Nanook of the North
Nanouk l'Esquimau
Nanuk, človek primitívny
Obsahy(1)
Život Eskymáků před kontaktem s Evropany. Celý film, včetně slavného lovu na mrože, byl - logicky - zinscenován pro kameru. Pro zúčastněné to ale nebylo hraní rolí, reální jsou tu jak lidé, tak způsob života předků, který předvádějí. Nejslavnější, vlastně přímo archetypický němý příspěvek americké kinematografie k žánru, který byl nejlepší pokaždé, když byl sám sobě "nevěrný". O tři roky později, v Moaně, ukazuje pak Flaherty, jaké zkoušky podstupují lidé, kteří nejsou, tak jako Nanuk, vystaveni trvalému boji o přežití.
(NFA)
Recenze (99)
Film mě přibil po celou dobu trvání do křesla, kde jsem ani nedutal a přišlo mi, že trval tak 20 minut. Filmovej skvost, kterej přetrvává věky. Neni to tedy čistej dokument, část scén je vyloženě nahraná (např. lov tuleně), ale stejně film zachytil život Eskymáků tak, jak v tý době se pomalu již stával minulostí. Flahertymu patří velký uznání, z filmu je cítit láska a obdiv k lidem na severu a je to skvěle odvyprávěný. ()
Bylo to opravdu zajímavé, což člověk od dokumentu očekává. Ta zima ovšem byla příšerná, ač je léto tak jsem z toho byla celá promrzlá. Nechtěla bych tam žít a ani to natáčet. Ale jinak klobouk dolů před režisérem. ()
Jsem ráda, že jsem měla možnost zhlédnout asi první dokument, který byl natočen. Toto je opět jeden z těch filmů, o který bych se asi nezajímala, kdybych nestudovala to, co studuju. Nanuk velice hezky vykresluje člověka - čistého a statečného v boji s krutou přírodou, navíc se člověk "poučí", jak takoví lidé vůbec žijí. Pro mě prostě krystalicky čistý film s milými scénami, ale i s velmi silně emotivními scénami, který stojí za to vidět. Dneska už ale asi bohužel nepřitáhne tolik lidí, což je určitě škoda. ()
Možno keby je dokument viac autentický, menej na efekt, šlo by (pre mňa) o dokument úplne výnimočný. I tak ale moc krásnych 80 minút pri ktorých som sa ani sekundu nenudil. ()
Myslím si, že pokud snímek přes svou dobu vzniku nadále předává určitou výpověď, je to známka kvality. Navíc Nanuk je zábavný a to i v současných měřítkách. ()
Unikátní film. Viděl jsem jej s vynikajícím soundtrackem od Jiriho Stivina, jen tak mimochodem. ()
Nanuk - člověk primitivní, jak bláhové se zdají býti diskuse o formátu dokumentárního filmu. Jde spíše o filozofickou otázku, která se soudobou realitou nemá nic společného. Robert Joseph Flaherty byl bezesporu fascinován extrémními životními podmínkami kanadských Eskymáků i jejich přirozeností. Romantismus a okouzlení pseudohistorickými slohy byl počátkem 20. století stále jedním z dominujících pohledů na svět a pravěký způsob obživy v novém věku musel civilizovanou společnost ohromovat. Flahertymu nelze zazlívat rekonstrukce a vyhýbání se moderním pomůckám, princip romantického ideálu by bez této jeho pečlivosti byl nenávratně narušen. Flaherty strávil v mrazivém kraji mnoho času, jeho obrazy v sobě skrývají poetickou duši i cit pro každodenní drama života. Protagonisté nás seznamují s mnoha aspekty své tehdy stále živé provázanosti přítomnosti s tradicemi. Obživa, soudržnost, stavba zmrzlých chrámů, lovení, transport i odpočinek ve starodávných křivkách sněhové nadvlády působí majestátně i dnes. Vizuální poezie je nezpochybnitelnou hodnotou, kterou nám Flaherty již před stovkou let naservíroval z bílých plání arktického Hudsonova zálivu. Obdivuhodná zkušenost pro nadšeného filmaře, netradiční zážitek pro filmové diváky! ()
Film + živý hudební doprovod Jiřího Stivína na LFŠ 2009 = nářez! ()
35. LFŠ Mounumentální dokument o životě Inuitů. S doprovodem Jiřího Stivína tvoří velkou podívanou. ()
Respektuji a cenim si toho, ze se jedna o prvni natoceni celovecerniho dokumentu na svete. Cestovani a priblizeni zivota eskymaku je vice nez zajimave. Bohuzel, clovek porad musi myslet na to, ze vsechny sceny jsou jen pro kameru zinscenovane a cele mi to tak ubira na zajimavosti. I kdyz me, vzhledem k datu nataceni a prostredi napada pridat ctvrtou hvezdicku, zustanu pouze u tech trech. ()
