Hořký podzim s vůní manga

Tenhle film je obtížné hodnotit. Aby se filmaři dostali tenkrát do zahraničí, museli mít vhodnou záminku, a tou byly koprodukční snímky. Tenhle snímek ukazuje pro nás kousek Indie (Himálaje, Ágra) a pro Indy zase Prahu. K tomu je třeba nasadit děj, a to už je obtížnější. A politicko-výchovný cíl. Takže Džavahárlál Nehrú a jeho postoj k čs. krizi 1938 - co s tím? Budeme točit dokument. Jenže, páni kolegové, je to takové nemastné, neslané, to nám diváci nespolkou. Kousek české současnosti - manželka si jezdí po světě a manžel žádá o rozvod. Je to jednoznačně prevít, což se ukáže na konci. Ale ještě to není ono, tak necháme hlavní hrdinku zmrzačit v Alpách a pak ukážeme na vyspělé socialistické zdravotnictví. Ne, v tom filmu to občas zaskřípe naivitou, ale herci tyhle chvíle mistrně zastřou. Šulcová, Haničinec, Matyáš, to je ovšem herecká klasa. Své zahrál Josef Langmiller, kdežto Konvalinková byla taková bezradná. Ovšem pak tu byl Vašut a ty kočky kolem něho. Film asi stál hodně peněz, a tak byl hodně propagován. Pro mě má význam ten, že jsem se u něho poprvé setkal s tím mangem, který jsem o pár let později i ochutnal ve Vietnamu. (07.10.2014)

Já jsem myslel, že to bude celé někde v horách a ne jen kousek. Takže mohu jen konstatovat, že jsem skoro dvě hodiny civěl na psychostudii podánu formou, kterou nenávidím. Zpomalené záběry, jako že její sny, tak to fakt nedávám. Navíc je to o postavě, která je mi naprosto ukradená. Celý film mne jen nudil, a nenašel jsem jediný okamžik, kdy bych zbystřil pozornost. A tak volám po vzoru Cimrmanů, Nehru, nehru. (03.09.2016)

Smutný, ale hodně zajímavý příběh ze života ženy. Ta pracuje jako režisérka dokumentů, cestuje po světě, má plno dobrých kamarádů a kolegů, ale doma problémy s manželem a dítětem, život jí náhle změní vážné zrazení při nešťastné nehodě, ale přesto se pokouší vrámci možností podílet se dále na své práci, která jí naplňuje a spoznává popři tom spoustu dalších skvělých lidí, které jí drží při smyslu života... Může se to trochu zdát jako příběh z brakových románů pro ženy, ale mě to prostě celé bavilo, dojalo a navíc to obsahuje jedno krásné motivující poselství: nevzdát se a jít za svým cílem. Narozdíl od většiny komentujících mi přišlo pátrání po stopách indického politika a umělce, který kdysi navštívil ČSR, zajímavé a upoutalo mě téma natáčení v různých lokacích po celém světě včetně exotických indických exteriérů a zasněžených kopcích v Himálajích. Jsem rád, že jsem tento nádherný koprodukční film mohl díky KinoCS vidět. Určitě jedna z najzajímavějších hereckých příležitostí pro Janu Šulcovou, velice sympatický její kolega Amrit Pal z Indie a trojka jejich dobrodružních spolupracovníků, z nichž mi v paměti nejvíc utkvěl Petr Haničinec. 85% (31.10.2017)

Herci ani filmaři to při natáčení v Indii asi neměli moc jednoduché, třeba to natáčení v horách muselo být docela těžké pro všechny. Ale přesto od filmu čekám také nějaký příběh. Sice ta životopisná - a často vcelku nezajímavá - data o Nehrúovi jsou občas podána ne až tak obvyklým způsobem, ale nějak z toho za celou dobu není jasné, čím je ten Nehrú vlastně tak zajímavý. Navíc workoholička v podání Šulcové (sexy symbol?ale no tak!) mi ani nebyla nějak sympatická, přišla mi taková bezkrevná, zapálená jen pro práci (až si člověk říká, kdy stihla porodit a vychovat holčičku?), docela se dá pochopit, že její manžel si našel někoho jiného, když manželku neměl celé týdny a měsíce doma. A od toho "zvratu" v 50. minutě to jde, co se týče postav, zcela do kopru, nějaké charaktery? Jen plakáty. Pak i ty filozofické citáty s rádoby přesahem mají na mne zcela opačný účinek.A ani se do toho nepovedlo dostat nějakou indickou mystiku... Je zřejmé, že komunisti se přísně vyvarovali i jakékoliv zmínky o náboženství. Což je asi tak samé jako natočit životopis papeže, aniž by ho aspoň jednou bylo vidět v kostele nebo se modlit. --- Mimochodem, co se z filmu dozvíte o Nehrúovi? Žil a psal básně mezi škorpiony, rád cestoval a jendou zachránil bratrance při pádu v horách, byl ve vězení (neřekne se proč), měl manželku, cestoval po Evropě - po Švýcarsku, ve Španělsku zažil nástup Francovy vlády, nějak byl zapojen do Mnichovské dohody... (12.07.2011)

Prototypova zena a z toho plynuci prototypovy osud: mlademu divakovi mozno len odporucit "sleduj a uc sa!". Najma dnes je tohoto plna rit vsade - babenka ma "super charizmy", ktore je uplne nevyhnutne pouzit vsade, no skoda ze iba nie v rodine. Takze vacsinu manzelskeho roku s malym dietatom travi mimo rodinky v kruhu svojho pracovneho timu, kde ju - ako inak - miluju velice. Lieta Indiu, Svajc, prejde ju auto, lieci si nozicky.. Jej napoly zimpotentneny tipek zatial dokola ziada a zas neziada o rozvod, depkuje sa, slope a rozne inak sa nerozumne nasiera. Mala dcerka sa detsky tesi: tu na tatka, tam na mamku, poplace si, ked ju prevezu inde, potesi sa tete milenke tatkovej, i ujovi indianovi mamkinmu, ktori sa logicky vmontuju do potapajuceho sa korabu sklamanych nadeji jednej vybuchnutej rodiny. Ta zenska nema chybu: samozrejme, ze je neskonale nadana, oblubena, uspesna, kazdeho empaticky pohladi, zahreje tajomnym usmevom - no najradsej mava na rozlucku. Dopad kydov typu "musim ta opustit, lebo krasna spomienka je hodnotnejsia nez neista buducnost", clovek pochopi az desatrociami, ked podobne fatalne ochechule mal cest realne spoznat a zat ich urodu. Nenadchlo ma to, ani film, ani mytologicke meduzy, lapajuce neskusenych do svojich smrtiacich vnadov. 2* za realnost pribehu a ako-take herecke vykony - ale na 3* by to muselo mat putavejsi dej a hlavna protagonistka by mi musela byt menej odporna :-D. (28.10.2015)