Všechno, všude, najednou

"Jednou jsem se nudila a všechno jsem dala do koblihy." Tak to by mohlo dávat smysl. Já jsem se na to ale díval v dimenzi, kde to smysl vůbec nedávalo, nudilo mě to asi šest hodin a bylo mi zcela jedno, jestli to nějak dopadne. Nechci tady spoilerovat, ale je to dobrý - nějak to dopadlo. To už jsem se přesunul do jiný dimenze, ale i v ní jsem dospěl k závěru, že originalita není všechno. A to bych fakt čekal, že mě bude dost bavit film, kterej je plnej akce, předmětů v řitním otvoru, mývala a zběsilýho alfa Gong Gonga na invalidním vozíku. Nebavil. Možná to bude tím, že si před projekcí "nepudruju" nos nějakou tou lajnou. Takže v souladu s mým pověstným filmovým nevkusem mohu konstatovat, že nejzprofanovanější filmová cena je ve správnejch (párkovejch) rukách. (10.04.2023)

Stará rašple Michelle Yeoh se ocitá v alternativním vesmíru. A divák v naprosto přetažené stopáži se drahnou chvíli baví a posléze začne mít nutkání zívat, protože to celé se tak nějak v podstatě pořád opakuje. A opakuje se to víceméně bez ladu a skladu. Režijní dvojice Dan Kwan a Daniel Scheinert chtěla ukázat, že má schopnosti natočit film plný svébytné invence. Těmhle chlapíkům to ale zjevně nestačilo a rozhodli se, že se jejich film bude zásadně vymykat. A stvořili tak nevídanou přehlídku a zároveň směsici bizarností, co vrší jednu šílenost za druhou, až to rázem ztratí potřebný efekt. Hlavní protagonistka jednoho dne zjistí, že její existence nabrala podobu paralelních životů, její manžel, respektive jeho druhé já, znenadání přiskotačí z jiné dimenze a její další rodinní příslušníci jsou jaksi z úplně jiného světa, přičemž největší vtělené Zlo představuje její dcera. Michelle Yeoh v pohodě zvládá svá převtělení v mistryni kung-fu, kuchařku, filmovou hvězdu, což ještě celkem bylo v normě. Podstatně méně zábavné už byly její další (debilně) pojaté podoby, o kterých se ani nebudu rozepisovat, protože mnohem lepší bude, když na ně divák nebude předem připraven. Přibližně v polovině film začal být takový nějaký ubíjející. Divák tou dobou už měl za sebou kreaci Jamie Lee Curtis coby úřednice z finančního úřadu, která byla groteskně pojatá. Snůška nápadů se také už pomalu a jistě začala vyčerpávat, takže co se zbylým hodinovým úsekem. Už jsem vyhlížel konec, pak ještě přišlo peklo v podobě kuchaře s mývalem na hlavě, čímž vyvstala otázka, zda tvůrci disponují mentální způsobilostí. Ve výsledku se jedná o snímek v mnohém nevídaný, režijně a technicky zdatně odvedený, scenáristicky ovšem splácaný až přeplácaný. Tak před jeho absolvováním nejezte přílišné množství pilulek na inteligenci a raději si dejte pořádnou porci vtipné kaše, abyste tenhle filmový bizár zdárně vydrželi. 6/10 (20.08.2022)

Dosť podobný prípad ako Richard Kelly, ktorý zaujal originálnym, temným a mierne náročnejším Donniem Darkom, aby potom nezvládol očakávania (svoje aj iných), neustriehol mieru a odpálil pokus "povedať všetko o všetkom" v nezvládnutom a preexponovanom Southland Tales, tak aj Danielovia pocítili momentum, aby ho vzápätí absolútne premrhali a po originálnom, vtipnom a milo bizarnom Swiss Army Man vyhoreli v "lacnej" znôške maintreamovej disney+ bizarností a v novodobej nerd-variácii mid-cultu, ktorá sa rozbieha síce veľmi sľubne, ale od zhruba polovice už iba kvantitatívne vŕši monotónne akcie a dekorácie v algoritme, ktorý sa bez obmeny opakuje až do záveru... a potom do druhého záveru... a do tretieho (či koľko ich tento o hodinu dlhší než by mal byť dlhý film má). A pritom sa dá byť uletený, meta, popkultúrny, postmoderný, transcendenálny a aj zábavný, veď sa pozrime na Edgara Wrighta, na Charlieho Kaufmana, na Wesa Andersona či pokojne povedzme aj na Quentina Dupieux. Toto však naozaj nevyšlo tak, ako by mohlo a ako sa dalo očakávať. (31.07.2022)

Škoda té nepříjemné marvelovské pachuti v ústech, kvůli které vám cesta multiversem pořádně zhořkne. Everything Everywhere All at Once naznačuje, že lze dané téma uchopit i jiným, o poznání podnětnějším způsobem, a proto zamrzí, že režisérské duo nedokázalo k takto ambicioznímu projektu přistoupit podstatně dospěleji. Po smyslu lidské existence lze totiž pátrat se vší vážností a není potřeba se snižovat k infantilnímu, místy až hulvátskému, či vyloženě trapnému humoru. Navíc tvůrcům velmi rychle dochází nápady, a tak se mnohokrát přesvědčíme o tom, že opakovaný vtip opravdu není vtipem. Úsměv, byť značně křečovitý, mi na tváři vyloudil snad jen pohled na kostičkovanou nahotu, kdy do filmového štábu skrze mnohovesmír omylem zavítal cenzor z viktoriánské Anglie. Název snímku implikoval, že by se mohlo jednat o hluboce spirituální film, který s námi bude komunikovat především skrze symboly a metafory, jak tomu bylo třeba v případě kanonického The Matrix, ale při sledování Everything Everywhere All at Once divák nabývá dojmu, že jde v první řadě o prvoplánovou zábavu, z které čpí otravná a polopatická doslovnost. Rád bych přimhouřil oči a udělil snímku lepší hodnocení, ale objektivně vzato si zkrátka více než jednu silnější hvězdu nezaslouží. (28.04.2022)

Znova, nikdy, ani náhodou! Hollywood se aktuálně posral z multi shit vesmírů a film, který bych spíše čekal na Zlatých malinách, si odnáší Oscary a jiné ceny. Jistě si tento vizuální maglajs bez promyšlených pravidel a zajímavých směrů, kdy je svým nekonečným neuchopením možné i 1+1=3 a někdo si tento novodobý směr náležitě užívá. V tomto případě se kloním k táboru opačnému a doufám, že velmi rychle vyšumí, vstoupí do učebnic a bude s ním konec. Ani "expertům" z MCU to nefunguje a naštěstí ani tolik nenese. Některé obrazové sekvence jsou fajn, šel jsme tomu dost naproti, přesto jsem se většinu času hodně ošíval repetitivní nudou. (16.03.2023)