Otec

Na vše se díváme ne očima druhých, ale stáváme se přímo starým mužem, jehož dny tvoří nesouvislé vzpomínky, mezi kterými probleskují útržky reality. Ve výsledku sami nevíme, co je skutečné a kde jsme, zažíváme zoufalství a cítíme se jako malý kluk, který chce prostě domov a bezpečí. Tohle by neměl zažívat nikdo. Hodně silný film. (03.08.2022)

Pravý opak toho, co jsem očekával při projekci "oscarovky o muži s demencí". Žádné povinné odškrtávání dojemných či drásavých bodů klasické osnovy, ale nepříjemná, výpravně zcela skromná a přitom dusivě sevřená one man show Anthonyho Hopkinse v bez přehánění nejlepším výkonu kariéry. Přesně obsazené vedlejší role mu dominanci neubírají, naopak mu pomáhají svítit ještě o třídu jasněji. Nejvyšší hodnocení dát nemůžu čistě ze subjektivních důvodů, protože při představě, že mě s vlastním rodičem někdy čeká tohle, mám trochu potíž se vůbec nadechnout. (12.04.2021)

Líbil se mi scénář i Anthony Hopkins, který vždycky dokázal hrát role odpovídající jeho stáří. Nejdřív je ale dlužno říct, že "Otec" byl v poměrně dobrém stavu (snad až ke konci se zhrošil), fyzicky byl zcela v pořádku (žádná inkontnence nebo problémy s kruhovým svěračem) a demence měla spíš benigní než maligní formu. Takového "Otce" mít doma je pohoda. Sám jsem zažil těžší situaci a znám spoustu lidí, kteří na tom byli nepoměrně hůře a po velmi dlouhou dobu. Scénář Christophera Hamptona a Floriana Zellera (divadelní hra) je ovšem naprosto unikátní. Samozřejmě jej nelze sledovat v podmínkách klinické normativity. Je to jen problém diváka, jak je ochoten a schopen vstoupit do senilního světa. - V recenzích se často vyskytuje údiv "jak to ustát?" Přitom řešení je pouze dvojí: odvést postiženou osobu do sanatoria (běžné řešení, kterému se nevyhnul ani tento film) a věnovat se dále svým zájmům, nebo se omezit a vzít to na sebe. Ujišťuji, že i druhé řešení je alespoň stejně přínosné. Kromě jiného: takto postižení lidé se často rozpovídají, a co se od nich dozvíte, se nedozvíte jinak. K doplnění vzdělání doporučuji knihu: Bernlef J.- Vyhasínání mozku Martina Kleina (2013) (05.04.2023)

Velmi sugestivní a smutné. Anthony Hopkins opět dokázal, že je pan herec. Něco podobného zažívám právě teď se svým tatínkem, který se nám v posledních měsících také začal vzdalovat, pečuji o něj jak dokážu nejlépe, ovšem je to náročné, hlavně po psychické stránce. Průběh a záludnost nemoci film vystihl dokonale. (02.02.2024)

Působivý pohled do nemocné mysli člověka postiženého demencí. Musím říct, že mě nenapadá jediný příklad filmu, kde by tato problematika byla ukazována ne ze strany rodiny a přihlížejících, ale právě z pohledu samotného nemocného. Ten vnitřní zmatek, tříštící se a znovu spojující realita i iluze... V tomhle ohledu je to film geniální a velmi originální. A taky neuvěřitelně smutný. Anthony Hopkins to hraje tak přesvědčivě, že až zabolí u srdce. Myslím, že největší hodnotou filmu je právě jeho forma, která tak proměňuje i vidění diváka. Dává příležitost vžít se přímo do zkušenosti hlavní postavy, která ztrácí kontakt s realitou a bloudí a tápe uvnitř své mysli. Vede to k mnohem hlubšímu pochopení a soucitu než kdybychom děj sledovali pouze z pohledu ostatních postav a jejich "zdravé" mysli. Tohle je za mě obrovská přidaná hodnota, kterou film má. A když se tento velký přínos připojí k dalším kvalitám filmu (včetně výborných hereckých výkonů, scénáře, kamery...), tak opravdu nelze hodnotit jinak. (Viděno v rámci Febiofestu 2021.) ~(4,8★)~ (27.09.2021)