Neviděli jste Bobíka?

Jeden ztracený pejsek a kolik to způsobilo komplikací a trapasů. Když se čtyřnohý miláček ztratí je to vždycky průših a to se kolem toho nemusí točit žádní podvodníčci a nebo zlodějíčci. Rudolf Hrušínský v roli toho ňoumy s přihlouplým úsměvem, co neustále říkala "tento", byl naprofackování. Takový pitomeček se opravdu těžko hledá. To by musel člověk prstíčkem hrabat. Svatopluk Beneš zahrál svůj tradiční standard. (10.10.2011)

Těžko spekulovat, jak se točilo v nejtemnější době dvacátého století. Jestli by vůbec bylo vhodné natočit film v duchu bezstarostných prvorepublikových komedií. Když pominu role Hrušinského, který byl jako pitomio bezchybný a Futuristu s Kohoutem, kteří hráli v módu jim vlastním, tak ostatní na mě působili podivně sevřeně. Nejspíš jsem si to jen vsugeroval...ale zbavit se toho dojmu neumím. Odlehčenost Slavínského operetek občas zasvítila, ale jako celek je to hutnější, než by si tak veselý námět zasloužil. Celá zápletka s Bobíkem je v pohodě. Zato milostná linka dělá z Marcely trochu krávu. Ani chemie mezi Baldovou a Benešem není zrovna ohněstrůjná. Bez verbálních ostřelovánek na které jsme byli z předválečných filmů zvyklí, zůstávají jen dialogové fráze. Subjektivně jsem vnímal stopáž delší. Ne protože bych se vysloveně nudil, ale spíš protože jsem se moc nebavil. Beneš se později vypracoval v kvalitního charakterního herce...ale oproti předchozí generaci milovníků, byl jen chabá záplata. Vím, srovnání není úplně fér, bylo to období bouřlivých událostí. I proto tento film vnímám jako bortící se most mezi slavnou érou filmů pro pamětníky a ...tím potom. (07.06.2024)

"Povídali, že se ztratil tento ... Bobík. To je kolosálně komické, že?" Hledání pyramidálně pitomého psiska, jak ztraceného foxteriéra vtipně označil báječný pan Ríša, mě kdysi hodně bavilo. Jenže tehdejší Film pro pamětníky reprízoval toto pátrání, zmatenou tetičku, falešného Bobíka a nějaké ty trapásky tak často, že to pro mne po čase celkem ztratilo kouzlo. (10.10.2017)

"Pro nikoho nejsem doma." "Vždyť von taky nikdo nepřijde!" Niekoľkonásobná strata a znovuobjavenie domestifikovanej šelmy psovitej s hmýriacimi sa postavičkami, gradujúcimi vtipnými zápletkami a romantickým happyendom s bozkávacou stmievačkou. "Některé matky jsou hrozně nebezpečné, než se votočíš, jsi ženatej!"  Príbeh nie je žiadne extra terno, herecké obsadenie to ovšem vyvažuje a tak je radosť sledovať moderných mladých ľudí ako módnu návrhárky Smejkalovú a výtvarníka Beneša, blbečka na preplesk v podaní mladého štíhleho Hrušínskeho, ráznu zazobanú tetušku Valentovú, ženbychtivého vypočítavca Marvana, podvodníčka Kreuzmanna, mužného ochrancu žien a psov Peciána alebo kriminálny živel Kohouta. "Život bez rozčilování to je pro mne polévka bez soli." Veľmi nenáročná a pritom pohodová komédia, ktorá pravdepodobne v čase vzniku slúžila na odreagovanie sa od hrôzostrašnej reality mimo kina a nám potvrdzuje, že psíčkarsky ošiaľ nie je len fenoménom dneška. (11.10.2023)

Významný český novinář a žurnalista Vladimír Peroutka (1902 – 1956), jedna z nejvýraznějších tváří populárního zábavného časopisu Ahoj na neděli, uvízl také krátce v lákavých osidlech filmové scénáristiky. Po úspěšném entrée, kterým byla Fričova crazy komedie Eva tropí hlouposti z konce třicátých let, se takřka na sklonku protektorátního temna Peroutka seznámil také s režisérem Slavínským, který v poněkud zakřiknutém redaktorovi odhalil talentovaného humoristu. Slovo dalo slovo a během letních prázdnin se v barrandovských ateliérech a také v honosné vilové čtvrti na pražské Ořechovce začala natáčet situační veselohra plná důmyslných záměn, které mají na svědomí hrubosrstí foxteriéři, podobní si jako vejce vejci. Možná, že to byla pouhá náhoda, přesto tento nenápadný čapkovský motiv ještě dnes vzbuzuje potutelný úsměv a naznačuje leccos ze skrytých asociací směřujících k nesmrtelné Dášeňce. Slavínský, který se přes veškerá očekávání nakonec umně zbavil svých předchozích stigmat, nezaváhal ani tentokrát s výběrem členů hereckého obsazení, v němž se ovšem objevila také celá plejáda nových, mladých tváří v čele se sympatickou Jarmilou Smejkalovou, prudce elegantním Svatoplukem Benešem a Rudolfem Hrušínským, který tu s výrazným nadhledem sehrál poťouchlou karikaturu snobského svůdce. Film, který se v roce svého uvedení prostě nemohl nelíbit divákům hledajících v přítmí biografu alespoň ostrůvek zapomění, si plným právem získal nové generace dávno potom, co válka a její pohůnkové navždy zmizeli v prachu dějin. Vladimír Peroutka a jeho hrubosrstý foxteriér slyšící na jméno Bobík zůstali naštěstí stále přítomní. (03.10.2008)