K2 My Way
VOD (6)
Obsahy(1)
Klára Kolouchová jako první rodilá Češka zdolala před lety Mount Everest a v loni jako první Češka a teprve dvacátá žena světa vystoupala i na druhou nejvyšší horu světa – na nebezpečnou K2. Její výstup na „Ká Dvojku“ představuje nejen nebývalý sportovní výkon a úspěch, ale ukazuje i příběh nezdolné vůle, touhy a úsilí dosáhnout vysněného cíle. Co pohání ženu, manželku a matku dvou dětí do souboje s obávaným zabijákem? Kam až dosahuje právo splnit si svůj osobní sen? Mohou být vlastně ženy při jeho plnění stejně sobecké jako muži? Odpověď na otázky a pohled na jedinečnou cestu až na vrchol K2 přináší dokument renomované filmařky Jany Počtové, autorky ceněných dokumentů Generace Singles a Nerodič. Hlavní hrdinka a režisérka spolu po dva roky sdílely období náročných příprav, pochyby, těžká loučení, krize i předchozí neúspěšný pokus. Jana Počtová společně s kameramanem zachytila atmosféru a dění expedice až do základního tábora, film obsahuje úchvatné záběry hor i Klářiny autentické záběry ze samotného finálního výstupu. (Bontonfilm)
(více)Recenze (85)
Pomalu zjišťuji, že mi jsou z blízka všichni horolezci nesympatičtí. Je fajn, že dokument nikomu nenadržuje. Dá prostor všem myšlenkám. Pěkná je věta táty hlavní hrdinky, že jeho známí o dceři hovoří často velmi ošklivě. Není se čemu divit. Vyčítat Kláře, že bulí, nejde, protože to jsou silné emoce. S dětma i pod vrcholem. Ale tak ať tam ku*va neleze! Navíc mě, jako divákovi, je to buřt. V tomhle dokument míří spíš na diváky Výměny manželek, kterého nějaká ubulená ženská, co si za své trápení může sama, zajímá. ()
Na konci mi to přišlo fakt dobrý, i když jsem ihned vědomě pomíjel jakékoli sportovní vady výkonu (použití kyslíku, maximální využití šerpů a tábora na komplet podporu...) a charakterové neduhy hlavní hrdinky (opakovaně nechat doma kvůli K2 na několik měsíců 2 malé děti, v prvním případě dokonce ani ne ročního synka, ve třetím případě několikaměsíční expedice - květen Kančendženga, červenec K2). Den poté jsem si uvědomil, že o finanční stránce projektu jsme se nedozvěděli zhola nic, Himaláje a osudovost, obtížnost K2 na mě nedýchly rovněž (přestože je mám celkem načtené a pokaždé mě ohromí). Splnění snu jedné nevyrovnané ženy a ukazování statečnosti v evidentně složitém vztahu k otci (vynecháno, ale dalo se poznat - volání hlavně rodičům) v dost osekané verzi (self záběrů a gopro pohledů mezi C3 a C4 a summitem je minimum - podezírám z nadměrného použití masek, což je ale zase na druhou stranu pochopitelné, když jdu do takové výšky 2x během týdne) je prostě málo. Lepší 2* ()
Pěkný pohled do zákulisí výstupu na nejtěžší horu světa. Celkem Kláru obdivuji, zejména pro její kuráž, nasazení a finální rozhodnutí. Přestože byla šance minimální, tak paradoxně těžila ze svých dvou neúspěšných pokusů a to je vlastně ta hlavní mesidž celého dokumentu. Stejně jako má Nims project possible - nenechte se zviklat názory obecenstva, když o sobě víte, že máte na hlavní roli. Bohužel se dokument prolínal až přespříliš sentimenty, mentální horečkou a osobními informacemi, jenž mi maličko kazili dojem. Kláru jsem viděl i živě na přednášce a musím vak říci, že je to super baba a moc jí přeji tento úspěch. ČR znovu boduje. ()
Výbornej dokument. Je to frajerka. ()
Kromě pěkných záběrů na K2 zoufale nepovedené. Střípky ze života Kláry nezajímavé, bez kontextu, spíš nahodilé než filmařsky nějak rafinované. Sama protagonistka sice zajímavá a pro kameru psychologicky atraktivní, ale spíš nesympatická. Jako celek to Počtová zvládla tak za tři mínus. Dokumentaristicky hodně vlažné a vzhledem k potenciálnímu napětí celé události mi vývoj příběhu byl úplně fuk. A to asi není dobře. ()
Kdo z nás může říct, že se tam dostal nebo dostane? Já osobně neznám nikoho. Musí to být paráda, dosáhnout vrcholu. ()
