Jean (Catherine McCormack) pracuje na článku o dvoch brutálnych vraždách, ktoré sa odohrali takmer pred sto rokmi na ostrove Shoals. Zdá sa, že tieto zabudnuté zločiny majú istú spojitosť s nedávno spáchanou vraždou. Pri ceste na ostrov, kam ju sprevádzajú manžel Thomas (Sean Penn bol za túto úlohu nominovaný na Oscara) a jeho brat so svojou sexi priateľkou (Elizabeth Hurley), Jean objaví dokumenty, ktoré detailne opisujú oba hrozné činy. Navyše sa začne ukazovať pravá povaha vzťahu jej manžela a bratovej priateľky, ktorá až príliš dobre pozná jeho „Báseň o Magdaléne“, za ktorú Thomas dostal Pulitzerovu cenu... Jean musí odhaliť pravdu alebo čeliť vlhkému hrobu.(oficiální text distributora)
Nejprve tři. S osdstupem času ale dávám čtyři a konstatuji, že Váha vody je originální thriller s mysteriózními prvky, ověnčený záhadou dávné vraždy, která nemá rozřešení. Zajimavé zpracování v podobě prolínaní minulosti s reálným příběhem. Charismatický Penn a L. Hurley, která je pro mne postavou č.1. Její osobní kouzlo a sex-appeal sedne filmu jak zadek na hrnec. Vygradovaný závěr a exteriéry ostrovu Shoals jsou tak už jen pomyslnou filmovou třešní. Škoda zabijácké stopáže a některých, naprosto odzívaných pasáží, kterých je až příliš mnoho.(31.5.2011)
Kathryn Bigelow tady potvrdila zcela radikálně, že sofistikovaná melodramata skutečně nejsou její krevní skupinou a bylo by pro příště fajn, kdyby se držela žánru akčního, který jí sluší znamenitě. Téma o kterém pojednává Váha vody je uchopitelné pro Jane Champion, či Innarita. Herecké obsazení nicméně brilantní, ovšem alternativní příběh z 19. století nudí a když to celé skončí, divák si chtě nechtě uvědomí, že by ten film fungoval mnohem lépe, jako čistá konverzačka z přítomnosti.(26.12.2009)
Mám odkoukanejch tak 106 minut, při finálový scéně jsem totiž nechtíc usnul a vzbudil se až když mluvil Kalousek, že stát někde musí najít peníze, tak jsem si rychle schoval šrajtofli pod polštář a pokračoval ve spánku. Kdyby mě někdo chtěl prozradit jak to na tý lodi nakonec dopadlo byl bych rád. Za sebe můžu říct, že nejvíc jsem si užil Elizabeth Hurley, pěkně tam v těch bílých plavkách tmelila kolektiv, dámička jedna seriózní.(2.9.2010)
Dva do sebe prostříhané příběhy mi pro tentokrát příliš nesedly, a to i přesto, že jsou mordy někdy z druhé poloviny devatenáctého století založeny na skutečných událostech. Víc bych uvítal dusné konverzační drama čtyřčlenné posádky ze současnosti, které bylo i tak dostatečně zajímavé, jiskřivé a vztahově dobře rozehrané. Každá z postav má co říct, tudíž je kterýkoliv střih do tragédie jedné rodiny rušivý. Prostě jen pohupující se jachta, nevyjasněné vztahy, leccos prozrazující pohledy i bolesti minulosti. A tragédie klepající na dveře. Kathryn Bigelow, která se stala první oscarovou režisérkou historie, má sice v rukávu tvůrčí kontrolu nad materiálem, ale pro tentokrát ji na holičkách nechal scénárista. Bigelow vede výborně herce a stejně skvěle buduje atmosféru, ve které ji brilantně vypomáhá kameraman. Jen se příběhu z minulosti naneštěstí věnuje až příliš. PS: Jen pro neznalé, Sean Penn byl toho roku nominovaný na Oscara za úplně jiný film (Sladký ničema).(9.3.2010)
Přestože z počátku jsem ve filmu neviděla nic speciálního - posledních 30 minut mě tak ohromilo a poodkrylo plno toho, co bylo před více jak 100 lety a i v reálných scénách. Nemám ráda zpomalené záběry - zde jich bylo zbytečně moc, nesnáším jakože erotickou hudbu v podobě saxofonu a fléten - teď si říkám, že to bylo to, co mě od začátku filmu vadilo :) Ale jinak je ten film neskutečně silný a je pro mě zároveň i neskutečně těžký a prostě druhá polovina filmu mi otevřela oči i pro začátek snímku. Sarah Polley byla bravurní - hlavně při onom osudovém večeru....Mentalita tehdejší doby a "láska", která v tehdejší době byla zakázaná, přikázaná i neopětovaná - to máme sice i v dnešní době, ale již né tak intenzivně. To, že se mnoho scén ve filmu objevuje černobíle - to je super důraz na kontrast situace. Ráda se k filmu za pár let vrátím, jelikož se mi hodně vryl do mysli a poodkryje mi tak i další věci, kterých jsem si teď nevšimla :) Jo a Hurley? - ta prostě umí hrát hlavně kokety a scéna s ledem byla hodně laciná...(27.7.2015)
