Reklama

Reklama

Komedie o radostech a starostech venkovského papírníka.  Venkovského papírníka Cyrila Putičku přemluví jeho dospělé děti, aby prodal živnost a přestěhoval se za nimi do Prahy. Po velkém naléhání Putička souhlasí. Jenže neumí odpočívat a v luxusním pražském bytě se nudí. Jednoho dne se proto rozhodne najít si práci v papírnictví - třeba i bez platu. Do oka mu padne čerstvě otevřený obchůdek mladé vdovy Jarmily Valentové. Musí se jí skoro vnutit, aby u ní mohl nastoupit jako příručí. Rezignované majitelce nejen pomůže přivést obchod opět k prosperitě, ale vrátí jí i smysl života…
Veselohru o radostech a strastech malého živnostníka natočil v polovině protektorátního období režisér Vladimír Slavínský. Do hlavní role si vybral Vlastu Buriana, který zde opět zazářil - a to i přes nezvykle umírněný herecký projev. Král komiků si neodpustil jedno své parádní číslo - souboj s rozkládacím žehlicím prknem, což je variace na jeho slavný řecko-římský zápas se židlí. Po jeho boku si zahrála Zita Kabátová, v rolích dětí pak Věra Ferbasová, Raoul Schránil a Antonín Streit. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (156)

Pitryx 

všechny recenze uživatele

Excelentní scéna s žehlicím prknem /27/ se nedá zapomenout. Ne tak celý film, kde nebylo panu Burianovi dáno rozvinout plně komediální talent. Snímek je spíše vážnějším zamyšlením nad hodnotami života dvou generací. Přesto se velkému komikovi povedlo do snímku pár svých věciček propašovat. Za to dávám plusy. Jinak je to vcelku průměrný film. ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Asi na mě de před třicítkou stáří, nebo co, ale nemůžu si pomoct, filmy s Vlastou Burianem jsou prostě skvělé. Tohle je jen další důkaz. Jeho humor je tentokrát laskavý, stejně jako je laskavá postava, kterou hraje. Opět je to hlavně o něm, a to i přesto, že není tak útočný, tak moc výstřední. Hezký film o tom, že lidé mohou být dobří. ()

Reklama

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Je to takový výchovný film. Říká nám jak se máme v tomhle světě chovat, co je správné a co ne, že práce šlechtí, že nemáme mít velké oči a raději pomalu vpřed, abychom si nerozbili hubu. A to vše vyprávěno ústy Vlasty Buriana, papírníka Putičky, který se krůček po krůčku vypracoval na respektovaného obchodníka v maloměstě. Kvůli svým dětem se vzdá obchodu a vrhne se do Prahy. Bez práce nevydrží a vloudí se jako příručí do obchodu Zity Kabátové, udělá s ní štěstí v obchodě i lásce. Dravé mládí v podobě jeho tří dětí mezitím ztroskotá a děti přilezou ke křížku. Tatínek je nevyhodí, ale pomůže jim znovu na nohy. A tak síla tradice a pevných hodnot vítězí nad spekulací a hazardem, happy end je tu. Burian hraje o poznání civilněji, než je zvykem a jde mu to skvěle. Táhne celý film, který je lehký, svěží, ale přece jen vážnější, než jsme u Slavínského zvyklí. A já jsem tomu rád, za každý svěží vítr jež zčeří hladinu klidného českého rybníka....80% ()

lena60 

všechny recenze uživatele

Jak já ten krámek s papírenskými potřebami panu Cyrilu Putičkovi záviděla! Před očima se v příběhu takřka pohádkovém aspoň na chvíli plnil můj dětský sen prodávat v papírnictví. A navíc to úžasné morální poselství filmu! Byly to ale tenkrát časy. Těžko si v dnešní době představit, že by někdo z pohodlné a bezstarostné zahálky onemocněl :-) ()

Hawaj 

všechny recenze uživatele

Tak už jsem pochopil, že sem to nikdy neviděl. Tadle óda na podnikání a živnostníky se komančům do krámu rozhodně nehodila. :) Burian je zde perfektní jenom škoda, že celek vyzníva spíš jak moralizující podnikatelská agitka než dobrá komedie. Rozhodně mě zaujala velmi pěkná výprava, dost jiná od ostatních starejch filmů. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (7)

  • Ve filmu jde několikrát zahlédnout pohybující se stín, např. v 6. min. (scéna před obchodem) a pak ještě v čase 18:04 a 18:50. (Duoscop)
  • Zlaté dno vyznačuje přeryv několika skvělých hereckých kariér. Vlasta Burian dostal další filmovou roli až v roce 1950, Věra Ferbasová v roce 1957. Zita Kabátová si po krátké pauze zahrála ještě v jednom českém a dvou německých filmech (vše 1944), další role však přišla až 1969. Ač ve své „druhé kariéře“ ztvárnily obě dámy ještě řadu postav a Burian dokonce jednu ze svých nejlepších (Byl jednou jeden král, 1954), na výsluní se žádná z těchto prvořadých filmových hvězd už nevrátila. Antonín Streit, jenž ztvárnil jednoho z Burianových synů, po Zlatém dnu už nikdy ve filmu nehrál. (Adam Bernau)
  • Pri rozhovore Cyril (Vlasta Burian) pýta doktora (František Filipovský), koľko má rokov. Ten mu odpovedá, že o 10 viac než on. V skutočnosti mal Burian v čase natáčania 51 rokov, kým Filipovský len 35. Filipovský bol ale maskovaný tak, aby vyzeral na viac než 60. (J.J.1972)

Reklama

Reklama