Přiznávám, že i když mě podobný výlet láká momentálně na něj nemám, ale dokážu ocenit to fyzické a psychické vypětí a hlavně odhodlání dobrodruhů ve zdolávání podobných výzev. Bohužel tento dokument je pouze jakýmsi osobním deníkem bez vyšší přidané hodnoty. První rodinná emocionální půlhodina je vyloženě nekoukatelné home video, které nemá s výstupem nic společného. Zbytek dokumentu je jen a pouze o osobním odhodlání a individuálním životním cíli jedné osoby. Přidaná hodnota je prakticky nulová, to co už člověk viděl v řadě jiných K2 dokumentů se zde buď recykluje a nebo se to ani neukáže. Nějakých vděčných spektakulárních záběrů přírody se rozhodně nedočkáte. Většinu času člověk tráví ve stanu kde se rozhoduje nad tím jestli je pěkně nebo ne, a jestli teda jdeme nebo ne. Celé je to navíc postavené na úsilí šerpů, kteří celou cestu prokopávají, takže to nakonec působí jako zaplacená dovolená jejíž cílem je vrchol K2. Vlastně jsem si docela uvědomil, že by mě mnohem více zajímal právě dokument o onom šerpa fixačním teamu kteří to tahají bez pomoci, než o jednotlivých lezcích, kteří se už tak trochu vezou na práci ostatních. Nakonec rozhodně obdivuji osobní Klářin výkon a uskutečnění jejího snu, sám šlapání do kopců zbožňuji a tu návykovost chápu. Bohužel jako dokumentární materiál to jednoznačně selhává a své místo si to najde pouze v rodinném albu, nic víc než dosažení osobních individuálních ambic to neukazuje.. ()
Povrchně odvyprávěno. Skvělý dokument o ženě, která má hory jako “koníček” a dala so toho vše apod. Co bych ale vypíchnul ale nijak nesnižoval výkon naši horolezkyně, je výkon šerpů, kteří expedici doprovází 😉 ()
Strašně fajn příběh natočenej strašně špatně. Spousta věcí tu přebejvá, spousta chybí. Jasně, emoce k podobnejm výpravám patřej, ale koukat čtvrtinu času na ubulenou Kolouchovou mě jaksi úplně neoslovilo. ()
Takhle. Nemám s tím problém, když má mamka od rodiny takhle divokého koníčka a plní si tímhle své sny. Ale vlastně nechápu co mi tenhle dokument měl dát. Jakože když se chce, tak to jde? Nebo nezdolná síla ducha atd? Myslím, že z těch hi-tech záběrů vzniklo fain video pro rodinu, známé atd, ale obyčejný divák /potažmo v kině/ bude asi lehce neuspokojený. 5/10 ()
Odhlédnu od subjektivního hodnocení toho, co autorku dokumentu zjevně zajímá hodně/nejvíc, tzn. jak se žije matce s tím, že víceméně "zbytečně" a uměle navyšuje riziko své smrti a skutečností, že za sebou může nechat dva sirotky. Vzhledem k tomu, že si myslím, že jít si za svým cílem a obětovat mu vše, je důležitá a vzácná lidská vlastnost, ale že ve chvíli, kdy člověk obětuje vše, jen ne svou biologickou touhu mít potomky, nastupuje i určitá sobeckost a bezohlednost, nemůže mi být "hlavní hrdinka" Ká Dvojky úplně sympatická. A ve chvíli, kdy přijede domů a řekne, že by zase zmizela, bych ji jako její partner s prominutím asi nakopal do prdele. Ale zpět k dokumentu - příprava na hory dejme tomu OK, ale možná bych radši viděl, co všechno se tomu musí obětovat a jak náročné musí být skloubit přípravu na takto těžkou expedici s normálním životem a živobytím. Takhle se hodně díváme, jak Klára pere a fňuká, jak Klára jde za mámou a zrovna nefňuká, jak najde dort v mikrovlnce a fňuká...jak jsem psal výše, chápu o co režisérce šlo, ale přišlo mi to už trochu na sílu. Hory - záběry nádherné, pár zajímavostí ze života pod K2 taky fajn, kvituji záběry ze stanu těsně pod vrcholem, kdy člověk tu zkázu a nehostinnost úplně cítí a moc se mi "líbilo" sledovat ten vnitřní boj, zvažování rizik - jít nejít - a sledovat, jaká blbost (šerpové - tak pojď, přece to nevzdáš, i když ostatní to vzdávají....) může rozhodnout o tom, že se rozhodnete špatně a skončíte jako jedna z placek na K2. Celkově lepší průměr, silný tři kvalitní Singing Rock cepíny. PS: Abych nebyl úplný šovinista, v mnoha jednotlivostech je mi paní Klára sympatická a jejím snahám fandím. Musím uznat, že mi "sraní na děti" vadí u matky možná trochu víc, než by mi vadilo u otce (i když by mi to vadilo taky)...ale já prostě tak nějak cítím a vnímám, že matka je prostě matka a bude pro ty děti vždycky trochu víc....což je můj subjektivní možná sto let za opicema názor... ()
