La Marche sur Rome
Režie:
Dino RisiKamera:
Alfio ContiniHudba:
Marcello GiombiniHrají:
Vittorio Gassman, Ugo Tognazzi, Roger Hanin, Mario Brega, Daniele Vargas, Giampiero Albertini, Ernesto Almirante, Gérard Landry, Nando Angelini (více)Obsahy(1)
Film jednoho z otců italské komedie Dino Risiho zobrazuje historii vzniku fašismu v Itálii v letech 1919 až 1922 očima Umberta (Ugo Tognazzi) a Domenica (Vittorio Gassman). Domenico, prohnaný Říman, zůstal po válce bez práce a žebrá v ulicích Milána. Umberto je Domenicův přítel, který je nyní také nezaměstnaný, je to prostý a naivní hlupák, kterého vyhnal z domu jeho švagr. Umberto a Domenico se přidali k fašistickému hnutí. Jsou odsouzeni za napadení člena královské gardy na rok a osm měsíců do vězení. Postupně se jejich ideály vytrácí, zjišťují, že fašismus znamená něco jiného, než co si představovali. Umberto je zhnusen a rozčarován hrůzami a brutalitou i nesmyslným zabíjením nevinných lidí. Oba proto opouští fašistické hnutí. Bohužel, zrovna ve chvíli, kdy se k moci dostal Mussolini. (Snorlax)
(více)Recenze (18)
Škoda, že se tam nedostalo něco i o tom, jak se dostanou k moci i komunisté, byla by to taková tečka na druhou. Tenhle film myslím nejvíc docení ti, kteří v nějaké podobné totalitě žili (nikoliv žijí, protože si ještě neuvědomují její absurdnost, která se projeví žel až z odstupu). Stylem to hodně připomíná filmy jako Bláznova kronika nebo Fanfán Tulipán, přístupem k tématu vojáka Švejka, kdy absurdnost doby je znázorněna doslovným plněním nesmyslných příkazů, kde nejlépe vyplyne, jak lživé jsou všechny ty politické programy už od začátku (což vidíme dnes v ČR v míře nemalé rovněž). Proto oceňuji, jak postupně škrtají oba kamarádi z programu jednotlivé body jako lež, protože se sami přesvědčili, jaká je realita. (Ačkoliv jeden z nich se to pokouší v jednu chvíli zlehčovat: "Když máme svobodu tisku, máme i svobodu ho pálit.") Každý na násilí a totalitě založený režim je svým způsobem absurdní. Proto asi nejlepší je scéna u soudce (kde se ostatně film láme z do té doby absurdní grotesky v obžalobu všech podobných systémů, zvláště při těchto slovech: "Největším podvodem je, když člověk miluje svou vlast jen tehdy, když tato vlast je zemí, kde si všichni myslí totéž, co on. A tak nakonec miluje zemi otroků. A neuvědomuje si, že sám je otrokem." Tahle slova by se měla tesat, jak jsou platná i dnes. No, a pokud jde o ty vtípky bokem, asi nejvíc se mi líbilo: "Proč nezdravíš? - Ve válce jsem přišel o dva prostřední prsty." ()
Keď sa pri nejakom projekte stretnú Risi, Gassman a Tognazzi, divák si môže byť istý, že sa nudiť nebude. Tentokrát sa vrátime do dôb nástupu fašistického hnutia v krajine a sledujeme nemilosrdnú kritiku fašizmu, samozrejme cez humor. Dvaja lúzri sa nechajú zlákať k fašistom a každý z nich hľadá výhody pre seba. Tento aspekt je tak pravdivý, až to mrazí. Perfektné dialógy, vtipné scény a nabitý dej ilustrujú myšlienkové pochody obyčajných ľudí, ktorí uverili myšlienke, ale nedomysleli ju. Šieste hodnotenie a tretia recenzia. ()
Pekný výsmech nadelil Risi tomu ich fašistickému pochodu na Rím. Aj ľuďom, ktorí sú ako Umberto a Domenico. Ako celok ten film nie je nič extra, ale v jednotlivých maličkostiach je super. Pobavil ma. Najlepšia časť jednoznačne u starého sudcu, ten to dal s ohromnou gráciou ... hlavne ako ich vyprevádzal z bytu. ()
Risiho tragikomedie "Pochod na Řím" se spíše blíží frašce. Vyzdvihla bych především výkon Rogera Hanina v roli fanatického fašisty, kapitána Paolinelliho. A rozhodně bych tenhle film doporučila všem, kteří mají potřebu vykládat, jaký jsme špatný národ, kterému není v tomto rovno. Italové házeli po fašistech kamením, opovrhovali jimi. Ale jen do doby, než se dostal Mussolini k moci. ()
Tak na tohle nemám dostatek mozkových buněk, holt jsem z podstaty mimozemšťanka a italský humor mě zcela míjí.. Rvačky, mlácení po hlavě, křik a věčné hádky mě většinou nepobaví, tedy opětovně potvrzeno, nezasmála jsem se ani jednou.. Musela jsem se hecnout, abych to dokoukala do konce.. Byla-li to pro někoho komedie, pro mě v podstatě tragédie, šťastnějším divákům samozřejmě přeji a tiše závidím filmový zážitek.. ()
Reklama