Normální lidi

Dvanáctidílný britský seriál Normal People, je velmi originálně pojatá teenage záležitost. Tento příměr je možná příliš škatulkující a to si rozhodně toto dílko nezaslouží. Svěží a nenásilný pohled do života mládeže z Dublinu, je zároveň velmi příjemnou podívanou už kvůli sympatickým hlavním aktérům. Velmi chytrá, křehká a krásná Marianne ( Daisy Edgar - Jones) a sympatický slušňák Conell (Paul Mescal) se seznamují během toho, když přijde Conell vyzvednout svou matku do domu Marianne kde uklízí. Okamžitě to mezi nimi zajiskří a Marianne a Conell, se ocitají ve víru lásky, vášně, pochyb a odloučení. Je to výjimečný počin už jen svým artovým spravováním, ale rozhodně tomu neubírá na autenticitě a atraktivnosti. Herecké výkony obou mladých herců jsou opravdu uvěřitelné a působivé. Seriál doprovází velmi povedený soundtrack a rozhodně musím tento skvělý seriál doporučit. 5* z 5*. (04.12.2020)

Pohled na mladé hledající se lidi, kteří jsou si vzájemně opravdu vším, překonává neoliberální mlžna i postmoderní křeče. Možné je vždycky všechno, zvlášť když příběh i scénář jsou dobře napsány, režijně ztvárněny a v protagonistech skvěle ztvárněny. Vyvolává to vzpomínky na druhou světovou válku, pracovní nasazení i nedobrovolné vojenské působení, vzájemná nedobrovolná partnerská i manželská vzdálení, provázená podobnou pohlavní uvolněností i svazky, které vydržely a překonaly. Je dobré si říci, že je to možné i dnes i v mladých subgeneracích. Osvědčené, byť bolestné, nemusí být a často také není špatné. (14.06.2023)

Na Normal People jsem se původně ani neplánoval dívat, ale vzhledem k tomu, že sleduju na BBC jiné seriály, tak mi to tam poslední dobou často nabíhalo jako doporučení. A Daisy Edgar-Jones jsem si oblíbil jako vedlejší postavu v Cold Feet, tak jsem se rozhodl tomu dát šanci a jsem za to vážně rád. O tom, že je to podle nejlepší britské knihy roku 2019 jsem se dozvěděl až potom. Ona je tak trochu namyšlená chytrolínka, ale ve skutečnosti je osaměla a ostatní si ji dobírají. On je populární sportovec, který si sice uvědomuje, že tenhle status není navždy, ale ještě si ho nechce kazit. A jak Marianne a Connell dospívají, tak se samozřejmě vyvíjí a role se začínají měnit. Určitě vám to nabídne pár okamžiků, které jsou jako z vašeho života a pár takových, kdy na hlavní hrdiny nevěřícně koukáte a chcete jim říct, ať už spolu mluví. Je to příjemná záležitost, která vás baví sledovat dál a dál. Hlavní dvojice spolu perfektně funguje a oba herci předvádějí skvělé výkony. Navíc já mám slabost pro ty ostrovní seriály, takže Irsko, Dublin a jejich přízvuk u mě boduje. Líbí se mi, jak je to natočené, jaká tam hraje hudba v podkresu. V podstatě se mi líbí všechno. Tleskám i za závěr, kdy jsou všechny karty vyložené na stůl, ale je vlastně na vás si rozhodnout, jak to tedy dopadne. (09.05.2020)

Co je to za svět v tom Irsku? Ve škole kázeň, kluci mají konzervativní účesy, holky sukně, není vidět tetování, jenom jeden černoch v epizodní roli, sex mezi klukem a holkou. A hlavní hrdina, vyrůstající bez táty, se snaží dospět. Jde to těžko, pomalu, zdá se to nemožné, povede se to? A hlavní hrdinka, poznamenaná rodinou, jak ta se popere se životem? Obě postavy skvěle promyšlené i zahrané. Stejně jako komplikovaný vztah mezi nimi, nejsem daleko od maxima: 90 % (18.03.2021)

Jiný seriály na to potřebujou několik řad, Normal People to zvládnul za pár půlhodin. Pro tak přirozenou proměnu obou charakterů prostě stojí za to tuhle věc zkusit. A taky pro skvělej soundtrack. A za herce, díky kterým jsou Connell s Marianne v jejich krutě nehollywoodský romanci tak moc uvěřitelný. Lepší konec a bylo by to za pět. A to k němu bylo takhle blízko. (26.07.2020)