Režie:
Roberto RosselliniKamera:
Luciano TrasattiHudba:
Renzo RosselliniHrají:
Sandra Milo, Laurent Terzieff, Martine Carol, Isabelle Corey, Paolo Stoppa, Enrico Glori, Jean-Claude Brialy, Nerio Bernardi, Mimmo Poli (více)Obsahy(1)
V roce 1823 přijíždí do Říma mladý Pietro, italská metropole je však přísně hlídaná vojáky před karbonáři, a protože Pietro nemá žádné doklady, má při kontrole potíže. Zaručí se však za něj neznámá mladá žena. Pietro je samozřejmě také karbonář, který chce v tomto městě pomstít smrt svého kamaráda. Msta se mu podaří, ale je při útěku postřelen. Útočiště najde u jedné šlechtické rodiny. (MVanis)
(více)Recenze (5)
Samá klišé vršená přes sebe, výraz herců i dialogy připomínají levnější telenovelu. Velká slova - velká gesta ve zbytečném filmu. ()
Zlatý Lev - výběr ()
Samozřejmě, že adaptace Stendhala bude romantická v klasickém politickém pojetí 19. století, kdy sice do osudu hrdiny vstupuje vášnivá erotická láska, ale ta se ukazuje příliš sobeckou (tedy z hlediska ženy, která si chce připoutat muže, aby zapomněl na svoje ideály) proti lásce k vlasti, svobodě, lidu atd. Nezapomeňme ani na celkový kritický osten směřovaný k svatoaliančnímu přízemnímu politickému konzervativismu, jemuž sekundoval Vatikán a vysoká katolická hierarchie ochotně a ráda. Důkaz, že nejen Visconti dokázal interpretovat romantickou epochu v jejích skutečných hodnotách a zápasech. ()
Když se mě děti ptaly, proč mají číst Stendhala v sedmnácti, řekl jsem jim, že v osmnácti už je třeba číst Dostojevského. (Vnukům si už Stendhala vůbec nabídnout nedovolím). V porovnání s románem má Rosseliniho film jiné časové měřítko, něco se v něm ztrácí a něco naopak bují. Stendhal je ve své novelce nezvykle úsporný, nepouští se do žádných teoretických úvah, nic nevysvětluje, k ničemu nesvádí. Myslím si, že to není ta pravá parketa, ze které by se Rosselini mohl odrazit. ()
Téma vzdoru proti systému spracovaná do nudného vizuálu a nudnej príbehovej myšlienky, v ktorej romantika hrá zbytočne veľkú úlohu. Naviac s horšími, miestami až topornými hereckými výkonmi a tiež nezaujímavými a akoby narýchlo zbúchanými dialógmi, v ktorých sa dookola prepriera tá istá téma o povinnosti, o revolúcii a o spolupatričnosti. Film postráda aj akciu či aspoň náznaky napätia. Herečka v hlavnej úlohe je síce nižšej postavy, ani nepatrí medzi krásky, ale môže sa popýšiť aspoň plnokrvnosťou, všetky ostatné postavy sú bohužiaľ mdlé a nevýrazné. ()
Reklama