Víly z Inisherinu

Nabubřelá nuda. Sázka na minimalismus se tentokrát z mého pohledu nevyplatila, tenhle film je jak chudý příbuzný předchozí McDonaghovy tvorby. Charaktery mi nepřišly zajímavé, o jejich osudy jsem nejevil příliš zájem, takže onen avizovaný černohumorný a vyhrocený střet se u mě nesetkal se silnější katarzí. 6/10 (23.12.2022)

Perfektní zachycení takového toho podivného lidského počínání, kdy člověk dělá něco, co okolí vůbec nechápe, ale jemu to v tu chvíli dává dokonalý smysl. Martinu Donaghovi stačil zase jeden celovečerní film s vypiplaným scénářem a senzačními herci, aby řekl něco, co se jiným nepodaří. A ačkoliv tu není žádný tak silný moment, jaký předvedl třeba Sam Rockwell ve Třech billboardech, je to skvělá podívaná, o které se dá dlouho poté přemýšlet - ne ale proto, aby ji člověk pochopil, ale proto, že o ní prostě přemýšlet chce. (13.02.2023)

"Už tě nemám rád. Přestaň dolejzat!" Please, be careful... V komentáři překáží irské balvany a na stezkách se povalují stesky a nespokojené SPOILERY. Na ostrově, kde málem (!) chcípl pes a nudou pochcípaly i lišky, dávající dobrou noc, tam žít nechcete. Natož dožívat. Není tam nic. Žádné památky, kanály ani labutě jako V Bruggách. Žádné láskyplné vztahy. Jen pusté rozpolíčkované pláně a tři prdele kamenných zídek, navršené ze zrzavých, tvrdohlavých balvanů, kteří nechápou definitivnost vyřčeného "Už tě nemám rád". Místo hrachu na zeď házejí prsty na domovní dveře a vůbec je nezajímá, co na to řekne jejich pes nebo jejich housle. Jsou nevzdělaní, divní a nevidí si do huby: "A bude mi jedno, jestli budeš uvnitř, nebudu to kontrolovat..." versus "Kvit bychom si byli, jen kdybys zůstal uvnitř." Divné mají i mentály, viz konvicí mlácený a otcem zneužívaný Dominic, zamilovaný úplně mimo svou intelektuální ligu. Prosťáček s krutě upřímnými hláškami. "Nechtěli byste zjistit, jestli s tím uříznutím Colm neblafuje?"  To napadlo i mě, ale neřekl jsem to nahlas, abych před manželkou nebyl za cynika. A co zvířata na Inisherinu? Taky divná. Přítulné, leč prstožravé oslice a psi s nekonzistentním chováním. Viz geniální intuice, kdy pes vzal nebezpečný prstokráječ do tlamy a tahal ho pryč, vs. lhostejnost téhož čokla, v klidu odjíždějícího na voze od páníčka v hořícím baráku! No nic. S výtkami končím a na McDonaghovu opuštěnou zídku přidávám... čtyři meditativní kameny. Taky divné. (06.01.2023)

Ak práve v Írsku nešarapatil zemiakový hladomor, isto iste tam šarapatilo chronicky zlé počasie, alkoholizmus a dlhá chvíľa. Izolovaný ostrovček na západ od pobrežia vyprodukoval mnoho osamelých a nešťastných ľudí. Dvaja hlavní hrdinovia mi sympatickí každopádne neboli, zato Siobhán a Dominic si získali moje srdce (a áno, aj miniatúrna oslica Jenny). Niektoré scény (napr. prvá spoveď kňazovi) vo mne vyvolali nekontrolovateľné výbuchy smiechu, nižšie ako plné hodnotenie tu neprichádza do úvahy. (15.12.2022)

Fuckin' Hell! Silně konverzační kus, z kterého je cítit divadelní prazáklad, komorní atmosféra, Irsko, melancholie, pocit konečnosti bytí, lidská malichernost i svéráz, ozvěny (krvavého) 20. století...a přitom je to místy absurdně vtipné...a samozřejmě i skvěle zahrané a natočené...jak je u McDonagha zvykem...ta ústřední dvojice a její svár je dokonalá! A kdybych chtěl mluvit reklamní zkratkou - Laurel a Hardy v Bruggách po dvaceti letech! :-) (19.12.2022)