Režie:
Vladimír SlavínskýScénář:
Vladimír SlavínskýKamera:
Josef StřechaHudba:
Josef DobešHrají:
Vlasta Burian, Zita Kabátová, Věra Ferbasová, Růžena Šlemrová, Marie Ptáková, Marie Blažková, Dagmar Lehovcová, Raoul Schránil, Antonín Streit (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Komedie o radostech a starostech venkovského papírníka.
Venkovského papírníka Cyrila Putičku přemluví jeho dospělé děti, aby prodal živnost a přestěhoval se za nimi do Prahy. Po velkém naléhání Putička souhlasí. Jenže neumí odpočívat a v luxusním pražském bytě se nudí. Jednoho dne se proto rozhodne najít si práci v papírnictví - třeba i bez platu. Do oka mu padne čerstvě otevřený obchůdek mladé vdovy Jarmily Valentové. Musí se jí skoro vnutit, aby u ní mohl nastoupit jako příručí. Rezignované majitelce nejen pomůže přivést obchod opět k prosperitě, ale vrátí jí i smysl života…
Veselohru o radostech a strastech malého živnostníka natočil v polovině protektorátního období režisér Vladimír Slavínský. Do hlavní role si vybral Vlastu Buriana, který zde opět zazářil - a to i přes nezvykle umírněný herecký projev. Král komiků si neodpustil jedno své parádní číslo - souboj s rozkládacím žehlicím prknem, což je variace na jeho slavný řecko-římský zápas se židlí. Po jeho boku si zahrála Zita Kabátová, v rolích dětí pak Věra Ferbasová, Raoul Schránil a Antonín Streit.
(oficiální text distributora)
Recenze (160)
Vždy při sledování válečných filmů mne napadá, jaké to muselo být v době jejich vzniku - jít do biografu a všechno tíživé a zlé nechat přede dveřmi... Jestli nám i dnes přinášejí válečné komedie radost a příjemnou zábavu pro nedělní odpoledne, jak teprve tehdejším divákům! Snad proto se tomuto žánru během války tak dařilo. A konečně samotný námět by také zasloužil jednu hvězdičku navíc. Ne, není to žádná válečná agitka, jak tu někdo napsal, ale oslava společensky prospěšné práce, kterou má dotyčný člověk rád a po které se mu v zahálce stýská. Ano, zní to dnes staromódně, to přiznávám. ()
Tak tohle dílko se slabým scénářem Vlastovi vůbec nesedlo. Nějak rychle zestárnul, a přitom to bylo pár let po jeho veleúspěšných komedií. Tohle byl spíš výchovný film podle hesla, že každý se může vyšvihnout, pokud není líný, a žádný neúspěch by neměl vést k tomu, aby člověk vzdal další kariéru a růst. Bla bla bla... Ve filmu se objevilo ještě pár milých herců 30. let - paní Blažková, Ptáková, Šlemrová, což bylo určité pozitivum. Ale to bylo také vše. ()
Toto vždycky byl a bude jeden z mých nejoblíbenějších filmů s králem komiků Vlastou Burianem v hlavní roli. Není to ani tak komedie, jako spíš sladce dojemná, příjemná melodie a oslava poctivosti a skromnosti. Vskutku nádherné to dílo. Žádné zlaté dno, ale zlatý klenot české kinematografie první poloviny 20. století. 90% ()
Tenhle film by se možná hodil Baťovi coby výukové video pro prodavače, ale rozhodně se nehodí k pobavení obyčejného diváka. Burianovi a zvláště pak Ferbasové vážnější poloha vůbec nesedla, jejich dia- či monology tahají za uši. Ále tak možná ten film tak hrozný není, chyba třeba bude ve mě. Na svojí obranu musím říct, že když se člověk vrátí otrávený z práce a jeho životním snem je nepracovat, jen se válet, začne si měřit krevní tlak, aby zjistil, jak se ta nenáviděná dřina podepisuje na jeho zdraví a k tomu si pustí televizi, kde na csfilmu Burian lamentuje, že bude dál makat, že do důchodu ne a nepůjde, protože by nevěděl, co dělat a ukousal se nudou, tak si potom i za normálních i nenormálních okolností zcela flegmatický člověk musí kupovat tlakoměr nový, protože jeho tlak dosáhl hodnot nevídaných a neočekávaných ani výrobcem onoho přístroje. Nehledě na to, že si musí zajít na ušní, protože ta nafukovací guma, co se při měření dává na paži, se při bouchnutí nechová zrovna nejtišeji. No a dál... jak vidím, spousta komentátorů tu vypocuje moudro, že jako "řemeslo má zlaté dno". To je možná pravda, ale odkdy je obchod řemeslem? Si pletete pojmy né? Naopak, řemeslem by se dalo nazvat to, co dělaly ty zkrachovalé Burianovy děti, když stavěly baráky. Ovšem vzhledem k tomu, že neuspěly, je poučení z filmu to, že řemeslo má dno pěkně bahnité, lepší je zabývat se něčím tak neproduktivním a zbytečným, jako je obchod. ()
Tento film jsem viděla 2krát a musím říct, že pořekadlo "čím víc, tím líp", se v mém případě dokonale osvědčilo. Film "Zlaté dno" mi zpočátku přišel celkem nudný a šedivý, vzala-li jsem v potaz jeho prvorepublikovou filmovou konkurenci. Později jsem v něm však objevila spoustu věcí, které mi přirostly k srdci. Kouzelné jsou scény, kdy pan Putička(V.Burian) pomáhá ovdovělé paní Jarmilce (Z. Kabátová) s chodem jejího v dluzích se topícího papírnictví, které však začíná pomalu, ale jistě vzkvétat. Anebo příchod pana Putičky do "vysoké pražské společnosti". Až příliš mentorsky sice vyznívá závěr filmu, kdy se děti poslušně vrací k otci, protože ona vysoká společnost je zklamala... Přesto je to film nad průměrem a s ohledem k době, kdy vznikl a jaké měl vlastně poslání, můžeme hovořit o velmi zdařilém dílku. ()
Galerie (5)
Photo © Lucernafilm
Zajímavosti (7)
- Kulisy pro film připravoval architekt Jan Zázvorka, bratr herečky Stelly Zázvorkové. (M.B)
- Jedná se o poslední film herce Antonína Streita, který se po skončení natáčení věnoval zemědělství. (M.B)
- Ve filmu jde několikrát zahlédnout pohybující se stín, např. v 6. min. (scéna před obchodem) a pak ještě v čase 18:04 a 18:50. (Duoscop)
Reklama