Váha vody

Psychologický thriller, který by fungoval mnohem lépe, kdyby se odehrával výhradně v současnosti a scénárista se nesnažil násilně propojit dva odlišné příběhy odehrávající se navíc v časovém odstupu sta let. Ta starší část se věnuje zločinu z vášně, který může mít jen dva možné pachatele a vzhledem k tomu, že divák jaksi automaticky kalkuluje s "překvapivým" obratem ve vývoji procesu, může být logicky pachatelem jen jeden člověk. To znamená, že jedinou hádankou se stane jeho motivace. Přiznám se, že už dlouho jsem nečekal na rozuzlení a závěrečnou scénu tak, jako v tomto případě. Příběh ze současnosti pak trpí neustálými flashbacky do dávné minulosti a tím se účinně otupuje jeho dramatický potenciál. Kathryn Bigelow režíruje sice spolehlivě, ale chybí tomu jiskra, a tak je pro mě tenhle v jádru ne špatný film v podstatě šlápnutím vedle. Celkový dojem: 45 %. (08.10.2010)

Skvelo atmosferické - voda, vláčna dumavá hudba so saxofónmi, Sean Penn... tak trochu ako scottovka Biela smršť. Ale scenár je úplne inde: skrz rámcový vzťahový príbeh zo súčasnosti (dva páriky na jachte) rozpráva lineárne iný vzťahový príbeh o vraždách z podstatne dávnejších časov (rodinná tragédia v dome na malom ostrove). Paradoxne nás ale viacej zaujíma príbeh zo súčasnosti (výborne obsadené, iskrenie medzi postavami brilantné) ako odhalenie identity vraha z druhého príbehu (nezaujímavý, televízny štýl rozprávania). Vo finále sa príbehy pretnú, ale kolízia ich myšlienok trochu škrípe (taký ten pocit, že to, čo vidíte by asi malo byť veľmi duchaplné a hlboké, ale vám to také nepripadá, pretože to také proste nie je). Film je pomerne neznámy, mainstreamovo neatraktívny. Dva druhy prostredia, v ktorých sa odohráva, totiž znamenajú dve veľmi rozdieľne divácke cieľovky. P.S. Liz Hurley fu*king irresistible. (29.06.2009)

Původně jsem na tenhle film ani koukat nechtěl, ale drželo mě hlavně jméno Kathryn Bigelow, které dokáže z chlapa udělat párátko do zubů a tak jsem se rozhod na tenhle její film podívat. Nakonec, její jméno ve světě chlapů znamená už docela dost, takže to byl dobrý důvod se na onen film těšit. Od začátku mi ale bylo jasný, že se akce tolik nedočkám a nakonec to taky tak dopadlo. Ke konci jsem u filmu usnul a vůbec mi to nevadilo. Váha vody je možná zajímavý film, ale natočen absolutně bez akce, což jsem nečekal. Proto to dopadlo, tak jak to dopadlo. (09.09.2010)

Váha vody disponuje dvěma na první pohled zcela odlišnými do sebe prostřihanými příběhy. První se odehrál před sto lety, byl o nevyjasněných vraždách dvou žen a záhadě kolem odsouzeného muže, druhý probíhá na lodi, která se blízko místa tehdejšího činu se svojí čtyrčlennou posádkou jen líně houpe, ale ta nuda dává tušit, že i tady se schyluje k dramatu. Kathryn Bigelow mi tu připomněla styl Jane Campion, takže pokud si libujete v dlouhém střihu, myšlenkách v obraze a vztahové konverzaci, chutě do toho. (26.03.2007)

Mám odkoukanejch tak 106 minut, při finálový scéně jsem totiž nechtíc usnul a vzbudil se až když mluvil Kalousek, že stát někde musí najít peníze, tak jsem si rychle schoval šrajtofli pod polštář a pokračoval ve spánku. Kdyby mě někdo chtěl prozradit jak to na tý lodi nakonec dopadlo byl bych rád. Za sebe můžu říct, že nejvíc jsem si užil Elizabeth Hurley, pěkně tam v těch bílých plavkách tmelila kolektiv, dámička jedna seriózní. (02.09.2010)