Vítr v kapse

[2,5*]     Nostalgia ma priviedla k pozretiu si tohto filmu, chcel som si pripomenúť dobu, v ktorej som vyrastal. A hoci to má byť komédia, pripomienka vtedajších reálií to bola neveselá, aj keď pomerne výstižná. Michal David nie je pre mňa a nie som ani fanúšikom "herectva" Sagvana Tofiho, ale miestami sa na film aj celkom dalo pozerať, hlavne tie dramatické situácie ma celkom bavili. Zaujal ma ešte pôvab mladej Ivany Andrlovej, ktorá mi silne pripomínala Zuzku Norisovú. (15.08.2021)

Tak jsem se zase - po letech - podívala na "Škodovku", kterak jí to slušelo vcelku ... dávno předtím, nežli ji (po nanejvýš hazardérském experimentu Lubomíra Soudka) neviditelné ruce trhu rozervaly na kusy - a zadupaly tak do prachu minulosti její tradici, její flexibilitu i všestrannost ... vlastnosti, s nimiž byla - jakožto průmyslový gigant - v rámci spolupráce svých závodů schopna vyrobit na zakázku téměř cokoli ... z jakéhokoli materiálu. Strávila jsem za její branou necelých 18 let, takže mám plné právo cítit se trochu uražená přístupem filmařů, kteří evidentně nikdy v žádné fabrice nepracovali. Protože v takovém případě by její zaměstnance nevykreslili jako bandu povalečů, kteří se celé dny nezabývají ničím jiným nežli vzájemnými drobnými naschvály, přeměřováním již několikrát změřeného, pokuřováním v jakési tajné zašívárně pod širým nebem či pospáváním na WC. Jakoby milá továrna rýsovala přesné nákresy, vymýšlela technologické postupy, v potu tváře zhotovovala polotovary i výrobky a následně prováděla výstupní kontrolu tak nějak iniciativně sama od sebe, bez jakéhokoli zásahu lidské ruky. Popravdě ... s odstupem času se trochu divím, že jim to tehdy prošlo. Rádoby vtipnou nadsázku si vetkněte kam chcete, vážení, humor se dá dělat i poněkud sofistikovanějším způsobem. Jen zdramatizovaný závěr za něco stojí, ale to je po čertech málo. P.S.: Sakra ... kdo z nás má to štěstí, že si vydělává na chléb vezdejší prací, která ho OPRAVDU baví, která ho naplňuje a obohacuje ? Seberealizace je sice hezká věc, ale existují i profese, po nichž sice touží málokdo, nicméně lidská společnost se bez nich neobejde. A v první řadě je třeba platit účty a mít na oběd ... a na snídani a na večeři. Život není peříčko - v každé době je připravený zastřihnout vám křídla ... a trochu vás tak přibrzdit v rozletu. Musíte s tím prostě počítat ... a musíte se s tím naučit žít. (24.05.2017)

moc nechápu odpor vůči tomuhle snímku,...čekal jsem mládežnickou rozjuchanost, ale ta se nekonala...jediná věc, se kterou se člověk musí poprat, je Davidův vlezlý song, který ale s poetikou filmu moc nesouzní, v jedné scéně je dokonce použitý poměrně tvrdě ironicky ( Vaculík se jde po smrti kamaráda ožrat do parku a do toho zní "Já chci žít nonstop:))...film je to docela prostý a civilní, místy má až bezútěšnou náladu, oba hrdinové moc neví, co se sebou, nudí se, mají své sny, ale ty se ve finále nesplní ani jednomu - Tofi se zabije na motorce, Vaculíka odchází na vojnu a pravděpodobně se mu i rozpadne vztah......důležitou roli tu hraje i samotná fabrika, prorezlý moloch, kde se většina lidí jenom tak poflakuje a všude visí vyčpělá padesátková hesla...konec je pak až smyczkovsky apelativní...slušný film, i bez nostalgie... (20.07.2010)

Jeden z prvých celovečerákov Lukáša Vaculíka , Sagvana Tofiho a Jaroslava Soukupa. Dá sa povedať, že aj celkom úspešný debut.Táto trojica natočila spolu ešte pár ďalších filmov, ktoré tiež za Vítrom v kapse nezaostávajú. Príčinou aj krátkej stopáže filmu má i celkom riedky dej a jednoduchý príbeh. Dlhšie som uvažoval, či dám 3 alebo 4* , avšak české filmy 70. a 80. rokov môžem a dramatické vyvrcholenie filmu spolu s hudbou Michala Davida ma priklonilo k 4* hodnoteniu. (12.12.2007)

Dva nerozluční kamarádi na život a na smrt, jejich životní trampoty a protloukání životem od ničeho k ničemu, to je dílo Jaroslava Soukupa. Jedny z mála filmu na které se dá koukat. Téma které není tolik otřelé a u kterého se dá i zasmát. Nebýt tehdy dvojice Tofi/Vaculík nevím co by se točilo a čemu by jsme se pak smáli. (12.06.2008)