David Attenborough: Život na naší planetě

"David Attenborough: A Life on Our Planet". Konečne som si to pozrel. Najmä po tom ako som čítal, že toto je film, ktorý by si mali pozrieť všetci. A jediné čo k tomu môžem povedať je - áno, toto by si skutočne mali pozrieť všetci. David Attenborough totiž nepôsobí ani ako by nám dával káranie alebo nám hovoril, čo nesmieme a podobne. Jednoducho a racionálne s kvalitnou dávkou argumentov a rokmi pozorovania nám povedal aká je realita. Povedal nám všetkým pravdu do tváre. A je to skutočne desivé si uvedomiť, že takto to reálne je a začiatok tejto katastrofy sa začal už niekedy dávno predtým, než sme kedy ľudia ako ja existovali. A pritom je to tak jednoduché. Keby sa skutočne všetci začneme starať o prírodu a začali by sme s ňou žiť vo väčšej harmónii, je vidieť, že by sa veci mohli opäť ustáliť a mohli by sme žiť plnohodnotnejšie. Záver nám skvele ukazuje jednu podstatnú vec. Možno nezničíme planétu. Príroda si svoju cestu nájde a začne si svoje brať späť. Skôr, či neskôr. Ale otázkou je, či tu ešte vtedy budeme my. A to je podľa mňa veľmi dobrá otázka, ktorú by sme si mali položiť. Davidovi Attenboroughovi to už môže byť jedno. Ak by zajtra zomrel, mohol by povedať, že prežil dlhý a plnohodnotný život. Ale prežijeme taký život aj my? Film, ktorý by mal byť základom pre výuku na základných školách. Súhlasím so sochokingom. Hodnotenie: A+ (08.01.2021)

Tak už si konečně vy lidská hovada uvědomíte, že jestli nezměníme naše myšlení, tak si to tu pokurvíme úplně? Vytáhněte si hlavy z prdele a už konečně začněte přemýšlet a konat. Řekl sir David Attenborough a vydal se na křížovou výpravu, k jejíž realizaci použil massmedium, které máme doma všichni - Netflix. 80% (14.11.2020)

Tohle je opravdu třeba vidět. A měl by to vidět každý jedinec na naší planetě. Už dlouhou dobu se zavírají oči nad ekologickými problémy a až moc lidí ignoruje fakt, že s takovou již brzy nebude naše planeta pro lidstvo obyvatelná. A protože je to problém plíživý, který v našem moderním životě nemáme v jednom kuse před očima, až moc snadno zapomínáme, že vyřešení tohoto problému by pro nás všechny měla být nejvyšší priorita. Že opravdu není nic důležitějšího. A je třeba jednat okamžitě. Svým způsobem mě svědectví Davida Attenborougha šokovalo i přesto, že jsem o většině z toho věděla. Zaprvé proto, že jsem si uvědomila, že vyřešení tohoto problému nemusí být tak nedosažitelné, těžké a nerealistické, jak se často ve společnosti vykládá (ano, jsou to nejspíš jen výmluvy, protože se nikomu nechce přikročit ke změnám). Dokonce není ani nutné opustit moderní styl života (Jak Attenborough říká, je pouze třeba učinit některá "moudrá" rozhodnutí a život tomu přizpůsobit). Život by se sice trochu změnil, bylo by dejme tomu nutné více přejít na rostlinnou stravu, ale čím víc bychom dali prostor "přírodě", tím víc by nám to příroda vracela. A tak není žádná řeč o životě "v nedostatku", právě naopak. Příroda má pro nás všechny dostatek zdrojů. Jen jim musíme dát prostor a využívat je moudře. Další věc, která mě šokovala, byly všechny ty detaily, které dal Attenborough krásně do souvislostí. Poprvé v životě mi třeba docvakl fakt, co to vlastně znamená, když využíváme "fosilní paliva" - že to opravdu znamená, že pálíme všechny ty dávné "fosílie". Pálíme mrtvá těla někdejšího života proto, abychom měli rychlý a efektivní přísun energie, ale reálně si pod sebou jen kopeme vlastní hrob. Je to hrůzný a zvrácený paradox. Vidět to všechno, co nám Attenborough v tomto dokumentu předkládá, dokáže opravdu člověka rozplakat. Ale co teď? Povzdechnout si a znovu jen mávnout nad tím vším rukou? Člověka chtě nechtě napadne myšlenka "co já s tím zmůžu?". Ano, bylo by určitě mnohem rychlejší, kdyby lidé ve vládě a všichni, kteří jsou na rozhodujících a zásadních pozicích, sami přikročili k oněm důležitým ekologickým rozhodnutím. Ale sami od sebe to nejspíš neudělají, dokud nepocítí tlak společnosti. Takže ve výsledku je toto rozhodnutí opravdu na každém z nás, na každém jednotlivci. Jak se říká v Atlase mraků: Můj život je možná jen kapka vody v moři, ale co jiného je moře než velká spousta kapek? Každý z nás má příležitost a potenciál pomoct životnímu prostředí a zároveň šířit tuto osvětu mezi ostatní lidi. Pokud se nám podaří tento záměr dostatečně rozšířit a vnímání společnosti se tím obrátí, pak ani vlády jednotlivých zemí nebo podniky ve vedoucích pozicích nebudou moci věc ignorovat, protože jsou to právě oni, kdo odpovídá na přání a potřeby společnosti. Stejně jako trh se vždy přizpůsobuje poptávce. Takže je to přesně tak - je nutné začít u sebe a nečekat, až se zázračně problém vyřeší sám. Cesta okolo není. ~(5,0★)~ (16.10.2020)

„Ak pomôžeme my prírode, ona pomôže nám.“ 94-ročný (!) David Attenborough je múdry muž. Ponúka strhujúce, úchvatné, desivé, obludné, tragické, ale v najnečakanejších okamihoch i dojemné veľdielo plné nádeje na miestach, na ktorých by ste to nečakali. Neviem, či si ako ľudstvo takú nádej vôbec zaslúžime. Skôr nie, ako áno. Vlastne určite nie. Na druhej strane, dokument ukazuje miesta na planéte, kde sa ľudia rozhodli robiť to inak... a funguje im to. Tak neviem, máme ešte nádej? Ak by sme to dokázali v celosvetovom meradle, možno by sme sa v poslednej chvíli dokázali zachrániť. Možnože by sme vedeli zničenej prírode prinavrátiť jej divoký status. Lebo príroda prežije. V podstate všetko. O nás sa však nič také povedať nedá. Silné sú nielen dobové archívne zábery mladého Davida Attenborougha (je neuveriteľné, čo všetko zažil). Nádhera. (24.12.2020)

Upřímně krásné a děsivé s hromadou silných emocí, z nichž u mě převládal hlavně smutek. Na konci je sice trocha naděje, ale bojím se vzhledem k současným stanoviskům většiny lidí k životnímu prostředí, že už je možná přece jen pozdě. David Attenborough prostě nikdy nezklame, vždy dodá dokonalé vyobrazení přírody se svými krásami, ale i hrozbami. Tady už s celoživotní moudrostí shrnuje vše, čeho byl svědkem během svých 93 let života a přiznám se, že ta čísla během jednotlivých let byla opravdu děsivá. Zároveň neukončuje příběh smutným poselstvím, že už jsme totálně v prd*eli, ale že je pořád čas, se z toho vyhrabat. Kéžby tomu tak bylo... (14.02.2021)