Tichý společník

Tichý společník je zatím poslední film Pavla Göbla o kterém opět nevím co si myslet. Už u filmů Odborný dohled nad výkladem snu a Veni, vidi, vici jsem měl trochu pochybnosti o jeho výsledných dílech. Těžko říct, čím chce být tento snímek a čím je. V jednu chvíli působí jako černá komedie, pak zase spíš jako náhled do života jedné vesnice, v níž každý řeší něco zcela jiného způsobem naprosto jedinečným. Debata o novém způsobu pohřbívání rozhodně není tou nejhlavnější dějovou linkou. Ačkoli to otevírá mnoho otázek nejen o budoucnosti hřbitovů a pohřbívání obecně, ale též třeba o tom, jak moc Češi líp na tradicích ačkoli jinak se za křesťany většinově nepovažujeme. Faktem je, že otázka doslova Kam s ním? je nasnadě a velmi blízko. Donekonečna totiž hřbitovy rozšiřovat nelze. (31.05.2023)

tak to tedy bylo hodně slabé. Mudrování ala Rozmarné léto, jen mnohem nesmyslnější, mě tedy nedostalo. Navíc to pronášejí postavy, ke kterým se to vůbec nehodí, nepůsobí to uvěřitelně. A když už stylizace, mělo by to mít alespoň nějakou hlavu a patu. Co se děje týče, o ten se také nešlo opřít, protože neexistoval. Zbytečné dílo, na které rád zapomenu. Jedna hvězda je ještě lichotivá a vlastně ani pořádně nevím, za co ji dávám. (03.06.2023)

Pomalu už mi Pavla Göbla líto být přestává. I když jsem teda docela zvědavý na Odborný dohled nad výkladem snu, tahle bezdějová slátanina mě opravdu dostala. Hlavně, že se v ní musí řešit korektnost, ale to, jak primitivně se snaží zobrazit venkov (tuna klišé a hlavně nesmí chybět nářečí tam, kde nemá žádný význam), zřejmě tvůrcům nevadí. Za co získala původní novela Magnesii Literu, je mi záhadou (pokud se tedy její adaptace neotočila o 180°), což by bylo trochu schizofrenní, ale člověk nikdy neví. 30%. (13.06.2023)

Jestli jsem někde k tomuto kousku našel doposavaď nějaké kloudné vyjádření, tak alespoň na Moviezone. Kde jsem si mimo jiné přečetl, že Pavel Göbl,řekl ,není to komedie, není to tragédie, není to tragikomedie. Je to prostě moje,“ Aha, tak díky tomu, už je mi to celý jasnější. Tichý společník opravdu  působí dojmem nadšeneckého autorského kousku  dělaného především s osobitým vkusem, punkovým přístupem, ale i láskou pro slovácké prostředí a až pak pro diváka....jestli teda vůbec.   No, musím říct, že celá ta krajina byla alespoň zachycena  opravdu pěknou poetickou kamerou. Ale tím pro mě pozitiva bohužel tak nějak končí. Obsahově  mě to bohužel  absolutně  neoslovilo. Pokud si to pan Göbl opravdu natočil pro sebe, případně pro okruh spřízněných diváků, pak je to asi jeho věc a pokud si to někdo dokáže užít, tak mu skoro závidím. Mě série série neatraktivních a vzájemně na sebe  hodně volně poskladaných výjevů ze Slováckého maloměsta ale vůbec nechytla a místy pro mě byla až nesledovatelná. Chybí jednotná línie, nemá to spad  a všechny pokusy o rozjetí nadějných zápletek (především nová metoda pohřbívání vrtáním) postupně tak opadávaly, že jsem o sledování postupně ztratil zájem. Takže i když byla závěrečná půlhodinka už v něčem lepší a snad se pokusila i o nějaké emoce, upřímně už to přišlo moc pozdě, aby mi to nebylo jedno. Devízou by alespoň mohla být autentičnost, kterou ale kazí Ondřej Malý, který mi do karikatury vesnického lidového pobudy vůbec neseděl. Spřízněné diváky si to snad najde, ale za mě  jen jedna velká   nuda. (12.06.2021)

V prvej rade k hercom, a o to tu ide najviac. ... Malý tu fakt exceluje, je to jediné plus, čo by som v tomto snímku vypichol , je vidieť, že je to multižánrový herec, ktorý svoju úlohu zvládne za každých okolností. Je ku škode, že film nezachránil ani Boleček Polívka a Issovej som nejako nedošiel na chuť nikdy. K filmu nemám nejako čo povedať, pretože príbeh je ako trikrát vyluhovaný Pigi čaj... (01.01.2022)