Eskymáci žili po staletí jako přírodní národ. Pak přišli bílí muži, s kamerou, s gramofonem, ale taky se zbraněmi a alkoholem. Od počátku eskymáky vykořisťovali - včetně pseudo-dokumentu od Flahertyho. Dnes si Kanada snaží koupit svědomí tím, že jim staví města-ghetta, kde je nechává pít, fetovat a zabíjet se navzájem. A my se u obrazovky ekologicky sentimentálně dojímáme nad jejich umělecky nastříhaným životem. ()
Film který probudil můj zájem o inuitskou kulturu a život. ()
(01/04/14, Cooltour, Ostrava) Ať už dokument nebo sehrané dobrodružné drama, pořád je to jedinečný a fascinující snímek z pro mě nepředstavitelného prostředí. Dokonalý živý soundtrack v ostravském Cooltouru svými vokálními kreacemi zajistila kanadská Inuitka Tanya Tagak s kapelou, takže ve výsledku šlo vlastně o velmi intenzivní víceprvkové performance, jaké by jen těžko hledalo obdoby. Aprílový zážitek jedna báseň. ()
Jeden z prvnich dokumentu a jeden z tech, z kterych by se meli soucasni dokumentariste ucit. Film je tez zajimavy tim, ze se neboji realisticky ukazat sceny z lovu, pri kterych by dnesni ochranci zvirat padli do mdlob. ()
Či nahrané alebo nie, či plne autentické alebo vylepšené pre efekt, stále je to aj skrz svoj úctyhodný vek fantastická podívaná a prekvapujúco drsný film. 23.- 30. 5. ()
Nečekaná pecka. Za prvé je to dotyk světa, který už dneska nikdo nezdokumentuje, protože prostě není. Za druhé – vypadá to, jako když před třiceti lety vzal děda kameru osmičku a šel si nás natočit na hřiště, ale právě v tom je to stokrát opravdovější než kterýkoli dnešní dokument se sebeefektnějšími podvodními záběry ze subjektivního pohledu tučňáka, hyperrealistickou počítačovou grafikou a příjemným hlasem vševědoucího komentátora. Za třetí – na obalu píší něco o podobenství o osudu člověka na téhle planetě, a ono fakt! Jak tam tak Eskymák tahal lachtana zpod ledu, uvědomil jsem si spící dům kolem sebe a svoji rodinu v něm a úplně mě zamrazilo, jak já a my všichni taky takhle taháme lachtany, jenom čím dál složitější cestou. Nezní to bůhvíjak přesvědčivě, když se to napíše, ale v tom bijáku to takhle je a je to sakra přesvědčivé. — Že je půlka scén zinscenovaná, že Nanuk už na rozdíl od svých předků ve skutečnosti při lovu běžně používal flintu, že po natáčení umřel (mimochodem se zdá, že spíš v posteli na tuberkulózu než v divočině hlady), že se iglů nepovedlo postavit napoprvé, že pro interiérové scény museli postavit druhé, z jedné strany otevřené, protože do normálního by se Flaherty s kamerou nevešel a neměl by dost světla? No a? Nebuďme naivní, každý film realitu chtě nechtě cupuje na kousky a z nich pak znovu skládá; nějaké primitivně pojaté požadavky na „autentičnost“ jsou mi s prominutím víte kde, Dziga nedziga; za důležité považuju, jak působí výsledek, ne okolnosti vzniku. — Ještě by mě zajímala ta osmdesátiminutová verze, viděl jsem třičtvrtěhodinovou z LK. ()
Viděno v rámci PidiCinema, s živou hudbou. ()
Kultovní, avšak v jistých směrech nevěrohodné (scéna s gramofónem a další fikce.), což je v případě tohoto dokumentu (je to vůbec dokument? :)), pouze malý "přečin".... ()
Slavný dokument z období němého filmu. Robert Flaherty tímto snímkem definoval žánr a navždy tak určil jak budou dokumenty vypadat. Film zaznamenal obrovský úspěch a pravé nadšení. Hlavně díky němu se znalosti reálií ze života Inuitů staly součástí obecné vzdělanosti. Ani po všech těch letech neztratil nic na své působivosti, právě naopak, jeho přínos je snad ještě větší. ()
Přeci jenom je otec všech dokumentů na dnešní dobu trochu moc pomalý. Uznávám, že jde o převratné dílo, ale vzhledem k tomu, že velká část filmu není věrohodná a v podstatě je hraná, tak nemůžu dát víc než 3*. A film je významný ještě v jedné věci. Zachycuje život eskymáků (i když ne úplně podle pravdy) těsně před tím, než byli poevropštěni. A to se cení a z tohoto pohledu je škoda, že to nebylo ještě delší. ()