Režie:
Vladimír SlavínskýScénář:
František Vlček st.Kamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Josef DobešHrají:
Jindřich Plachta, Jana Romanová, Jiří Blahník, Lumír Blahník, Jaroslav Marvan, Raoul Schránil, Antonie Nedošinská, Zdeněk Podlipný, Karel Dostal (více)Obsahy(1)
Rudolf Bartoš, majitel statku, kamenolomu a továrny na zpracování kamene, je nejen velmi bohatý, ale také popudlivý, vzteklý, nerudný a hypochondrický. Je postrachem služebnictva a zaměstnanců. Jednoho dne se však zraní při pádu ze srázu na břehu řeky. Najde ho dobrácký skalák Fábera a dopraví ho do své chudé chalupy, kterou obývá s pohlednou dcerou Anči a dvěma malými osiřelými synovci, dvojčaty Tondou a Vaškem. Dny strávené v neobvyklém prostředí znamenají zásadní zlom v továrníkově životě. Laskavý, moudrý a dobromyslně nesmlouvavý skalák ho léčí zdravou stravou a slivovicí. Dny prožité ve společnosti chudých, ale láskou a dobrem naplněných lidí zcela změní Bartošův přístup k životu a jeho chování, zejména když od Fábery vyslechne řadu nelichotivých poznámek na adresu starého Bartoše. Po návratu do vily šokuje nejen služebnictvo laskavostí a nebývalým životním elánem, ale také zaměstnance, kterým zvýší výplatu. Rád a často se vrací do Fáberovy chalupy. Chvíle štěstí však pokazí sám, když zjistí, že jeho synovec Oldřich se chce oženit s Fáberovou dcerou Anči. Rozejde se se skalákem ve zlém, a dokonce ho vyhodí z práce. Když si uvědomí, že udělal chybu, a začne psát omluvný dopis, dochází v kamenolomu k neštěstí. (TV Nova)
(více)Recenze (321)
Možná film neoplývá tou nejoriginálnější zápletkou, ale námět je zpracován, jak nejlépe mohl. Přerod z protivy na dobráka je možná až příliš rychlý, ale humorné situace, které z toho plynou Vám trochu toho sentimentu vynahradí. Humor je celkově povedený, dokáže Vás od srdce rozesmát a spolu s postavami patří k nejlepším stránkám filmu. Jenže i přes nesporné kvality se na tomto snímku už začíná pomalu podepisovat čas. ()
Co si budeme povídat, je to pohádka. Zlý továrník se v podstatě promění během chvilky u společného stolu, kdy si pochutnává na rybích karbanátcích a nakonec si zapálí dlouho odpíranou cigaretku. Ale ten film je neskutečně příjemný, lidský a dává naději, že i v těch nejhorších situacích může zasáhnout prozřetelnost a i naprostý záporák se může působením dobroty a lásky proměnit. K tomu skvělé herecké výkony a exteriéry u Vltavy, takže pro mne vždy příjemné a pohodové podívání. ()
Klasický příběh o tom, kterak se zlý továrník polepšil, kdybychom to hodně přehnali, nechalo by se říct, že jde o takovou moderní pohádku. Ale to nemění nic na tom, že je to skvěle zahrané, Jindřicha Plachtu jsem viděl prvně a nějak mi sedl. A navíc, část scén byla točena u nás, a to se přece taky počítá. ()
Film, který dávají docela často v televizi a vždy si jej rád pustím. Je to taková odreagovačka se slušným dějem, velmi dobrými hereckými výkony a dvojicí malých roztomilých darebáků. Dobrota se občas vyplácí, i když cesta k pochopení a nápravě je mnohdy pěkně trnitá (to platí hlavně pro bohaté pracháče, co nevidí dál než na špičku svého nosu a teprve když se ocitnou v nouzi…). Fábera byl frajer a charakter – prostě postava, kterou si hned oblíbíte a bude sekecmazec…! ()
"Člověk člověku musí pomáhat...." Možná je to poněkud naivní příběh, taková protektorátní pohádka pro dospělé, přesto si nemohu si pomoct, ale mě tento film vždy hezky zahřeje u srdce. Největší zásluhu na tom má samozřejmě Jindřich Plachta, jehož Fábera je ve skrze sympatický člověk. Jaroslav Marvan v roli polepšeného továrníka Bartoše mu při tom umně sekunduje. A když se k tomu přidají dva roztomilí malí klučinové, těžko lze tomuto filmu odolat. ()
Galerie (4)
Photo © Národní filmový archiv
Zajímavosti (18)
- Brána Bartošovy (Jaroslav Marvan) továrny, která se objeví na začátku filmu, se nacházela v Brodcích, kde v té době stála Zbrojovka Františka Janečka, pozdější areál Jawy. Na tom samém místě, kde stála brána, byla později postavena vrátnice, kde se natáčela scéna z Báječných let pod psa (1997). Tato vrátnice byla v roce 2014 zbourána. (Cheeter)
- Záběry „od vody“ jsou záběry řeky Sázavy. (sator)
- Bartošova (Jaroslav Marvan) vila se nachází v obci Jíloviště. Jedná se o slavný prvorepublikový hotel Hubertus pro movitější výletníky. Renesanční objekt byl postaven v letech 1921–1922. V 50. letech sloužil k rekreaci důstojníkům komunistické armády a v 60. letech se zde objevovali diplomatické návštěvy, do hotelu také zajížděla fotbalová mužstva na soustředění před zápasem anebo zde byla ubytována hostující mužstva ze zahraničí. Dnes je ale vila obrostlá stromy a obehnaná vysokou zdí. Nad kovovými branami střeží vstup několik průmyslových kamer. Je jisté, že vila patří i v současnosti některému z úspěšných podnikatelských subjektů. Mimo jiné je zde sídlo společnosti vlastnící obchodní dům Bílá labuť. (pornogrind)
Reklama