Jizni Tlapa
Nejprve tři. S osdstupem času ale dávám čtyři a konstatuji, že Váha vody je originální thriller s mysteriózními prvky, ověnčený záhadou dávné vraždy, která nemá rozřešení. Zajimavé zpracování v podobě prolínaní minulosti s reálným příběhem. Charismatický Penn a L. Hurley, která je pro mne postavou č.1. Její osobní kouzlo a sex-appeal sedne filmu jak zadek na hrnec. Vygradovaný závěr a exteriéry ostrovu Shoals jsou tak už jen pomyslnou filmovou třešní. Škoda zabijácké stopáže a některých, naprosto odzívaných pasáží, kterých je až příliš mnoho.(31.5.2011)
Kaka
Kathryn Bigelow tady potvrdila zcela radikálně, že sofistikovaná melodramata skutečně nejsou její krevní skupinou a bylo by pro příště fajn, kdyby se držela žánru akčního, který jí sluší znamenitě. Téma o kterém pojednává Váha vody je uchopitelné pro Jane Champion, či Innarita. Herecké obsazení nicméně brilantní, ovšem alternativní příběh z 19. století nudí a když to celé skončí, divák si chtě nechtě uvědomí, že by ten film fungoval mnohem lépe, jako čistá konverzačka z přítomnosti.(26.12.2009)
Enšpígl
Mám odkoukanejch tak 106 minut, při finálový scéně jsem totiž nechtíc usnul a vzbudil se až když mluvil Kalousek, že stát někde musí najít peníze, tak jsem si rychle schoval šrajtofli pod polštář a pokračoval ve spánku. Kdyby mě někdo chtěl prozradit jak to na tý lodi nakonec dopadlo byl bych rád. Za sebe můžu říct, že nejvíc jsem si užil Elizabeth Hurley, pěkně tam v těch bílých plavkách tmelila kolektiv, dámička jedna seriózní.(2.9.2010)
castor
Dva do sebe prostříhané příběhy mi pro tentokrát příliš nesedly, a to i přesto, že jsou mordy někdy z druhé poloviny devatenáctého století založeny na skutečných událostech. Víc bych uvítal dusné konverzační drama čtyřčlenné posádky ze současnosti, které bylo i tak dostatečně zajímavé, jiskřivé a vztahově dobře rozehrané. Každá z postav má co říct, tudíž je kterýkoliv střih do tragédie jedné rodiny rušivý. Prostě jen pohupující se jachta, nevyjasněné vztahy, leccos prozrazující pohledy i bolesti minulosti. A tragédie klepající na dveře. Kathryn Bigelow, která se stala první oscarovou režisérkou historie, má sice v rukávu tvůrčí kontrolu nad materiálem, ale pro tentokrát ji na holičkách nechal scénárista. Bigelow vede výborně herce a stejně skvěle buduje atmosféru, ve které ji brilantně vypomáhá kameraman. Jen se příběhu z minulosti naneštěstí věnuje až příliš. PS: Jen pro neznalé, Sean Penn byl toho roku nominovaný na Oscara za úplně jiný film (Sladký ničema).(9.3.2010)
Pavlínka9
Přestože z počátku jsem ve filmu neviděla nic speciálního - posledních 30 minut mě tak ohromilo a poodkrylo plno toho, co bylo před více jak 100 lety a i v reálných scénách. Nemám ráda zpomalené záběry - zde jich bylo zbytečně moc, nesnáším jakože erotickou hudbu v podobě saxofonu a fléten - teď si říkám, že to bylo to, co mě od začátku filmu vadilo :) Ale jinak je ten film neskutečně silný a je pro mě zároveň i neskutečně těžký a prostě druhá polovina filmu mi otevřela oči i pro začátek snímku. Sarah Polley byla bravurní - hlavně při onom osudovém večeru....Mentalita tehdejší doby a "láska", která v tehdejší době byla zakázaná, přikázaná i neopětovaná - to máme sice i v dnešní době, ale již né tak intenzivně. To, že se mnoho scén ve filmu objevuje černobíle - to je super důraz na kontrast situace. Ráda se k filmu za pár let vrátím, jelikož se mi hodně vryl do mysli a poodkryje mi tak i další věci, kterých jsem si teď nevšimla :) Jo a Hurley? - ta prostě umí hrát hlavně kokety a scéna s ledem byla hodně laciná...(27.7.2015)