Část druhá (E02)

Hraniční 4 hvězdy, tempo tohoto dílu je snad ještě pomalejší, než v tom prvním, přitom není čas ztrácet čas, série má pouze 9 epizod a tak bych fakt klidně oželel dlouhé dialogy v hospodě či pěstní souboje mezi americkými a britskými letci atp... Mise do Norska byla bez debat vrcholem této epizody a já jen nechápu, jak onen hlavní navigátor prošel výcvikem, když v jednom kuse blije a nebo si není tak úplně jist, kudy že to mají letět apod. Ale alespoň jsem si zapamatoval zase o něco víc postav a zatím mi nejvíc sedí onen pilot, co v tomto díle musel nouzově přistát ve Skotsku, tak snad se tento můj "černý kůň" dožije konce války:) 70% (30.01.2024)

Zlepšení. Vyprávění bylo ucelenější, míň roztěkané, stravitelnější. Postavy již měly nějaký prostor se více odlišit. Samotné akce bych pojal jinak. Chtěl bych více vědět o taktice, očekávaní, přípravě. Možná i pohled na lokace a vliv na obyvatelstvo. V dalších epizodách musí přijít nějaká změna v tomto ohledu, pač jinak dojde k nepříjemnému zacyklení. (26.01.2024)

Tak tady se Vládcové rozjeli na plno , atmosféra zhoustla jak palba Flaku nad Norském pobřeží a postavy se začínají vykreslovat . Díl se teď věnuje navigátoru Crosbymu ale ani postavy Egana a Clevena nejsou za nedbané . Lepší jak Bratrstvo určitě ne ale pomalu to začíná trumfovat Pacifik . Za mě je druhý díl Bomba ( 500 Librová) (26.01.2024)

Moc pěkně udělaná mise nad Trondheim v Norsku, ukázána velká zodpovědnost navigátora vedoucího letounu. A řádění posádek na zemi, vždyť každý den téhle dlouhé války mohl být poslední. Došlo i na pochvalu pozemního personálu a určitou řevnivost mezi Američany a Brity. Škoda, že tento seriál už nevidí nikdo z našich letců, co v Británii také válčili. (16.02.2024)

Karty jsou rozdány a začíná fungovat chemie mezi hlavními hrdiny a divákem. Kluci si zvykají na Anglii, kde kupodivu vůbec neprší. Zato s tím ježděním na opačné straně silnice to chvilku trvá. Teď už se ví, že mise nad území okupované nepřítelem nejsou žádný vyhlídkový výlet proskleným autobusem, ale že jde sakra o kejhák. Úvaha velení, že si těžké bombardéry mohutně vyzbrojené v sevřených combat boxech vzájemně poskytnou dostatečnou ochranu aniž by bylo nutno s nimi posílat stíhací doprovody se ukazuje jak hodně velký omyl. Jenže stíhačku Mustang mají inženýři teprve na prknech (Déčko) a ještě se netuší, že nepřekonatelným strojem se stane až s britským motorem Rolls Royce Merlin.  Lightningy - dvojocasé ďábly jak je  Skopčáci nazývali a mohutné Thunderbolty zase neměly ani s přídavnými nádržemi dostatečný dolet, aby pomohly s ochranou těžkých bombardérů po celou cestu tam a zpět. A tak Luftwaffe dál skóruje a po stíhačích Luftwaffe si daň vybírá i neúprosný a vražedně přesný flak. Opět tu máme napadení B-17 stíhačkami a tentokráte jsou to prý Ju-88. Ale i slepý pozná púodle dvojitého ocasu a táhlého trupu Me-110. Tak nevím, buď jsou osádky stále natvrdlé a nebo tu už filmaři i s divizí poradců měly možná trochu s názvy německých letadel problém. Blbost, řeknete si, ale mně to otráví. U takovýchto filmů, by se to stávat nemělo. Prostě ne. Jedna ze scének tohoto dílu je i havárie nějaké nezkušené osádky.  Hrdinové o čemsi klábosí a a za nimi v dálce se stuhou kouře tuším u čtyřky jde do vývrtky B-17 a pak následuje výbuch a oblak kouře. Hrdinové se tam sjedou jeepem a od důstojníka se dozví, že to byl nováček. Udělal ostrou zatáčku, zpomalil moc, ztratil vztlak a dostal se do pádu. Ok. To se stávalo. B-17 když nenese vzduch je docela sakra dost těžkej pták. Ale proč jim tedy zcela jasně kouřil motor? Ale víc se k tomu nedozvíte. Divák tak něco jiného vidí a něco jiného slyší. Tohle mi tam vážně nesedí. Jinak nic proti, jsem děsně rád, že zase někdo těmhle mladejm klukům vysekl poctu. Umírali nad bojující Evropou za nás a mohlo by jim to bejt všem docela jedno tam za vodou. Řada z nich narukovala dokonce dobrovolně. Jak padlo v úvodu, většina z nich byla z farem. Nikdy nikam necestovali, natož aby seděli v letadle. A teď tvořili bojové osádky nesmírně složitého bombardéru. Byli ozubeným kolečkem v soukolí, které nakonec nacistickému Německu zlomilo vaz ve formě intenzivního těžkého strategického bombardování. Jsem si jist, že i přes těch pár škobrtnutí se nejen já, ale i generálové Hap Arnold, Jimmy Doolittle a Carl Andrew Spaatz spokojeně  usmívají tam nahoře i s těmi svými kluky a čekají na další díly. * * * * (28.01.2024)