Vítr v kapse

A tak začalo kamarádství Lukáše Vaculíka se Sagvanem Tofim. Nástup do fabriky, rutina, nuda a proplouvající deprese, tak proč si to nějak neoživit. Škola života se značně liší od snů a plánů. Je to jako čelní náraz do zdi. Nedivím se, že po uvedení filmu v kinech, byli ti dva za idoly a lamače dívčích srdcí, i když Sagvan Tofi tady působí jako namyšlený frajírek. (22.10.2020)

Mám k tomuto filmu určité sympatie, i když vím, že se z filmařského hlediska nejedná o nějaký zázrak. Asi víte o čem mluvím, ale tento film je pro mě nadhodnocen díky době svého vzniku a mých vzpomínkách na doby, které tu již nejsou. Tím tu nijak nehalekám nad tím, že tu není komunismus, ale ruku na srdce, komu ty 80tý leta nevyvanou ven určité vzpomínky, které zkrátka jsou ukryty někde uvnitř :-) (07.01.2009)

Vůbec to není špatný film. Od Vaculíka a Tofiho sice člověk nemůže čekat žádné herecké zázraky, stejně jako od Soukupa ty režisérské, ale coby spoluscénáristovi se mu podařilo vystihnout zatuchlou atmosféru izolovanosti osmdesátých let. ___Postavy vyprázdněně naplňují své úlohy, které jim vytyčila ideologie, které už nikdo nevěří. Bezcílně bloumají polozřícenými fabrikami a ošuntělými městy, nic je nebaví, nic je netěší, snad jen v milostné sféře mají trochu svobody. Jinak se nemůžou vymanit zpod knuty závodního výboru, vedoucího, rodičů Jediné další místo svobodného vydechnutí - kromě lásky - jsou pro ně ruiny tovární haly, kde na ně občas zasvítí slunce a i to jim vezmou.___ A tak se upnou oba ke skoro nesmyslnému snu po volnosti. Tofi chce odjet do Francie, Vaculík na moře. Je jasné, že se jim to nepodaří a dokonce by se dalo říct, že jsou za své sny krutě potrestáni. Tofi smrtí a Vaculík ztrátou naděje, protože je už přece "dospělý člověk".___ Nemá šanci na modrou volnost moře, po šedivě zelené buzeraci vojny ho nejspíš čeká špinavě nudná (ne)existence ve fabrice, která je podle všeho kafkovsky zcela zbytečná. /1. 8. 2010/ (31.07.2010)

moc nechápu odpor vůči tomuhle snímku,...čekal jsem mládežnickou rozjuchanost, ale ta se nekonala...jediná věc, se kterou se člověk musí poprat, je Davidův vlezlý song, který ale s poetikou filmu moc nesouzní, v jedné scéně je dokonce použitý poměrně tvrdě ironicky ( Vaculík se jde po smrti kamaráda ožrat do parku a do toho zní "Já chci žít nonstop:))...film je to docela prostý a civilní, místy má až bezútěšnou náladu, oba hrdinové moc neví, co se sebou, nudí se, mají své sny, ale ty se ve finále nesplní ani jednomu - Tofi se zabije na motorce, Vaculíka odchází na vojnu a pravděpodobně se mu i rozpadne vztah......důležitou roli tu hraje i samotná fabrika, prorezlý moloch, kde se většina lidí jenom tak poflakuje a všude visí vyčpělá padesátková hesla...konec je pak až smyczkovsky apelativní...slušný film, i bez nostalgie... (20.07.2010)

Zatím co za velkou louží se omladina pod taktovkou Francise Forda Coppoly rekrutovala do pouličních gangů, u nás vlhly dospívajícím pionýrkám kalhotky při pohledu na štěněcí kukuč Lukáše Vaculíka, kterak sundajíc montérky jde za doprovodu tónů Michala Davida bojovat o dívčí srdce s Marcelem Vašinkou....no nic, takhle to prostě bylo. Vlastně je to docela sranda. Hrdinové plakátů holčičích pokojíčků Tofi s Vaculíkem vůbec neumějí hrát (Vaculík se to nakonec nikdy nenaučil a Tofi to nakonec nikdy nepotřeboval), příběh takový, aby nedráždil soudruha....nakonec to držej takový ty lidový postavičky jako ta Augusty nebo Vochoče. Je to úsměvné, ale patří to ke koloritu doby........a svým zvráceným způsobem jde o kult. (08.12.2015)