napadlo (četla jsem podobnou knihu). Šok mě na konci taky nečekal, protože jsem postavu odhalila už v první polovině (těch náznaků je tam až moc), a když promluvila anglicky osoba pod maskou, okamžitě jsem věděla, kdo se pod ní skrývá. Ale cameo pěkný, a ne jedno. Mám pocit, že by si divák zasloužil větší objasnění. Bohužel se obávám, že ho tvůrci budou teprve vymýšlet a představí nám ho v další sérii, nad jejíž kvalitou mám trošku pochybnosti. Takže jo, myslím si, že další korejskou vlnu měl spustit jiný seriál. Ale na druhou stranu chápu, že korejskou filmografií nepolíbený divák si to mohl užít zase úplně jinak. A ty hry jsou fakt hodně, hodně dobrý. (17.10.2021)

Pohádkově zbohatni nebo se rozbij o studenou podlahu. Jihokorejské bankovky mají zatraceně hodně nul. Ale právě nedostatek wonů po kapsách má jistý gambler, který nastoupí do dodávky a probudí se až uprostřed opuštěného ostrova s číslem 456 na zádech a spolu s dalšími chronicky nespokojenými zoufalci. Jeho sousedem z dětství, emigrantkou ze Severní Koreje, starcem s nádorem v hlavě či potetovaným gangsterem. A tak trochu si zahrají pár eliminačních dětských her. Nespokojení jsou, ale chcípnout ještě nehodlají, i když na někoho z nich čeká na konci pohádková výhra. Jenže ani ta realita venku pro ně není nejrůžovější. Dystopické jihokorejské drama Hra na oliheň po nás chce, abychom tu a tam přivřeli oči, protože mnohé se děje na úkor logiky a scénáristických zkratek. Náročná cesta, která skončí vším, nebo ničím. Lidská přirozenost má zelenou. Za každým počinem je bez obalu pitvaná podstata daných rozhodnutí, která kolikrát nemáme pod kontrolou. Jenže když pak dostane kulku do hlavy ten nebo tamten, nechává mě to chladným. A v druhé polovině série je už patrné dost značné natahování nenatahovatelného. Pro někoho je tenhle projekt předmětem vášnivých diskusí, pro jiné násilnou baštou, pro další výborným psychologickým dramatem, pro mě bohužel nekonzistentním divadlem, které se tváří jako sofistikovaný projev nějaké mnohovrstevnatosti. Nicméně pološílený vizuál, hudební doprovod či choreografie jednotlivých her: tady je to na palec nahoru. Začalo to jako poukázání na třídní rozdíly v asijské společnosti, končí jako krvavé drama, které se celou dobu naklání nad propastí absurdity. Někomu to stačí, já všeobecné nadšení nesdílím. V mnohém nedomyšlený kalkul. (31.10.2021)

Samotné hry jsou napínavé, zábavné, požitkářsky krvavé. Mňam dpč. Možná si mohl seriál odpustit aspirace na sociální drama odhalující nerovnosti kapitalistické společnosti. Ne úplně úspěšně si tím zvyšuje laťku. Ale možná jsem jen příliš kritický a na mainstreamový seriál se to vlastně dost podařilo. Nvm. ___ Jde mi o to, že Oliheň nehraje úplně fér. Je nekonzistentní, precizně se vyhýbá jednoznačnému vyznění. Maskuje to jako sofistikovaný projev vrstevnatosti, ale já mám nepříjemné podezření, že jde zkrátka o nechtěnou mělkost nebo ústupek masovému přijetí. ___ Jako sociální drama úplně neobstojí, protože svět Olihně je v podstatě pohádkový:  má vlastní vnitřní zákonitosti, které ho od našeho světa odlišují. Mluvíme tu o uvěřitelnosti reakcí lidí na smrt, o jejich ochotě a schopnosti vzít život jiným, o ochotě riskovat život svůj, o přílišné lehkosti konat tak zásadně v rozporu se sebou samým, o možnosti nechat vypařit stovky lidí bez větší pozornosti policie, o dopadu dění na lidskou psychiku, o tom která akce vyvolá jakou reakci. Tyto zákonitosti světa Olihně, tak odlišné od světa diváka (byť se tvářící jako uvěřitelný příběh z našeho světa), jsou navíc vnitřně nekonzistentní, tedy často popírají pravidla, která tvůrci v rámci světa sami definovali. To samé se děje samotným postavám.  ___ To, že je náročné chytit se na udičku morálního poselství seriálu nebo například cítit sympatie k hlavní postavě, myslím také není projevem mnohovrstevnatosti snímku. Nejde o důsledek toho, že nejsou lidé jen dobří nebo jen špatní a realita má různé odstíny šedi. Jde zkrátka o kognitivní disonanci. Postavy konají ve vleku scénáristovy vůle, nikoliv v souladu se sebou samými. Apely na slušnost a sugerované projevy dobroty od těch "správňáků", které je mají odlišovat od těch "špatných" působí naprosto směšně v kontextu toho, na čem se všichni podílí. ___ Nevím, možná to přeháním a na Oliheň uplaťňuju zbytečně přísnější metr. Nebo se pletu. Celkově to byla legrace. Šestá epizoda je klenot. A soundtrack a estetika taky. _ PS: A baví mě, že záporáci jsou bílí, zlouni mluví anglicky a jedinej místní Ind je stereotypně úslužný, naivně připitomělý a jeho bolywoodská superschopnost je fyzická síla. Trochu líp teď chápu, jak Číňany nebo Japonce svého času hnětlo jejích stereotypní zobrazování v západní kinematografii. PPS: Proč proboha ten nenapravitelnej sebelítostivej připitomělej gambler nešel zkrátka tomu bezdomovci pomoct sám? (17.10.2021)

Nakonec jsem moc rád, že jsem to nezabalil v průběhu prvního dílu, jak to mívám poslední dobou hodně ve zvyku a seriál dokoukal pěkně až do konce. Jak tady píše někdo správně pode mnou, civilní život je nuda. Jakmile se to však celé překulí na ostrov tam a zpět a zase zpátky, dostane to celé ten správný vražedný drajv, jak jde po sobě jedno kolo za druhým. A k tomu ta úžasná korejština, kterou jsem už roky neslyšel a je rázem vymalováno. I přes předvídatelný a lehce otevřený závěr za mě solidní čtyři hvězdy. (28.09.2021)