No...takováto „vlastní cesta“ (rozuměj: komerční vysokohorská expedice v levelu full service) podniknutá umíněnou, sebestřednou a během tohoto zbytečného dokumentu povýtce uslzenou manažerkou, určitě není hodná následování. Ani filmařsky ani „horolezecky“, masivnímu píárku navzdory... Jedna hvězda - za ty hory, pochopitelně. ()
Tak jsem po dlouhé době šel do kina a jako musim říct super! Tleskám a klaním se... Nevěděl jsem do čeho jdu, neviděl jsem žádný trailer a musim opravdu smeknout i za hudbu v titulcích ()
No, klobouk dolů. A to ani ne kvůli tomu výkonu, kterýžto je nadmíru parádní. Ne každý dokáže kvůli svým nejhlubším potřebám takovýchto obětí, obětí ve formě docela drsného náhledu do soukromí a myšlení. Člověk riskuje úplně všechno v každém směru - ztráta života, rodiny, sebe sama a spousty dalšího. Přesto musí jít tou cestou, u které cítí, že je to správně. Nedá se svítit. Mohl bych to rozebrat mnohem delším textem, ale není to potřeba. Většina lidí asi stejně neporozumí nejen touze, co tam vlastně člověka žene, ale ani té krásné toleranci těch lidí v okolí, kteří ač neradi, tu duši musí nechat jít, protože ta duše je svobodná. A kdyby nebyla, bude jen zlomkem toho, čím by mohla být. ()
Klára Kolouchová je drsná a emancipovaná žena, která si nemůže pomoci a plní si své sny, i když to pro ní ani její rodinu není jednoduché. Pochopil jsem a souhlasím se základní tezí filmu "a proč by jako nemohla, když ji to naplňuje", nicméně mě trochu mrzí, že tímto rodinným zaměřením se do pozadí dostalo samotné horolezectví. Z tohoto pohledu je film trochu suchý. Ale také možná emotivnější a ze strany Kláry Kolouchové dost otevřený. Krapet mi zde chybí víc o manželovi, z rozhovorů, které jsem četl, vím, že také leze a někdy zase na pár týdnů vypadne od rodiny on. Možná by pak pohled na údajnou "sobeckost" ženy horolezkyně nebyl tak příkrý, jak se v komentářích můžeme dočíst. A nabízí se provokativní otázky: je horší když se dítěti zabije táta nebo když z hory schrastne máma? A znamená narození dítěte společenskou a osobnostní smrt? ()
Výkon super, záběry hor krásný, ale dokument jako takovy nic moc. ()
I když pominu to, že jako máma nikdy v životě nedokážu pochopit, co člověka, který se rozhodne mít rodinu, vede k tomu tolik riskovat, tak dokumentární hodnota tohodle filmu mi přijde téměř nulová. ()
Třetí hvězdu dávám spíše za záběry z hor a za to, že je tu vidět, jak plánují expedice výpravy a podle čeho. Samotná Klára mi vadila jako osoba, chápu, že je to pro ni droga, ale víceméně mi přišlo, že je dost sobecká, což mi ubíralo na zážitku. Ale za zdolání ma mé uznání, i protože jde o dvacátou ženu a první Češku na vrcholu. ()
Film je skoro o ničem, zbytečně nezajímavé omáčky kolem. Když to má být o K2 a vlastní cestou, čekal bych, že většinu filmu strávíme v Himaláji. Navíc, tyhle typy ženských, který si potřebujou dokázat to samé jako chlapi, jsou mi krajně nesympatické. Pro děti je máma vším... A to, že je takhle opustí a opravdu se může stát, že se nevrátí, vypovídá pouze o jednom. Sobeckost na prvním míste. ()
Vcelku promarněná záležitost, dokument je vystavěný jako klasický dobrodružný film. Představení hrdinů, trénink, odjezd, snaha, zlom, katarze, návrat. Akorát od půlky filmu se na všechny ostatní zapomene. Dokument naštěstí nestihne nudit a tu 4* si snad i zaslouží. Docela vtipné je, že před filmem byl trailer na Proximu s Evou Green, který zdá se bude pojednávat tématicky o tomtéž. Název je trochu zavádějící, když v půlce filmu řeknou, že pokud budou fixy pohřbeny v Bottlenecku, tak nezbývá něž to zabalit, nebo jít "vlastní cestou", tak se jde stejně nakonec zafixovanou cestou od chudáků šerpů. ()