Vojna a mír II: Nataša Rostovová

Jednoho krásného sobotního odpoledne jsem ze sledování Anny Kareniny přeskočila na sledování Bondarčukovy série „Vojna a mír". Ne, nebylo to z ušlechtilých důvodů (tedy, že by autorem obou byl Lev Nikolajevič Tolstoj, jak jsem se vás i sama sebe snažila přesvědčit ve svém deníčkovém příspěvku) ale kvůli něčemu (či spíše někomu) úplně jinému, co kolega misterz před časem ve svém komentáři k Polanského Plesu upírů nazval „prízemný dôvod“. No tak jo, přiznávám, že jsem povrchní nána a že by film s Lanovojem mohl být i o hodně horší, než místy nudná Bondarčukova sága…(a ano, tady Natašu, na rozdíl od dvou zbylých zpracování, chápu, i když ji omlouvá její věk, mě neomlouvá vůbec nic)… Když jsem se tak do této obsáhlé desetihodinové adaptace ještě obsáhlejší ságy nadšeně pustila, vůbec jsem netušila, že mě sledování za necelé dva týdny čeká znovu, tentokrát v tv a v HD kvalitě. Nebudu komentovat každý díl zvlášť, jelikož opravdu netuším, jak bych komentovala ten třetí, pojednávající téměř celý o bitvě u Borodina (ze tří hvězd ho na čtyři „vytáhl“ až závěr), a jelikož bez debaty dávám vždy přednost míru před válkou, dávám přednost i tomuhle před těmi ostatními. Možná bych tuto část dokázala ohodnotit pěti, každé další zhlédnutí se mi líbí více a více (zde jsem si např. „užila“ pohled vlka na svět lidí, ač jsem prve myslela, že je to stříbrná liška; tsss, biologie mi nikdy nešla…). Jak jsem si v prvním díle o knížeti Andrejovi už nějakou dobu před koncem přála, aby se tam už konečně objevil ten dub, tady jsem zas až tak úpět nemusela, a zvykla jsem si i na pohledy do tanečního sálu přes otevřené dveře či pohostinnost ruského venkova. Leč i v tomto díle bych někdy přivítala zdržení a vysvětlení a jindy zase tempo furioso. Obvykle, bohužel, zcela jinak než pan režisér. Komentář možná po dosledování série v HD upravím, možná rozdělím na více částí. Uvidíme, uvidíme… (24.03.2015)

Těžko srovnávat bitvu u Slavkova s niterným komplikovaně se vyvíjejícím vztahem dvou lidí. Druhý díl je prostě z jiného kadlubu než první a všechna jejich srovnávání nutně trpí tím, že se srovnávají trošku hrušky s jablky. Nicméně o hloubavé ruské duši (tentokrát beze vší ironie) se v tomto díle dovíte tolik, kolik Vám o ní chtěl Tolstoj říci. Navíc velmi jednoduchými srozumitelnými slovy a větami, které, ať sebehlubší, zůstávají prosté. Nenašel jsem důvod slevit ze 100%. (27.06.2009)

Pri druhom dieli ma často napádala otázka, prečo takto Bondarčuk sfilmoval Natašu Rostovovú, keď neustále počúvame monológy postáv ako v telenovele, respektíve ako v predlohe, takže odpoveďou by bolo, že si stačí prečítať knihu. Lenže to by ruská zima nemohla byť na plátne/obrazovke vždy tak krásna a obrovské bály tak úchvatné, spoločne so všetkými dámami v krásnych kostýmoch. Inak ale klasicky strihnutá melodramatická romantika, kde sa miluje tak, že nikto bez tej lásky nedokáže ani vstať z postele. Ak vám nevadí, že takéto myslenie je v akejkoľvek dobe úplne vytrhnuté z reality, tak by ste si mali druhý diel vychutnať rovnako ako ten prvý a to aj bez obrovskej vojnovej bitky. (22.10.2019)

Dejovo sa mi to zdalo ešte slabšie ako jednotka, príbeh sa vlastne točí hlavne okolo Nataši Rostovej a nič okolo sa výraznejšie nerozvíja, všetko ostatné ako keby zastalo, pričom pozornosť sa venuje len mini romantickej odbočke ohľadom sľubu zásnub, citovému ochladnutiu, pocitovej nevere a zrušeniu zásnub. Kostýmy, réžia a výprava boli však podobne ako v jednotke veľkolepé a dych vyrážajúce. Z môjho pohľadu určite nadčasové, nič podobne dokonalé som vo filmoch z tohto obdobia nevidel. Bondarčuk skrátka v tomto smere všetkých strčil do vrecka, filmarina bez chybičky. Preto aj keď dej možno moc nezaujme, milovník filmu si snímok aj tak užije. 75/100 (23.03.2015)

Přiznám se, že si s hodnocením nejsem jistý. Druhý díl se zaměřuje nejvíce na Natašu, z čehož podle očekávání vyplynula romantická dějová linie. Knihu jsem nečetl, ale co o ní vím, tak v druhém díle bylo podstatně více války, než je zde ve filmu. Navíc představitelka Nataši se snaží, nutno dodat marně, vyrovnat Audrey Hepburn, která si stejnou roli zahrála v americké verzi. To vše nahrává čtyřem hvězdám. Ovšem na druhou stranu, nezměnila se technická kvalita - u minulého dílu jsem zapomněl pochválit zobrazení děje z několika úhlů zároveň - v jednu chvíli slyšíme jak Natašu, tak Bolkonského. Líbila se mi kamera, vypíchnu konkrétně sekvenci na bále. Nataša též vynahrazuje romantiku pro určitou skupinu, mezi kterou bych se rád počítal, filozofickými úvahami. Souhlasím i s do dnešního dne jediným komentářem DaViDa´82: nevěřil jsem, že by nedostatek bitev nebyl deficit. Jako obvykle jsem se mýlil, tentokrát jsou ty dialogové scény, o kterých jsem prohlásil, že jsou sice dějotvorné, ale nijak závratný zážitek nezanechají, mnohem, mnohem lepší. Tentokrát mě naštěstí zaujal závěr vzhledem k pochopení jej a navíc nám bylo ukázáno, že se mám ve třetím díle na co těšit. Ovšem mezi Bolkonského požádáním o ruku a závěrem samotným ne všechny momenty dokáží nějak plnohodnotně zabavit. Co se tedy hodnocení týče, pět hvězd mi opravdu přijde až moc, ale... čtyři hvězdy zase málo. Nakonec se jazýček vah přiklonil díky oné technické kvalitě k lepšímu hodnocení, ale vězte, že těchto pět hvězd je asi nejslabších, jaké jsem kdy zde udělil. Při prvním filmu jsem známkoval pětaosmdesáti procenty, ale pokud oba díly porovnám, ten první mi vychází z duelu vítězně. (18.03.2009)