Král Staten Islandu

Zajímavé drama, které mě upoutalo k obrazovce a ukázalo, že (byť nesnáším to slovní spojení) nic není černobílé a pokud někdo chce, hodí špínu i na člověka, který si to vlastně vůbec nezaslouží. Téma dobře uchopeno, představitel hlavní role si opět uzmul charakter rebela snažícího se i přes hendikepy (ADHD, jak já mu rozuměl) tak nějak fungovat, ačkoliv cesta k zařazení se do společnosti rozhodně není procházkou růžovou zahradou. (25.04.2024)

Dějově to jen klouže po povrchu, což svědčí o nepříliš velkém umu autora scénáře. Zvláštní, když by tam měla být znát Davidsonova osobní zkušenost. Holt když člověk není umělec, tak se nedokáže dostat dost hluboko ani když má "výhodu" vlastního zážitku. Bergman umělec je a dokázal svou bouřlivou partnerskou zkušenost zpracovat v díle Scenes from Marriage Life. A třeba takovej Zola dělal zaměstnání své literární postavy, aby více nahlédl do její situace. Dobrej umělec však má tu schopnost nahlížet do toho, co nezná, páč je obdařen vhledem, představivostí a citem pro věc. To sem píšu, abych dokázal, že nejpodmětnější na celym filmu pro mne byla tato myšlenka, na kterou mě přivedla povrchnost filmu. (04.02.2021)

Líbilo se mi, jak to přirozeně ohýbá sunžánr bro a coming-of-age komedií, a to hlavně tím, že to z postav nedělá modelové karikatury, umístěné do děje jen kvůli správně načasovanému gagu, nebo uměle naformulovanému ponaučení. Je z toho cítit žitá aktuální sebeironická zkušenost lehce opracovaná do dramedie s popkulturními narážkami a ohavnými kérkami, v níž dělá Davidson z nenablýskaného Staten Islandu skoro další neokázale realistický charakter. Škoda jen, že v té hasičské poctě, která léčí psychické potíže, to na konci nezná míru, když si ale představím, jak upachtěně se o terapeutickou autobiografii pokoušel nedávno Shia LaBeouf v Honey Boy, musím zaokrouhlit nahoru. (14.06.2020)

Pete Davidson šel celou dobu nějak kolem mě, protože stand upy zas tolik nesleduji, ale zaujal mě v Big Time Adolescence, takže jsem od King of Staten Island čekal mnoho. Zároveň jde o spojení životního příběhu Peta Davidsona s umem Judda Apatowa. Bohužel Apatow už není co býval a také se zde více hodí škatulka drama spíše než komedie. Nemá to spád a se stopáží více než dvou hodin se ani není co divit. Nejde o vůbec špatný film, protože očekávání byla úplně někde jinde. Pete Davidson už se asi těžko zbaví téhle škatulky neschopného zastydlého puberťáka a také Bill Burr (kterého normálně zbožňuji), ale ten by se spíše měl radši držet stand up výstupů. (18.08.2020)

Král ze SI je další zářez do Apatowy pažby výborných filmů, který se ale od jeho ostatních filmů trochu liší. Komická složka jde totiž dost stranou (né že by se neobjevovaly fórky a vážně povedené scény, těch je tam totiž hromada), protože rozbor postav a celkově psychologická část filmu je až překvapivě komplexní a hrozně dobře zpracovaná. Vynikající feel good, emoce fungují a Scottovi to věříte, protože Pete Davidson je pro mě sakra neokoukaná sympatická neznámá a fakt, že více či méně hraje ve svém vlastním životopisném filmu s nějakými úpravami, jen podtrhuje celkový pocit z filmu a jeho herectví. Další herci jsou rovněž hrozně fajn. Až po filmu jsem zjistil, že Bill Burr vlastně hrál toho drobnýho zrzka z Breaking Bad. Prostě jsem ho nepoznal. A ať mi nikdo nepovídá, že v Davidsonovi není něco z Buscemiho. (28.10.2020)