Normální lidi

Dost záleží, jak to tvůrci myslí. Jestli je Normal People oxymorón, pak je vše v pořádku. Pokud to ale má být skutečně o NORMÁLNÍM vztahu dvou NORMÁLNÍCH lidí, pak je to mnohem víc hipstr než snesu (a to ponechávám stranou otázku, kolik lidí, kteří praktikují bondydž znáte). Marianne z tradiční dysfunkční milionářské rodiny by ještě šla, ale - SPOILER ALERT - pokud je to 13 dílů o tom, že se chlapík není schopný zeptat (jestli půjde na ples, budou spolu bydlet, budou spolu...ehm cokoli) a pointa třináctého dílu spočívá v tom, že se dopracuje k oné otázce a ona řekne, ehm...ne. Tak to je fakt napřesdržku. Všem zúčastněným. Daisy Edgar-Jones je skvělá, Connel je z nějakého důvodu, který nám není ozřejmněn, neustále totálně mimo, což baví tři díly, ne 13. Od určité chvíle už jen stálá variace na totéž, vývoj minimální, závěr jsem už vyspoileroval. Na druhou stranu to ani není spoiler, protože to fakt není o ničem jiném než o dialozích a je vlastně úplně jedno jak to dopadne. Nebylo to zlé, možná jsem na tohle už prostě starej, ale nenapadá mě, co by mě přimělo pustit případnou druhou řadu. Alibistické 3. (05.06.2020)

Chápu zdejší vysoké hodnocení, chápu opojení zdejší obyčejností, která v hromadě diváků dokázala vzbudit dávno zahrabané city a emoce. Já šel ale do tohoto kraťoučkého seriálu poměrně naslepo a s podivnými charaktery obou stran páru jsem se málokdy dokázal ztotožnit. Ne že bych si nikdy neprošel alespoň obdobnými trablemi, nějak se mi ale téhle dvojce nechtěly věřit snahy o herecké výkony. Formou celovečeráku by pro mě bylo tohle téma vděčnější. [viděno na HBO GO] (30.09.2021)

Volba Daisy Edgar-Jones a Paula Mescala do hlavních rolí byla asi ta nejlepší věc, co tvůrci tohoto seriálu mohli udělat. Po herecké stránce tu totiž nemám výtky. Horší je to ale se samotným námětem, který poměrně precizně ukazuje vztah dvou mileniálů dnešní doby a mně utvrzuje v myšlenky, že mladým rozumím čím dál tím méně. Nějak je to tu na mě moc přecitlivělé, jako že až extrémně. Naštěstí ale soundtrack mě hodně bavil a donutil dojet seriál až do konce. (08.07.2023)

Opojné, zvláštně atmosférické a v rámci žánru "epické" v té nejlepší možné podobě. Jen u mála seriálů/filmů na podobné téma jsem měl pocit, že bych dokázal až takhle pochopit a procítit emoce hlavních postav. Je dojemné a zároveň mnohdy bolestivé sledovat, jak jsme si povětšinou sami sobě největšími nepřáteli. Samotné vyprávění je ve svém tvůrčím podání téměř bezchybné od vynikajícího záběrování přes velmi pečlivě zvolený soundtrack, lidsky a zcela uvěřitelně působící ústřední dvojici až (na daný žánr) k místy elektrizující atmosféře, ve které hořce a (bez)nadějně plynou osudy obou hlavních charakterů. Kdyby to vzniklo před deseti lety, tak bych napsal, že to je dost "emo", ale takhle je to spíš "jen" mimořádně sugestivní výpověď o současné mladé generaci, kdy se "normální lidi" dají dohromady, poté se rozejdou, pak se dají zase dohromady a do toho řeší stovky dalších (ne)podstatných problémů ohledně vlastního sociálního obrazu či podobných radostí dnešní doby. [90%] (27.05.2023)

Seriál, který se zařadil do mého binge watching seznamu. Dvanáct dílů po půl hodině dělá krásných 6 hodin sledování, sledování plných emocí. Emoce jako zoufalost, vztek a naděje vám při sledování tohoto díla nebudou cizí a pokud jste fanoušek dramatických milostných příběhů, tak jste právě našli svatý grál. Seriál je naprosto obyčejný, zápletka není vlastně ani nějak originální nebo složitá, a i přes to všechno je energie seriálu neuvěřitelná a každou minutu drží diváka v napětí, protože nikdy nevíte, co přijde dál. Třešničkou na dortu pro mě byl pohled na představitele Conella, kterého hraje mladý a dle mého velmi perspektivní Paul Mescal. (18.01.2021)