Sněženky a machři

Mládežnická rebelie 80tých let, ovšem s gymnaziálním rozhledem. Obraz nejnižších studentských pudů, ale také morální úrovně a na to, že i když si studenti rádi užívají, mají úctu k profesorům, a lze říci, že mají i určité společenské vzdělání. Což je dnes rozhodně ojedinělý a výjimečný jev. Osobně již léta obdivuji zúčastněnou hippie dvojici, zvláště její ženskou část...je prostě úžasná... (18.02.2013)

Zase až tak dobrá komedie to není. Trpí roztříštěností scénáře, ale oporu nachází ve velmi silné herecké sestavě trousící nezapomenutelné hlášky. Film má mírnou tendenci navodit u mladého diváka pocit nadřazenosti k autoritám a autentický pocit zde funguje na jedničku. Scénář však nenabízí takovou škálu silných momentů, a tak zbyla hlavně nenáročná komedie, která ale v odvážnějším duchu, mohla stát se kultovní. Náznaky byly, ale pak se tak nějak kontroverznímu ladění tvůrci šikovně vyhnuli. Pro někoho kultovní komedií už dávno je. (22.01.2009)

Sněženky nejsou zatížené normalizačním balastem (či se mu elegantně vyhýbají). Je to jeden z mála filmů o teenagerech, který vlastně nekončí dobře. Žádný ze vztahů, tak "pečlivě" budovaných třemi sympaťáky neskončí "sukcesem". Perfektní prupovíkdy, sladký obličej Radka Převrátila, psychadelický drak Karla Máchy a mastná patka Vikyho Cabadaje. Lascivní očíčka Mariky a hlavně zoufalstí z benevolence Hanky Veroniky Freimanové. (28.01.2008)

Až po letech mi došlo, že je to vlastně velmi smutný a melancholický film o teenagerech. Radek John s Ivem Pelantem geniálně vystihli mentalitu nejen tehdejší osmdesátkové mládeže, ale puberťáků celkově. A my dnešní třicátníci jsme nebyli o nic lepší, to jenom o sobě tvrdíme. Ten závěr je zkrátka úžasný. A k tomu skvělý hudební motiv Zdeňka Johna. (22.12.2015)

Cítim povinnosť dopísať komentár aj k filmu, ktorý ma síce nezaujal, ale je považovaný za "kultový". Asi nie pre svoje kvality, ale preto, že každý stredoškolák absolvoval lyžiarsky zájazd a pri takomto filme je buď nadšený, že "presne takto to tam vyzeralo" alebo sklamaný "škoda, že my sme nič také nezažili". Sněženky a machrov som videl už predtým, ale pri včerajšom sledovaní sa do popredia predrala ich falošnosť, ako pomerne častý jav normalizačného obdobia, keď sa umelecké diela snažili tváriť ako odraz skutočnosti. A tak, ako vypočítaný priemer nemusí byť zhodný so žiadnym z údajov, tak aj tento obraz lyžiarskeho zájazdu nie je podobný ani jednému z reálnych zájazdov. Je figúrkovitý, schematický a spoliehajúci sa na hlášky. A filmy plné hlášok zostarnú najrýchlejšie, pretože sa ich diváci naučia naspamäť a potom si uvedomia, že okrem nich vo filme nič nie je. Som presvedčený o tom, že tento film nemusel byť nakrútený. A jeho pokračovanie po 25 rokoch, bolo iba ďalším dôvodom pre môj verdikt (aby nebolo podľa čoho nakrúcať pokračovanie). (05.12.2012)