Taxikář

Robert De Niro je jako taxikář, který vzal spravedlnost do svých rukou výborný. Ještě více mne zaujla tehdy 12letá Jodie Foster jako stejně stará prostitutka. Vadí mi však některé nevysvětlené věci, proč se Travis choval tak jak se choval? Má jeho vztah s Betsy vůbec nějaký význam, když už je ve filmu zmiňován? (03.12.2009)

Robert De Niro si figurou vysloužilce z Vietnamu zažívá své peklo. Ženské ho nechtějí (pokud všechny zve na rande do porno kina není se co divit), většina zákazníků je kdejaký xindl a ulice jsou plné svinstva. Kdekdo by se z těch svých trablů sám sunul směrem dolů k té všudypřítomné špíně, ovšem Scorseseho taxikář naopak vykročil opačným směrem všem ukázat, jak se s tím vším vypořádat. Výborná proměna v úvodu sympatického De Nira v lidskou bestii a pro mě číslo jedna co se týče filmografie Martina Scorseseho. (20.02.2012)

Film se nese převážně v pomalém, klidném tempu, kdy zhnusený De Niro projíždí ulicemi New Yorku za doprovodu hudby Bernarda Herrmanna (překvapivě u něj v jazzovém duchu). O to více pak šokuje závěr, kdy náhle naplno propukne dlouho skrývané šílenství hlavní hrdiny. Film byl nominován na Oscara za film (získal to Rocky!), hudbu, a herci Robert De Niro a Jodie Foster. Na režiséra se zapomnělo (a přitom - opět - tehdejším vítězem byl velmi průměrný Avildsen za Rockyho). (17.07.2003)

Velmi utahané a "velmi o ničem". Na Taxi Driverovi nevidím nic výjimečného. De Niro hraje jako vždycky, skoro všechny jeho role jsou pro mne totálně zaměnitelné. Scorsesemu taky stále nemůžu přijít na chuť. Škoda, ale už jsem se s tím i docela smířil, že mě vrcholná díla těchto pánů zpravidla nechávají chladným. (09.08.2009)

Když Paula Schradera vyhodila manželka z bytu, trávil většinu svého času na ulici ve vlastním autě. A tu ho napadl skvělý nápad, představa taxikáře pomalu projíždějícího nočním městem a pozorujícího okolní špínu. Martin Scorsese po něm horečně sáhnul a natočil nízkorozpočtový film, který se navždy vepsal do filmové historie. Velkolepý symbol žlutavého taxi, které důstojně proplouvá ulicemi, jež je uprostřed všeho okolního svinstva, avšak přece je od něj svým způsobem izolováno a podle většinového názoru působí jenom jako trpně přihlížející svědek; to samé má platit i o muži, který ho řídí a který tu jenom proto, aby plnil přání svých zákazníků a rozhodně se jim nepletl do života, což však nemusí platit vždy. Postava Travise Bickleho je však jiná, pro svou osamělost a dosavadní neúspěchy v osobním životě má dost času k přemýšlení, hodnocení a odsouzení neřádstva, které je všude kolem něj pácháno. Rozhodne se a jedná. A dá nám tak nečekanou naději, že má smysl něco podniknout, že násilí nemusí plodit jen násilí, pokud ovšem zlikvidujeme pečlivě a beze zbytku všechnu dotyčnou špínu. (04.01.2005)