Král komedie

Scorsese má zvláštní zálibu natáčet některé své filmy podruhé: Who's That Knocking at My Door? v zásadě remakoval s Mean Streets, Casino a Goodfellas působí jako jeden film rozstříhaný do dvou a s The King of Comedy se zase vrátil v zásadě k Taxi Driverovi. I zde sledujeme doslova basement incela, jak se propadá do své vymyšlené iluze reality, ve které má nějaký účel a uznání. Akorát nejsou sedmdesátky a ve vzduchu post-vietnamské trauma, nýbrž léta osmdesátá a s nimi všudypřítomný svět televizní zábavy. Pupkinova postava také není roztomile komický blázínek, ale politováníhodný malý človíček vychovaný dle ideálů amerického snu, dle kterých si stačí jít neúnavně za svým, abyste toho dosáhli. Jenomže ono ne-e. Nebo nakonec jo-o? Tahle mapa od reality odpojené osobnosti lačnící po úspěchu a uznání publika, je v současné éře všelijakých internetových šašků a influencerů, kteří udělají všechno pro krátkodobou pozornost publika, vlastně stále dost aktuální. "Can I help you with anything else?" "No no, I just gonna wait here." "But this isn't a waiting room." "Mhm." (12.05.2023)

Paradoxně jsem po čtyřech setkáních s duem Scorsese - De Niro až u tohoto filmu (nejhůře hodnoceného z těch čtyř) přišel jejich společné práci opravdu na chuť. Neříkám, že by Taxikář nebo Zuřící býk byly špatné filmy, to ani v nejmenším. Jen mě prostě nenadchly tak jako Král komedie. A také mi přijde (a to už je asi hodně odvážné tvrzení), že De Niro nikde nehrál líp. Viděl jsem většinu jeho zásadních filmů, Lovce jelenů, Kmotra, Tenkrát v Americe..., a vždy jsem si řekl jen - ,,jo, je to skvělý herec". Ale co předvedl tady, to je vážně mistrovství, dokonalé převtělení. Nemohl jsem z něj spustit oči. Jeho gesta, chůze; intonace, dělá si prostě z divákem, co se mu zachce - teď se smějte, teď se bojte, teď mě litujte... Ostatní mu v tom zdatně sekundují, hlavně fan(t)a(s)ticky věrná Sandra Bernhard. Král komedie je po celou dobu zajímavě napínavý - od prvního záběru víme, že Robert Pupkin (to jméno se často plete) je pošahaný, ale s každým dalším záběrem jsme překvapení, jak moc. Jak to skončí? Jako tragédie nebo jako komedie? Nebudu prozrazovat, řeknu jen, že konec je to krásný. (18.02.2011)

Velmi vizionarske a velmi presne. V dnesni dobe, kdy se celebritami stavaji nejen nedomrle pop hvezdicky (viz Tokio Hotel), ale take zlocinci (viz Jeffrey Dahmer) ci jejich obeti (viz Natascha Kampusch) se jevi Pupkinuv pripad jako pomerne usmevny, presto je Scorseseho film velmi dobrou studii vsemoznych typu psychoz souvisejich se star systemem. Ten reprezentuje celou dobu spolehlive odevzdany Jerry Lee Lewis hrajici vlastni alter ego Jerryho Langforda. Pupkin pak behem filmu prochazi zvalstnim vyvojem - od chorobne touhy byt v kontaktu s celebritou pres chorobnou touhu byt celebritou, po byti celebritou. Zaver filmu od nehoz vedou stopy k Zuricimu bykovi (a dale pak k posledni scene Boogie nights) je dokonale ironicky a prevraci cely film naruby. Stejne tak rozbiji zamorsky mytus o selmademanstvi a americkem snu. Uz proto stoji Kral komedie za videni... (06.10.2006)

Na podobně kritické filmy nejsem od Martina Scorseseho úplně zvyklý, na komedie už vůbec ne. Tohle zřejmě není úplně typickým Scorseseho počinem a možná proto se mi výjimečně líbí, mám rád filmy, které vedle zábavy na úrovni dokážou v druhém plánu ještě sdělit i cosi navíc, cosi proč nad viděným pak přemýšlím ještě nějaký ten čas po zhlédnutí... Král komedie mě zaujal svým černohumorným dějem včetně závěru i životním výkonem Roberta De Nira už nějaký ten rok zpátky a po opakovaném zhlédnutí mu přidávám i poslední hvězdičku. V mystifikačním závěru, který na první pohled působí čistě úsměvně, Scorsese dokonalým způsobem podtrhuje celou kritickou linii filmu v souvislosti se sžíravým obrazem médií a popkulturní zábavy. Masa lidí ani pořadatalé nevyžadují a nevyhledávají skutečné talenty, dávají přednost celebritám vyšlým z prvoplánovaných senzací a skandálů... proto také mladý bavič Robert Pupkin, svým postupně až nemocně posedlým zápalem dohnán k protizákonnému jednání, se nestává v závěru mediální hvězdou díky svému životnímu a tak dlouho vytouženému komickému výstupu (byť jím rozesmál celé publikum), nýbrž zejména díky svému skandálnímu činu s únosem, který zvýšil pozornost a teprve ho zařadil mezi „ty vyvolené“, jímž se na povel sborově tleská, a vlastně není už důležité, co pak na jevišti řeknou či předvedou... Coby komedie (byť hořká, černá a místy dramatická) sice Král komedie neoplývá úplně nejsvižnějším tempem, ale provází ho podmanivá atmosféra, výborná režie, má po celý čas atraktivní prostředí televizního studia, příběh se časem začne ubírat nepředvídatelným směrem a Robert De Niro coby smutně zábavný „král na jednu noc“ exceluje v komických částech svého výkonu naprosto přesně a stejně výborně jako i v hlubším, charakterním odstínu postavy posedlého Pupkina. [90%] (30.12.2021)

Povedený v celku jednoduchý film. Robert de Niro v roly vtipálka, tak to jsem ještě neviděl, drsňácké role mu sedí více. Velice se mi líbil scénář, ale film byl na něj moc dlouhý. Mě tento typ show moc nezaujal, Scorsese točí mnohem lepší filmy s de Nirem. Ukázal nám, že když něco opravdu chcemem tak to jde. (11.01.2007)