Private Torment
Režie:
Hynek BočanKamera:
Jan NěmečekHudba:
Jiří ŠustHrají:
Pavel Landovský, Josef Somr, Daniela Kolářová, Míla Myslíková, Josef Chvalina, Eva Geislerová, Evelyna Steimarová, Adolf Minský, Soňa Šimberová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Hořká komedie o manželství, nevěře a podivné lásce podle novely Vladimíra Párala... V příběhu o tom, jak se šest lidí domnívá, že prožívají lásku a občas si při tom jaksi vymění partnery, vytvořil jednu z nejvýznamnějších filmových rolí Pavel Landovský, jehož Standu Kociána charakterizovala tehdejší kritika jako „živnostníčka v podnikání i v lásce“. Neméně velkou a náročnou roli zde dostal Josef Somr, který hrál bezskrupulózního Adu Vinše. Oběma úspěšně sekunduje debutující Daniela Kolářová v primitivní a vychytralé postavě Bohunky, za jejímiž intelektuálně znějícími replikami je cítit prázdnota, bezútěšnost a neschopnost prožít něco hlubšího než „bouři pod peřinou“ (pod tímto výstižným názvem běžel Bočanův film v Polsku). Mechanická monotónnost života však u našich hrdinů pomalu umrtvuje vše lidské včetně lásky a sexu. Hynek Bočan chtěl natočit „zlý“ film a současně však film, který by nebyl nudný. Zvolil proto úmyslně metodu kontrastu. Soukromá vichřice je komedií, při níž se divák baví tak dlouho, dokud mu nedojde, že se směje vlastně sám sobě... Když se v polovině 60. let objevila na pultech knihkupců prvotina spisovatele Vladimíra Párala (tehdy inženýra severočeské chemičky) "Soukromá vichřice" s podtitulem „Laboratorní zpráva ze života hmyzu“, nikdo netušil, s jakou úporností bude tento nelítostný analytik ubíjející životní banality a stereotypu ve svých „výzkumech“ pokračovat. Ale ať už to byla "Profesionální žena", "Radost až do rána", "Mladý muž a bílá velryba", "Milenci a vrazi" a další jeho díla, vždy kromě „vědeckého zájmu o onen hmyz“ v nich najdeme svižný vypravěčský styl a na svou dobu odvážný ponor do světa erotiky. Jeho knihy byly čtenáři nadšeně přijímány, protože znamenaly v české literatuře jisté novum. Podobně byly vítány i filmové přepisy próz spisovatele, který patří vedle Bohumila Hrabala k nejčastěji filmovaným autorům moderní české literatury. Soukromou vichřici natočil v roce 1967 režisér Hynek Bočan. Podle režisérova názoru je Páral „jedním z prvních autorů, kteří v naší literatuře odkryli velice přímým, až drastickým způsobem reálné vztahy mezi lidmi“. (Česká televize)
(více)Recenze (85)
Na gymplu nám profesor češtiny vyprávěl o Páralovi natolik sugestivně, že jsem ho vyloženě obával rozečíst, neb jsem s v té době zabýval tématy stereotypu a šedi "vědecky" a panovala důvodná obava, že to těžce ponesu. Nyní zocelen životem již sice nemám na četbu čas a když, tak ne na seznamování s Páralem, ale byl jsem ready natrefit na tenhle biják v bedně. A výsledek ? Skutečně vynikající dílo, které je aktuální dodnes, byť glosuje dobu dávno minulou. Oni holt nedělní kuřata na paprice a banalita lidského žití (i přes různá vybičování se) nejsou jen otázkou totality, i když v ní nabývaly ještě více zrůdných rozměrů. Celá ta deprese je zde ale navíc protkána nebetyčnou srandou, které samozřejmě vévodí žárlivý Lanďák a výsledný mix dosahuje až ke kvalitám podobně obousečných Homolkových. A Ústí n. L. taky potěšilo. ()
Keď Vladimír Páral opisuje osudy ľudí, čitateľ má pocit, že číta technologický postup na nejakú syntézu v chemickej továrni. Opísaný stereotyp života v socializme sa dosť ťažko prevádza na filmové plátno. Každá nevierohodnosť, falošnosť a predstieranie vyniknú, ako pod mikroskopom. Zo sfilmovaných Páralov je Mladý muž a bílá velryba lepšie hodnotený, ako Soukromá vichřice. U mňa je to naopak. Na filme oceňujem výborné herecké obsadenie a očakávane dobré herecké výkony, kamerou zobrazovanú širokú paletu odtieňov socialistickej šede a navodenie smutnovtipnej atmosféry mesta a jeho obyvateľov v područí ťažkej chémie. ()
Tahle komedie je ve své podstatě vlastně hrozně smutná - neskutečně trefně odráží dobu a tehdejší smýšlení lidí, stereotyp a zvláštní hodnoty, kterých si lidé tehdy vážili a jak žili. U některých scén jsem vybuchovala smíchy (periskop z roury od kamen, kyselina požírající stoličku, Landovský a Somr jedoucí z hospody), u některých se usmívala (ujíždějící tramvaj, středeční milování u šéfa doma), ale konec už moc vtipný nebyl. Můžeme jenom doufat, že se nám ten stereotyp vyhne a že zůstal v roce 89 spolu s komunisty. ()
Z filmu jsem si odnesl dva poznatky, a to, že Pavel Landovský přes to jakým nerudným, nesnesitelným hulvátem je, opravdu umí zahrát sympaťáka, sic svérázného, ale stále sympaťáka, a že život v reálném socialismu šedesátých let na maloměstě byl stereotypem nasáklý, tudíž k znudění, přesto s mírou půvabu a kouzla sobě vlastního, které láká zakusit si jej na vlastní kůži, alespoň na den, zda-li se tedy dá věřit panu Páralovi, pokud ne, nevadí, poděkování autorovi za podmaňující exkurs do života "vobyčejného" českýho partnerství sluší... 75% ()
Parálovi se pravděpodobně v době psaní tohoto příběhu začal párat mozek, protože nechápu jak je možné, že Kolářová po sotva minutové známosti se Somrem nasedne k němu do auta. A to Somr - nic ve zlém - není takový hezoun, aby po něm každá letěla. Když odpářu tuhle a některé podobné blbosti, dostanu průměrný příběh s docela dobrými herci, který na jedno pokoukání stačí, ale žádná velká zábava se rozhodně nekoná, protože humorné situace tam nejsou prakticky žádné. Je to prostě stereotypní a nudné, nicméně může to posloužit k drobnému zamyšlení nad vztahy mezi lidmi. 50% ()
Galerie (33)
Zajímavosti (10)
- Daniela Kolářová později vzpomínala, že natáčení v romantickém prostředí u řeky nebylo žádný med. V jedné scéně vystupovala ještě jako studentka DAMU v plavkách. Vše mělo budit dojem léta. Jenže se natáčelo v brzkém jaru na Vysočině a mezi záběry sněžilo. Štáb režiséra Hynka Bočana musel proto čekat, až sníh roztaje a herečka bude moci před kameru v plavkách. Začínající Danielu Kolářovou to tehdy zaskočilo. (rakovnik)
- Sami sebe si v cameo rolích zahráli Václav Neckář, Jiří Menzel a Jiřina Bohdalová. (Kulmon)
Reklama